Zapomenuté knižní poklady. Karel Vladimír Burian: Carl Maria von Weber

  1. 1
  2. 2
V dnešním dílu seriálu o zapomenutých pokladech hudební literatury se posuneme o přibližně dvě stě let do minulosti a budeme si číst o německém skladateli (a vůbec všestranně nadaném umělci), který zanechal své stopy i v Praze – Carl Maria von Weber perem Karla Vladimíra Buriana.
Carl Maria von Weber (portrét Caroline Bardua) (zdroj Wikipedie)

Knihu s prostým názvem Carl Maria von Weber vydalo v roce 1970 v edici Hudební profily pražské nakladatelství Supraphon. Její autor, Karel Vladimír Burian (1923, Praha – 2000, Říčany), byl spisovatel, hudební skladatel a sbormistr. Vystudoval pražské gymnázium a současně se učil skladatelskému umění u hudebního skladatele Rudolfa Karla. V roce 1945 nastoupil jako učitel na říčanskou základní školu a pedagogická činnost jej pak provázela po celý život – později byl profesorem češtiny a hudební výchovy na říčanské jedenáctiletce a učil také na rodinné škole. V Říčanech založil a vedl stotřicetičlenný žákovský pěvecký sbor. Věnoval se ale také popularizaci hudby a spisovatelské činnosti. Organizoval hudební besedy, byl autorem řady (asi 100) pořadů v pražském Divadle hudby a také pravidelných rozhlasových pořadů o hudbě v rámci cyklu Akademie třetího věku.

Karel Vladimír Burian (zdroj kuryr-ricany.cz / archiv Jaroslava Svobody)

S popularizační činností souvisely i Burianovy literární aktivity – napsal skoro čtyřicet knih, například: Přehled vývoje hudby, Stručné dějiny anglické hudby, Velká láska: rapsódie o životě Bedřicha Smetany, Chlapec ze Salcburku, Kapelník ze Stavovského divadla, Giuseppe Verdi, Puccini a jeho doba, Gioachino Rossini, Borodin, Čajkovského Eugen Oněgin, Dějiny světové opery, Světová operní divadla a mnohé další. Kromě toho byl také skladatelsky činný, v letech 1940–1942 složil Tři mše, známá je jeho kantáta na motivy Alexandra Sergejeviče Puškina Do Sibiře, komponoval drobné klavírní skladby, písně či scénickou hudbu k divadelním inscenacím říčanského divadelního spolku Tyl.

Publikace Carl Maria von Weber je poměrně podrobným skladatelovým životopisem. Příběh začíná ještě před jeho narozením – vyprávěním o Weberově otci, pak už sledujeme skladatelův život od raného dětství až do předčasné smrti. Autor při psaní vycházel především z biografie Weberova syna Maxe Marii a skladatelových dopisů, některé podrobnosti konzultoval dokonce se skladatelovým pravnukem Hansem Jürgenem Freiherrem von Weber. Burian v knize líčí také okolnosti vzniku skladatelových nejznámějších děl, která pak v textu rozebírá včetně notových ukázek. Publikace je vybavena černobílou obrazovou přílohou a najdeme v ní i přehled Weberova díla a soupis nahrávek Weberových skladeb na deskách Supraphon.

Vybírat z knížky Karla Vladimíra Buriana jen krátké ukázky pro ilustraci je skoro až škoda, protože Burianovo poutavé zpracování životního příběhu Carla Marii von Webera se čte skutečně jedním dechem. Přesto pojďme tímto knižním pokladem na chvilku zalistovat…

 

Zákulisí života

„Ale jaké to bylo dítě! Slabé, křehké, od pohledu neduživé – ‚Hänfling‘, jak se říká v Německu, ‚jako chroust‘, jak se říká u nás. Mnoho zdraví si na svět nepřineslo.

Franz Anton Weber od své mladičké choti nepochybně očekával víc. Narození bleďoučkého chlapce bylo pro něho skoro jakýmsi škrtem přes rozpočet: už delší dobu se zabýval myšlenkou, že opustí Eutin a zase se vydá na cesty. Jaké to bude cestování s tak slabým dítětem!

Dlouho se však nerozmýšlel. Genovefa se po porodu brzy zotavila, Carl Maria se měl také docela čile k světu – a proto vzhůru na cesty!

Zavolal k sobě syna Fridolína a v květnu 1787 spolu s ním založil ‚von Weberovu činoherní společnost‘. Stal se jejím ředitelem, Fridolín měl na starosti její hudební vedení.

[…]

Carl Maria vyrůstal v prostředí, které by bylo možno nazvat zákulisím života: v dostavnících, kterými se v zimě v létě harcovali, po hospodách, v jejichž stále cizích, neútulných místnostech byli ubytováni, na divadle, které většinou viděl z druhé strany, odzadu. Jak trochu povyrostl, bylo jasně znát, že si na svět nepřinesl jenom slabé zdraví, nýbrž i vadu v kyčli: celý život bude kulhat!

[…]

Franz Anton byl zpočátku velmi zklamán křehoučkým vzezřením svého nejmladšího synka (ale nikomu to nikdy nedal najevo!), pak si však uvědomil, že i jeho ‚velký příbuzný‘ Mozart byl celý život ‚zart‘, to jest ‚křehký‘, a jaký z něho je muzikus! Nuže, ať se i Carl Maria učí pilně hudbě!“

Carl Maria von Weber (zdroj commons.wikimedia.org)

Velké reformy ve Vratislavi (kde se Carl Maria von Weber v sedmnácti a půl letech stal kapelníkem)

„Nepříjemnosti nastaly hned. […] Carl Maria nebyl spokojen se zkouškami. Bylo tu zvykem je hodně odbývat. To byla první věc, proti níž se postavil. Protagonisté se své role naučili doma se svými korepetitory a na jevišti to potom už nějak dopadlo. […] Weber ale požadoval, aby sólisté, jakmile zvládnou své party, zkoušeli jeden po druhém v divadle a seznámili se tak s celým dílem, nejen se svými party. Tím také chtěl upevnit vztah k dirigentovi, který dílo studoval. […]

To se rozumí, že jeho počínání vzbudilo u sólistů odpor. Bylo to více práce, více námahy za stejnou gáži!

Jenomže nebyli slepí a brzy pochopili, co dobrého jim může jeho záměr přinést: Čím pečlivější zkoušky, tím méně námahy při představení! Bude odstraněna stálá znervózňující nejistota při produkci, a už tím se daleko zvětší vyhlídka na úspěch!

[…] k všeobecnému překvapení se [Weber] začal starat i o to, jak budou na scéně rozestavěny kulisy. Každý přece věděl, kde začíná a končí zájem kapelníka. Jakživo se ve Vratislavi (a sotvakde jinde) nestalo, aby dirigent mluvil do toho, kam má být která kulisa postavena! Weber ovšem dobře věděl, co chce, protože měl vzácný dar chápat operní dílo kompletně, jako syntézu umění vnímatelných sluchem a zrakem. […]

Reklama
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na