Zapomenutí piaristé a jejich hudba na festivalu v Olomouci

Úsilím badatelů a hudebníků se dostávají skladby na světlo a večer 6. září 2019 je mohli slyšet návštěvníci dalšího koncertu olomouckého barokního festivalu. V kostele Neposkvrněného početí Panny Marie, tedy v kostele dominikánském, se představil soubor Ensemble Damian, sestavený pouze ze dvou houslí, violoncella, kontrabasu a pozitivu, který spolu s pěveckým kvartetem přiblížil publiku skladby piaristických skladatelů.

Piaristé, tedy Řád chudobných zbožných kleriků Matky Boží zbožných škol, se objevili v českých zemích poměrně brzy po svém vzniku v Římě v roce 1597. Začátkem 17. století je pozval do Mikulova kardinál Ditrichštejn a brzy vznikla síť škol Piaristického řádu provincie Bohemia. Řeholníci, kteří odložili své občanské jméno a přijali jméno řeholní, se střídali v působišti po dvou letech a noviciát prožili v Lipníku nad Bečvou. Zajímavostí byla – na rozdíl od jezuitů – tolerance vůči jiným vyznáním, na jejich školách se mohli vzdělávat i vyznavači podobojí a dokonce i židé. 

Tomáš Hanzlík, dramaturg a dirigent projektu, vzdal hold nejznámějšímu z piaristických hudebníků, Václavu Kalousovi, řeholním jménem Simon a Sancto Bartholomaeo. Působil na mnoha místech Čech a Moravy, ale i ve Vídni, v Kroměříži, Rychnově nad Kněžnou nebo v Litomyšli. Zde je velký farní archiv liturgického materiálu, z něhož autor večera čerpal. Stěžejním dílem programu byla Missa ex C, která představuje propojení vrcholného baroka a polyfonie s nástupem raného klasicismu. Složitý, ale plynulý kontrapunkt spolu s vřelostí melodických linií je základním a zajímavým znakem jeho hudební řeči. Večer byl doplněný drobnějšími skladbami dalších piaristů, jako byl Jan Offner a jeho Alma Redemptoris, nebo Jan Hausner a jeho Salve Regina I–IV (in G, A, E, a). Poslední část – a moll – se zachovala jen v torzu a byl proto dirigentem Tomášem Hanzlíkem zrekonstruován její sopránový a tenorový part.

Pěveckých partů se ujali mladí pěvci, sopranistka Kristýna Vylíčilová, jejíž zvonivý a pevný soprán udával charakter díla, altistka Pavla Mlčáková, jejíž hlas dával tušit větší možnosti, než skutečně předváděl, Martin Vacula, který se ujal basové partie, i když má světlejší baryton a hloubky mu chybí, přesto se dokázal přes problém přenést se ctí, a tenorista Rostislav Baláž, který se v nosnosti a výrazu hlasově téměř ztrácel, což byla škoda. Instrumentálně vedené hlasy potřebují kompaktní zvuk a barevnou návaznost, což se někdy příliš nedařilo. Zato se to velmi dařilo instrumentalistům a nadšení a soustředění nahradilo nedostatky; výjimečný večer, naplněný pohodovou hudbou, se velmi vydařil. 

Hodnocení autorky recenze 85 %