Zapomenutý Ivan Klánský a jeho niterný Chopin

Je neuvěřitelné, jak si největší české vydavatelství Supraphon neváží takového umělce, jako je Ivan Klánský. Dramaturgy zřejmě neosloví ani řada evidentních skutečností, které žádný z českých klavíristů nedosáhl. Být sólistou České filharmonie, komorním hráčem Guarneri Tria, skvělým partnerem třeba Josefa Suka (vzpomínám na první pražské provedení posledního díla Dmitrije Šostakoviče Sonáty pro violu, op. 147) a finalistou takových soutěží jako je Bolzano, Varšava, Barcelona nebo Fort Worth je si málo. Existují pouze staré nahrávky Schuberta – Impromptus D. 899 & 935 (1989), Moments musicaux, Sentimentální valčíky, 2 Scherza (1992) a Janáčka – Po zarostlém chodníčku, Zdenčiny variace (1997). Domnívám se, že níže recenzovaná nahrávka by bezpochyby uspěla v mezinárodním kontextu, pokud by ji vydalo na světový trh prestižní vydavatelství.

Ve hře Ivana Klánského je slyšet, jak umí barevně myslet a jak v jeho hře převažuje horizontální stránka hudby. Jeho výklad partu je jak romantický, tak také racionální. Racionalita se zračí ve zcela cílené charakteristice všech frází, úderové kvalitě jednotlivých prstů i kontrole myšlenkových pochodů mezi hlavou a prsty. Nevím, zdali, tak jako Jiří Bělohlávek, využívá principy Alexanderovy techniky, ale jeho teorie impulzů je tomu velmi blízko. Je takto schopen velmi rychle zvládnout množství hudebního materiálu, k čemuž zřejmě také napomáhá fotografická paměť. Proto je mi taková metoda s převahou muzikality milejší než redukční analýza vystavěná v hierarchických vrstvách Schenkerovy metody, kterou uplatňuje Murray Perahia. Klánského interpretace má logiku, využívá zvukové možnosti nástroje, hudbu hraje, jak cítí, a navíc ji umí svým studentům jasně formulovat. To je asi to nejcennější.

Etudou op. 10, č. 1 zvanou také Smutek otevírá Ivan Klánský na tomto CD oponu svého klavírního umění. Klavíristova interpretace nachází přesně to, co dílo vyžaduje. Emocionalitu, muzikalitu, nostalgii a tesknotu. Populární dílo stojí na jiném břehu než ostatní etudy z opusu deset i dvacet pět. Technicky se soustřeďuje na tříhlasou hru, která excelentně vychází jak díky perfektně naladěnému nástroji, tak jeho vyrovnanou kvalitou zvuku. V Etudě č. 8 z téhož opusu dokonale září jako sluneční svit téměř ptačí melodie, která jakoby poletovala v jarní přírodě dříve, než dosedne. Technika pravé ruky je v této etudě pro interprety testem výdrže a výzvou, jak udržet tempo, jak nespolknout žádnou notu a navíc přidat v legátu vnitřní dynamiku. Pro Ivana Klánského je to hračka a ví, jak proporčně vyvážit obě ruce, což bývá to nejtěžší. Opravdu „větrnou aiolskou harfou“ je provedení první Etudy č. 1, op. 25. I zde slyšíme krásu v jednoduchosti s důrazem na variační a modulační změny.

Valčíky jsou na nahrávce zastoupeny č. 1 a č. 2, op. 34 (Grande valse brillante) a Valčíkem f moll WN 47 (L’Adieu), kterým celý komplet končí (více je znám pod označením opusovým číslem 69, č. 1). I když Chopin nezamýšlel své valčíky pro tanec, v podání Ivana Klánského by se na všechny dalo nádherně tančit. Jejich agogika je exemplární a zároveň pro mladé adepty klavírního umění jednoznačně instruktivní. Přitom mají ušlechtilost, eleganci i nadsázku, koketní bálovou atmosféru a rozzáří posluchači úsměv na tváři.

Mazurky najdeme na nahrávce čtyři. Nostalgická f moll z opusu 63 je noblesním ospalým kujawiakem, As dur č. 2, op. 50 udiví pregnantním rytmem a současně vypráví, cis moll op. 63, č. 3 má hloubku plnou nostalgie a následující mistrovská a moll, op. 17, č. 4 je snovou básní a zpovědí Chopina i Ivana Klánského.

O interpretaci Nokturen, Polonéz, Preludií a Balad, kde vše plyne, jak má, a brilance úhozu hladí na duši, by se dalo napsat mnoho řádků se superlativy. Jemnou barevností se vyznačuje nejen Andante spinato a Velká brilantní polonéza op. 22, ale zejména Barkarola Fis dur op. 60. Nevím, zda pořadí skladeb na CD bylo cílené, ale rád bych se ponořil třeba do souvislého poslechu prezentovaných valčíků, mazurek nebo balad. Usaďte se v křesle a detailně poslouchejte. Vřele doporučuji.

Rozbor skladeb v brožuře z pera Jaromíra Havlíka je rovněž dokonalý. Jak jsem v předchozím textu podtrhl, nahrávka je uskutečněna na nejlepším pražském koncertním nástroji v Sále Martinů v péči nenahraditelného pana Ivana Sokola a téměř rudolfinské akustice sejmuté zvukovým mistrem Václavem Roubalem. Číselné označení jednotlivých skladeb, ve velmi kvalitním bookletu a s výborným anglickým překladem, bych přesto uvítal.

Hodnocení autora recenze: 90%

Klánský plays Chopin
Ivan Klánský (klavír)
2 CD
Celkový čas CD1 – 57:47
Celkový čas CD2 – 54:10
vydala společnost Beaux Arts – Karla Železná (leden 2016)

CD 1
– Etuda E dur, op. 10, č. 3
– Valčík As dur, op. 34, č. 1
– Nokturno Des dur, op. 27, č. 2
– Brilantní variace B dur, op. 12
– Mazurka f moll, op. 63, č. 2
– Polonéza cis moll, op. 26, č. 1
– Nokturno F dur, op. 15, č. 1
– Preludium Des dur, op. 28, č. 15
– Etuda As dur, op. 25, č. 1
– Preludium e moll, op. 28, č. 4
– Andante spinato a Velká brilantní polonéza op. 22

CD 2
– Balada g moll, op. 23
– Preludium As dur, op. 28, č 17
– Nokturno c moll, op. 48, č. 1
– Mazurka As dur, op. 50, č. 2
– Valčík a moll, op. 34, č. 2
– Etuda F dur, op. 10, č. 8
– Barkarola Fis dur, op. 60
– Mazurka cis moll, op. 63, č. 3
– Mazurka a moll, op. 17, č. 4
– Balada f moll op. 52
– Valčík f moll, op. 69. č. 1 (WN 47)