Estetika galantního stylu mezi barokem a klasicismem
Cyklus již zmíněných osmi trií Josefa Kohouta, komponovaný v Paříži roku 1767, představuje výmluvné svědectví o estetice galantního stylu v období přechodu mezi barokem a klasicismem. V těchto dílech se pojí lehkost, elegance a přehlednost formy s jemnou stylizací tanečních rytmů, zpěvností melodických linek a typickou konverzační texturou mezi nástroji. Výsledkem je hudba, která vyniká jak salonní intimitou, tak formální vytříbeností. Tria jsou napsána pro klávesový nástroj (kladívkový klavír, cembalo, alternativně harfu či loutnu), housle a bas (violoncello), přičemž klávesový nástroj zde zajišťuje jak harmonický doprovod, tak i melodickou souhru s houslemi. Formální struktura trií si zachovává třívěté schéma (1. středně rychlá věta – 2. taneční či pomalá – 3. rychlá věta). V prvních větách převládá sonátová forma, zatímco menuety a závěrečné věty jsou často vystavěny jako dvoudílné, někdy s reprízou. Typické jsou krátké, periodicky členěné fráze. Rytmicky a ve značné míře stylizovaně Kohout využívá taneční formy: menuet, musette či gigue. V použité ornamentice se vkusně vyskytují trylky, mordenty či náznaky appoggiatur, zejména v klávesovém partu.
Dobře zvládnutá vzájemná komunikace
Samotný výkon tří interpretek působil po celou část večera jako velmi sehraný a hudebně kultivovaný. Nejvýraznější dojem na mě udělala klavíristka Petra Matějová, která se s obdivuhodnou jistotou pohybovala v rychlých pasážích a zvládala předepsané stupnicové běhy a časté doprovodné šestnáctinové figury s precizní lehkostí. Oceňuji jasnou artikulaci a rytmické přesné a přirozené frázování. Zaujala také hra Magdaleny Malé na klasicistní housle, v celé řadě vět předvedla svou zpěvnou kantilénu. Její tón měl měkký a galantně laděný charakter. Přesto je třeba zmínit drobnou intonační nepřesnost ve třetí větě Tria č. 5 Es dur. Tento moment však zůstal jediným zřetelnějším zaváháním v jinak velmi soustředěném výkonu. Také v Triu č. 7, F dur, konkrétněji v první větě, došlo na okamžik k mírnému rytmickému rozvolnění mezi nástroji. Interpretky však situaci pohotově zvládly a rychle se navrátily k pevnému společnému tempu, což svědčí i o jejich dobře zvládnuté vzájemné komunikaci. Neopomenutelná byla přítomnost violoncellistky, která s přirozenou lehkostí a bez okázalosti držela stabilní basovou linku a dobře tak poskytla nutnou rytmickou a harmonickou oporu zbývajícím členkám souboru.
Po potlesku následně houslistka v krátkém a milém proslovu poznamenala, že celý soubor nalezl v kompozicích Josefa Kohouta „zajímavou hudbu“. Interpretky si připravily pro publikum i přídavek, pomalý menuet z Tria č. 1, C dur. Závěrem lze snad jen dodat, že koncert souboru Trio Unitas nabídl nejen cenné setkání s hudbou téměř zapomenutého skladatele, ale i přesvědčivý, stylově věrný a živý vhled do hudebního světa pozdního 18. století, v němž hrály klíčovou roli elegance, proporce a konverzační charakter.
Festival Baroko 2025: Josef Kohout (1734–1777), Klavírní tria
4. června 2025, 19:00 hodin
Vlastivědné muzeum v Olomouci, sál Václava III.
Program
Josef Kohout:
Trio pour le clavecin, la harpe ou le luth avec accompagnement d’un violon et la basse, Paris 1767
Trio č. 1, C dur (Allegro moderato – Menuet, Mineur – Presto)
Trio č. 2, B dur (Allegro moderato – Menuet, Mineur – Allegro)
Trio č. 3, E dur (Allegro – Musette (Lent), Mineur – Presto Trio č. 4, a moll Allegro moderato – Menutet, Majeur – Presto)
Trio č. 5, Es dur (Allegro – Menuet, Mineur – Presto)
Trio č. 6, A dur (Allegro – Andante – Gigue)
Trio č. 7, F dur (Allegro – Andante – Allegro)
Trio č. 8, Es dur (Allegro – Andante – Tempo di Minuetto, Mineur)
Účinkující
Trio Unitas:
Magdalena Malá – klasicistní housle
Helena Matyášová – violoncello
Petra Matějová – kladívkový klavír
