Za Vandou do Osnabrücku

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Chřestové plantáže, Vestfálský mír a Erich Maria Remarque. To byla tři encyklopedická hesla, tři pozůstatky gymnaziálních studií, které ve mně vytanuly cestou do východovestfálského Osnabrücku. Po jeho návštěvě se k pozůstatkům středoškolského vzdělání připojil silný dojem z návštěvy místního pozdně románského dómu a – světe, div se – z podobně emocionálního zážitku ze zhlédnutí Dvořákovy pětiaktové heroické opery Vanda B 55, op. 25 (1875, 1879, 1883), která měla v místním operním domě Divadla Osnabrück na Dómském náměstí (Theater am Domhof) premiéru v sobotu 15. března 2014.

Dvořákova Vanda, téměř tříhodinová operní kompozice na námět z polské národní mytologie, vznikla sice ve druhé polovině roku 1875. Autor, jemuž na díle zjevně velmi záleželo, se k ní však opakovaně vracel, dílo revidoval a doplňoval, až vzniklo několik verzí, jejichž moderní kritickou edici (1999) znesnadňovala absence Dvořákovy rukopisné partitury a textové předlohy. V Osnabrücku byla Vanda, tragická opera o pěti dějstvích na libreto Václava Beneše Šumavského podle námětu Juliana Surzyckého, nastudována v originálním jazyce s německými titulky, a to v nové kritické edici Alana Houtchense. Mimořádnost osnabrückého nastudování podtrhovala už jen skutečnost, že byla opera uvedena v německé premiéře, scénicky poprvé za českými hranicemi vůbec (české barvy v inscenaci hájila jen Jarmila Gabrielová, spoluautorka divadelního programu k inscenaci, a Vendula Nováková v roli jazykové poradkyně).Vanda je jakousi českou kryptonacionální operou: pojednává sice o dobrovolném obětování Vandina života za záchranu pohanského polského národa před křesťanskými Němci v čele s knížetem Roderichem, Dvořákovi čeští vrstevníci však jistě porozuměli, jakému publiku a s jakým poselstvím bylo dílo v době zostřujícího se česko-německého nacionálního boje určeno. Z Vandy však do budoucnosti přežila jen druhá, spíše koncertní než operní předehra (1879) a možná to byla vedle námětu, který vypadl z módy, i absence tištěné partitury a notového materiálu, která bránila častějšímu uvádění Vandy na domácích operních scénách. Poslednímu pražskému nastudování ve Dvořákově jubilejním roce 2004 (Národní divadlo Praha, hudební nastudování Gerd Albrecht, režie Vladimír Darjanin) předcházela propagační kampaň nedávno zesnulého Gerda Albrechta, bezesporu nejzasvěcenějšího znalce Dvořákova operního díla posledních let, který ji v letech 1999 a 2003 koncertně nastudoval v Kolíně nad Rýnem a Amsterdamu. Bylo to snad právě Albrechtovo angažmá v prosazování Dvořákova raného operního díla, které přivedlo inscenátory z Osnabrücku k nastudování Vandy, celovečerní „rytírny“ s pohanskými kouzly a nejednou, hudebně velmi působivou scénou? Domněnka, že by snad za Vandiným nastudováním stála místní početná polská komunita, se brzy ukázala být lichou.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Dvořák: Vanda (Osnabrück)

[yasr_visitor_votes postid="100042" size="small"]

Mohlo by vás zajímat