Základem mé tvorby je energie, říká skladatel Vít Zouhar

  1. 1
  2. 2
Skladatel Vít Zouhar pochází z Brna, z rodiny, kde byla hudba základem všeho dění. Jeho otec byl Zdeněk Zouhar, skladatel soudobé vážné hudby, muzikolog, dlouholetý profesor JAMU, ale také vedoucí hudebního oddělení dnešní Moravské zemské knihovny nebo později dramaturg hudebního vysílání Československého rozhlasu. Působil jako sbormistr i jako organizátor hudebního života a takřka celý život propagoval Bohuslava Martinů. Maminka byla pianistka, jako profesorka učila na konzervatoři v Brně, a společně se svým manželem premiérovala skladby Bohuslava Martinů.

Vít Zouhar (foto Vít Zouhar)

Hudba vám byla předurčena, přesto jste na konzervatoři nestudoval?
Ano, to je pravda. Studoval jsem na gymnáziu v Brně na Křenové a hudební vzdělání jsem získal doma, od svých rodičů. Pak jsem pokračoval na JAMU v oboru skladba a byl jsem žákem takových pedagogů, jako byli Miloslav Ištvan a Alois Piňos. Poté jsem ještě studoval v Grazu u Younghi Pagh-Paan a Hermanna Markuse Preßla, v Sieně u Franca Donatoniho. V Brně jsem také absolvoval muzikologii u Jiřího Fukače, Miloše Štědroně a Rudolfa Pečmana. Později jsem se habilitoval v Ostravě a na JAMU jsem se tak trochu vrátil až po letech s profesurou. Od 90. let ale působím pedagogicky na Univerzitě Palackého v Olomouci, kde jsem posledních jedenáct let prorektorem.

Přesto jste s Brnem kontakty nepřerušil?
V hudbě platí to stejné, co v mnoha jiných profesích: jestli si s někým rozumím, pak jsem schopen s ním spolupracovat. Ne proto, že musím, nebo proto, že jsme vázáni společným zaměstnavatelem, ale prostě proto, že jsme na stejné vlně. Americký muzikolog Leonard Meyer před lety napsal, že kmeny dnes nevytváříme podle místa, kde žijeme, ale podle toho, s kým spolupracujeme. A dodal, že zpravidla si rozumíme lépe s kolegou z Japonska, než s tím z vedlejší kanceláře. Dnes, ve všudypřítomném on-line modu, to může platit obzvlášť.

Já mám ale to velké štěstí, že u mě to tak úplně neplatí. Mám totiž skvělé spolupracovníky jak ve vedlejších pracovnách na Univerzitě Palackého v Olomouci, tak v Brně nebo jinde. Tomáš Hanzlík, s nímž spolupracuji od konce 90. let a který mě požádal o mou první operu Coronide před více než dvaceti lety, má pracovnu ve stejném patře olomouckého Konviktu jako já. Společně jsme napsali několik oper a jednu z nich, La Dafne, jsme vytvořili pro brněnské Národní divadlo s režisérem Roccem, který je ze Slovinska, ale vystudoval operní režii v Brně. A s ním jsem udělal zase další sérii oper. Totéž co s Tomášem platí také pro další skvělé olomoucké kolegy, Gabrielu Coufalovou, Jaromíra Synka a Gabrielu Všetičkovou, s nimiž motivujeme už dvacet let děti i dospělé ke komponování v našem programu Slyšet jinak. A spolupracujeme také s brněnskými kolegy Ivo Medkem a Sárou Medkovou. A s nimi i s Roccem děláme zase naše další operní projekty. Jsme jeden velký tým přátel, který přemýšlí o hudbě a o umění, zejména o opeře podobným způsobem a vzájemně se doplňujeme. A to tak, že po čase už občas nejsme schopni rozeznat, kterou část opery kdo z nás napsal.

Vít Zouhar: MarISHA – Hudební současnost 2019 (foto Martin Popelář)

Čím si to vysvětlujete? Je tu ještě fluidum Leoše Janáčka? Nebo tu dělají neplechu blechy Lišky Bystroušky, které se šíří po světě?
Že by? To mne ještě nenapadlo…(smích). Možná, že mohou za to rozkročení mezi lokálním a globálním. Určitě zajišťují logistiku. (smích). Ale trochu vážněji: nejde jen o to, z čeho naše hudba vzniká, ale především, proč vzniká. Bohuslav Martinů zdůrazňoval jednoduchost a krásu, la beauté. S Roccem k tomu přidáváme la beauté d’aujourd’hui, krásu každého dne. Energii okamžiku. S notnou nadsázkou říkám, že právě tato energie je pro mne důležitější, než hudba sama. A nemám tím na mysli jen energii, kterou vkládám do skladeb, ale také tu, kterou skrze partituru a party vyvolávám u interpretů a ti zase svou energií působí na posluchače, kteří se díky tomu v sále energizují. V sále vytváří další pozitivní energii, která se pak přenáší zpátky na interprety a skrze ně pak zase na mne. A tím řetězením vzniká silný celek, který je pro mne klíčový. Proto je hudba tvořena nejen autory, ale také interprety, a proto je tak důležité, pro koho je psána, pro jaké prostředí, kontext a jak je v něm interpretována. Všechno, co jsem v posledních letech napsal, bylo na objednávku skvělých interpretů, inspirativních souborů, orchestrů, divadel. Každý z nich do skladeb vnesl svoji silnou energii a skladby „dotvořil“ a stále dalším a dalším prováděním dotváří. Takže je to nejen o energii, ale také o komunikaci. Mezi mnou a interpretem, interpretem a posluchačem a pak zase zpět se mnou. Vzniká tak celek, který je velkým dobrodružstvím. Důvodem, proč má smysl psát.

Opera je útvarem, který většinou překypuje v hudbě i příběhu a vy jdete cestou minimalismu. Jak to jde dohromady?
Myslím, že skvěle (smích). Opera nebyla vždy jen grand opera v romantickém hávu v Palais Garnier, s živými slony, strhujícími příběhy nebo omračující výpravou. Proto tak tomu nemusí být ani dnes. Může působit i jinak. Silný prožitek a posluchačský zážitek lze dosáhnout velmi úspornými a koncentrovanými hudebními prostředky. Není potřeba mnohomluvný příběh, ani velký aparát nebo velký formát, či zlacený portál. Stačí jen gesto, afekt nebo atmosféra, kterou vytváří zkratka mezi emocemi a koncentrací. Padající sníh nebo tající led také nepotřebují dramatickou situaci. A tající ledovce ji naopak samy vytvářejí.

Když jsem před mnoha lety poprvé četl o jednom jediném tónu, s kterým si můžeme vystačit, nedovedl jsem si to sám pro sebe představit. Nedovedl jsem si představit, že pouze jeden znějící tón mi může někdy stačit. Podobně jsem žasnul, když jsem si v polovině 80. let pro sebe objevil techniku tintinnabuli Arva Pärta, oproštěnou od všech košatostí, okázalostí a virtuozity. Ten strohý algoritmický přístup se mi zdál nedosažitelný, přestože mě fascinoval. Nedokázal jsem si představit takovou míru oproštění od proměnlivostí a intuice. Ale zároveň jsem hledal způsoby, jak hudbou dosáhnout co nejvíce energie jednoduchými prostředky.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


5 4 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments