Závěr letošní sezóny u Pražských symfoniků

Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK už má do konce sezóny v plánu pouze tři koncerty. Ve čtvrtek 6. května opakuje koncert, ze kterého Vám přináším zprávu (tedy ho můžete ještě stihnout – pokud ovšem nemáte lístky na premiéru Idomenea), a potom až 23. a 24. června zahraje Verdiho Messa da Requiem pod taktovkou šéfdirigenta Jiřího Kouta se sólisty dosti zvučných jmen: Luba Organosova, Elena Zhidkova, Roberto Saccà a Maurizio Muraro. Spoluúčinkovat bude Pražský filharmonický sbor, sbormistr Lukáš Vasilek.

Koncert 5. května zahájila předehra Coriolan, op. 62, Ludwiga van Beethovena, původně určená k truchlohře Heinricha Collina. Nestárnoucí Martin Turnovský akcentoval ve skladbě střet majestátného tématu Coriolana a druhého tématu lyrického, jeho představu orchestr beze zbytku vyplnil. Ztišený závěr jsem si bohužel vychutnat nemohl, neb jsem opět seděl v zadní části sálu a z předsálí se ozýval hlasitý hovor opozdilců a zvuk skla připravovaného na přestávku (vím, že se pořadatelé budou smát, ale je to tak).

Následující skladbou byl Klavírní koncert d moll, op. 7, Vítězslavy Kaprálové. Svou první orchestrální kompozicí skladatelka prokázala, že umění instrumentace ve svých dvaceti letech zvládla velmi dobře, v první větě mne zaujala kombinace zvuků klavíru, smyčců a bicích nástrojů (tympány, činely, triangl), ve druhé větě počáteční fugato. Třetí věta je až rozmarně veselá, často se v ní střídají tempa a ústí v mohutné finále. O přestávce jsem mezi návštěvníky zaslechl několik nadšených ohlasů. Vynikajícím interpretem poměrně náročného klavírního partu byl Tomáš Víšek, jenž se provádění moderní hudby věnuje systematicky.

Program zakončila Brucknerova Symfonie č. 7 E dur. Stálí čtenáři asi vědí, že Bruckner nepatří mezi mé oblíbence, avšak zejména v poslední době jsem několik jeho symfonií strávil s potěšením. Bohužel, nikoliv tuto. Jednotlivé nástroje zde mají mnoho samostatných vstupů, každá chybička je asi slyšet – já neslyšel téměř žádnou. Je zde několik vypjatých míst, i ty jsem tušil. Přesto se pro mne téměř hodinová skladba neuvěřitelně vlekla. Snad to bylo mým rozpoložením (ano, i to recenzent riskuje, snad to mohu zde přiznat). Několik návštěvníků opustilo koncert ještě v průběhu symfonie, pár posluchačů okolo se na kratší či delší čas ocitlo v náruči Morfeově (roz. usnuli).

PS pořadatelům: Vedení FOK se rozhodlo vtipně bojovat proti zapnutým mobilním telefonům. Dvě mladé paní z pořadatelské služby těsně před začátkem koncertu nastoupily k pódiu s velkými cedulemi, na kterých byl namalovaný přeškrtnutý mobil, a dvakrát prošly sálem. Jak to nejjednodušší bývá i nejúčinnější – mobil nezazvonil ani jednou!

Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK
Tomáš Víšek – klavír
Martin Turnovský – dirigent
Smetanova síň Obecního domu 5. května 2010

program:
Ludwig van Beethoven: Coriolan, op. 62 (symfonická ouvertura)
Vítězslava Kaprálová: Koncert pro klavír a orchestr d moll, op. 7
Anton Bruckner: Symfonie č. 7 E dur

www.fok.cz