Houslista Maxim Vengerov je uznávanou veličinou ve svém oboru. Narodil se na území tehdejšího Sovětského svazu a v jinošském věku byl pod mentorským dohledem dvou velikánů Mstislava Rostropoviče a Daniela Barenboima. Po hvězdném vzestupu sólového houslisty následoval propad – kvůli problémům s ramenem musel přestat v roce 2007 hrát, v pauze se věnoval studiu dirigování. Naštěstí se zdravotní handicap podařilo operativně vyřešit a v roce 2012 následoval velký comeback.
Dle slov ředitele Daniela Sobotky bylo získat Maxima Vengerova pro spolupráci se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK vyvrcholením několikaletého procesu a doslova splněným snem. Na zahájení 89. sezóny obrovské lákadlo pro publikum, plného zvědavosti a velkých očekávání.
Úžasný zvuk, zvláštní jasné barvy a hbitá, dokonale zvládnutá technika. Ikonická dlouhá první věta zahrána s kadencí až k velkolepému majestátu. Druhá – pomalá věta – plná vášně a interpretována v dokonalém souladu s orchestrem. A poslední věta – dech beroucí, jako by byla napsána pro samotného Vengerova! Přesně ví, jak, kde a kdy má být zahrána která nota! Fantastické souznění s dirigentem Tomášem Braunerem, který dokonale pochopil Vengerovův přístup k Brahmsovi. Vynikající výkon orchestru pod omamným charismatem světového velikána sólových houslí. Provedení Brahmsova nesmrtelného díla, které si po právu zasloužilo ovace vestoje. Jako přídavek pro potěchu publika přidal Maxim Vengerov před přestávkou jednu sólovou Bachovu skladbu.
V druhé půli večera byla na pořadu taktéž lahůdka – Symfonie č. 6 Bohuslava Martinů. Jde o jeho poslední, šestou symfonii, která se vymkla kontrole a sám skladatel ji přejmenoval na „Symfonické fantazie“, neboť si byl vědom toho, že se odchyluje od obvyklé symfonické struktury. Rozhodnutí napsat dílo jako třívětou fantazii mu poskytlo naprostou volnost variačního umění, ve kterém využívá citací z Dvořákova Requiem či z vlastní opery Julietta. Právě „Symfonické fantazie“ zazněly 27. srpna 1979 u příležitosti smuteční slavnosti, spojené s uložením skladatelových ostatků do rodinné hrobky v Poličce.
Šéfdirigent Pražských symfoniků Tomáš Brauner má k Bohuslavovi Martinů úzký vztah, patří k jeho nejoblíbenějším skladatelům a s orchestrem FOK postupně zařazuje na program jeho symfonie – První a Čtvrtou provedli už v minulosti. „Symfonické fantazie“ – kompozice, která dala vyniknout mnoha hráčům orchestru, je plná sólových partů, měla tak jeden z pomyslných vrcholů již ke konci první věty díky suverenitě a interpretačnímu provedení houslového sóla koncertním mistrem Romanem Patočkou. Pražští symfonikové vedeni Tomášem Braunerem zahráli Martinů s velkým smyslem pro dramatickou gradaci i dynamické protipóly. V jemných lyrických pasážích hrál orchestr čitelně a spolehlivě. Brauner je jedním z dirigentů, kteří se zamýšlí nad hledáním smyslu konkrétního díla, zvukovou architekturou a adekvátním výrazem každé věty. Šestou symfonií Martinů jsme tak byli povzneseni do nikde nekončícího fantaskního světa, snad se dá říci až do pomyslného hudebního nebe.
Obě skladby večera měly jedno společné, dají se charakterizovat slovy jako létání, vznášení, povznesení ducha, cesta do nekonečných výšin. Druhou společnou charakteristikou byla vysoká profesionalita a jejich bravurní provedení.
Maxim Vengerov – Zahajovací koncert
13. září 2023, 19:30 hodin
Smetanova síň Obecního domu
Program
Johannes Brahms: Koncert pro housle a orchestr D dur op. 77
Bohuslav Martinů: Symfonie č. 6 „Symfonické fantazie“
Účinkující
Maxim Vengerov – housle
Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK
Tomáš Brauner – dirigent
