Letošní festival Moravský podzim byl jiný než v minulých letech. Byl originálnější a přinesl posluchačům díla, která dosud neměli možnost slyšet. Buď šlo o zcela nové skladby, nebo o zapovězeného skladatele, ale také proto, že šlo o hudbu, která vznikla na základě úplně jiné hudební tradice.
Právě taková byla náplň závěrečného koncertu festivalu, který se odehrál v neděli 17. října 2021 v Janáčkově divadle. Vystoupila Armenian National Philharmonic Orchestra – tedy Arménská národní filharmonie, jejímž dirigentem byl renomovaný arménský umělec Eduard Topčjan. Pro brněnský koncert si jejich dramaturgie připravila nepříliš známá díla arménských skladatelů. Zcela zaplněné hlediště mělo trošku jinou atmosféru, než jaká bývá například na abonentních koncertech, bylo zde možné potkat i návštěvníky, jejichž vizáž prozrazovala, že mají k vlasti vystupujícího orchestru blízko. Koncert se totiž konal u příležitosti třicátého výročí vyhlášení nezávislosti Arménie. Posluchači nadšeně tleskali projevu arménského velvyslance Ashota Hovakimiana, který ho přednesl velmi dobrou češtinou, a užívali si potlesk i mezi větami jednotlivých skladeb.
Jako první zazněl violový koncert „…and then I was in time again“ arménského skladatele Tigrana Mansurjana (1939). Skladbou autor navazuje na filosofické pozadí románu Williama Faulknera, u nás známého pod titulem Hluk a vřava. Skladba je plná vnitřního napětí na jednom tónu, naléhavosti dlouhých tónů, pod kterými běží spěchající rytmus orchestru. Sólistou na violu byl Luca Ranieri, který vládl krásným, měkkým, přesto jasným a nosným tónem a v neobvykle dlouhých pomalých větách dokázal udržet napětí a tah. Po nadšeném potlesku přidal ještě Sarabandu z první cellové suity Johanna Sebastiana Bacha.
Další skladbou byla Symfonie č. 3 arménského skladatele Aveta Terterjana (1929–1984). Ta je v podstatě tryznou za jeho tragicky zemřelého bratra, jehož děsivě ječící hračku imituje arménský lidový nástroj zurna. Další lidový nástroj duduk, něco mezi fujarou a zadušeným fagotem, zase evokuje arménský zvyk pláče nad mrtvými. Neobvyklé zvuky vydávaly i baterie bicích, vstupy agresivních trombónů a lesních rohů, šelest smyčců po strunách houslí či naopak jejich ostrý kvílivý zvuk. Česká premiéra skladby zazněla ve Smetanově síni v Praze v roce 1977 v podání Janáčkovy filharmonie Ostrava pod vedením dirigenta Davida Chandžjana za přítomnosti autora.
Po přestávce zazněla poslední skladba, Symfonie č. 2 e moll Arama Chačaturjana. Notoricky známý Šavlový tanec se asi vybaví každému, někomu i balety Gajané, Spartakus a Maškaráda. Uvedená Symfonie č. 2 by si však jistě také zasloužila větší popularizaci, je totiž posluchačsky vděčná svojí instrumentální barevností a strhující dynamickými efekty. Vypovídá o válečném období a někdy je nazývána „Symfonie se zvonem“. Hudební materiál obsahuje jak arménskou lidovou píseň, tak variovaný motiv Dies irae. První větu Andante maestoso – Allegro agitato zahajuje dramatický vpád smyčců líčící pláč a nářek za války, druhá věta Allegro risoluto a třetí Andante sostenuto využívají opakovaných efektů, jako je dramatické unisono, prokládané sólovými vstupy naříkajících nástrojů, rytmizované synkopické úseky, expresivní fanfáry žesťů, něžné orientální melodie smyčců přelévající se do ostrých, silových ploch. Vyvrcholení věty používá ostinátního rytmu v unisonu v kombinaci s žesťovými fanfárami. Čtvrtá věta Andante mosso – Allegro sostenuto přináší pohodu a mírový efekt v podobě melodií v lesních rozích a v dřevěných nástrojích, aby se postupně dostala do efektního finále. Orchestr hrál s entuziasmem a maximálním soustředěním a dal do výkonu veškerou energii a nadšení.
Obecenstvo nešetřilo ovacemi, a proto bylo zcela namístě, že zazněly dva přídavky. K překvapení všech promluvil k publiku dirigent a vyzval z hlediště zpěvačku na pódium. Řekl i její jméno, nicméně nepřipravenost akce měla za následek, že už nebyl k dispozici mikrofon a dirigentovi nebylo dobře rozumět. Byla to Juliana Grigoryan a sytým, tmavým sopránem a s roztomile komolenou výslovností zazpívala Árii o měsíčku z opery Antonína Dvořáka Rusalka. Druhým přídavkem byla árie Turidda z opery Ruggera Leoncavalla Cavalleria rusticana. Jméno arménského tenoristy publiku opět zůstalo utajeno, nicméně jmenuje se Tigran Hakobyan a vládne plným, italsky vedeným hlasem se silovými výškami.
Ukončení koncertu bylo nečekané a neplánované a dramaturgicky se zcela vymykalo celému charakteru koncertu, což byla škoda. Závěrečné vyznění koncertu se dostalo do zcela jiné atmosféry, než ve které se nesl celý večer. Arménské publikum bylo nadšené, festivalové publikum snad poněkud zaskočené, ale chápající. Mezinárodní hudební festival v Brně byl zakončen efektně a se ctí.
Moravský podzim – Závěrečný koncert
Arménská filharmonie
17. října 2021, 19:00 hodin
Janáčkovo divadlo
Program:
Tigran Mansurian: „…and then I was in time again“, violový koncert
Avet Terterjan: Symfonie č. 3
Aram Chačaturjan: Symfonie č. 2 e moll
Účinkující:
Luca Ranieri – viola
Arménská filharmonie
Eduard Topčjan – dirigent
