Závěrečný koncert Ševčíkovy akademie: Zralé, ale přesto svěží výkony mladých interpretů

Po dvanácti dnech plných výuky, cvičení, hry v orchestru, komorní hry, seminářů, koncertů, ale také přátelství, inspirativního prostředí a úsměvů milých a nadaných mladých lidí se završil 6. ročník Ševčíkovy akademie. Bůh ví, kde účastníci závěrečného koncertu nasbírali ještě tolik energie, aby svými výkony přitavili obecenstvo v sále Hotelu Prácheň k sedadlům od první do poslední minuty. V pečlivě sestaveném programu se střídala díla lehčího rázu, mnohdy velmi citlivě upravená pro potřebný ansámbl, až po repertoárové stálice. A dávkování kvality bylo skutečně znamenité.
Boha Moon (zdroj Menuhin Competition)
Boha Moon (zdroj Menuhin Competition)

V úvodu koncertu vystoupil jeden z hlavních organizátorů a lektorů festivalu Tomáš Jamník. Neformálně – ruce v boxerských rukavicích – shrnul letošní ročních s tématem „sport“ a ke krátkému slovu vyzval též starostu Horažďovic. Na pódium nastoupilo asi dvacet houslistů a violista Bohumil Bondarenko, aby provedli první dvě části z Leclairovy Ouvertury G dur, op. 13. Početný ansámbl pevnými gesty vedla houslistka Tereza Horáková. Je potěšující vidět, že se stará hudba dostává i na playlisty hudebních kurzů a mladí hráči mají i povědomí o dobové interpretační praxi. Jean-Marie Leclair byl zastoupen i druhým číslem – částí ze Sonáty pro dvoje housle č. 5. Začátek sliboval opět citlivé provedení, ale po čase zvláště sekund zbytečně zvýrazňoval rytmickou složku a tak trochu nevěděl, co si počít se skladbou, kde vlastně „není co hrát“.

Další tři výstupy patřily sextetu violoncell a do 20. století nás přenesl Tanz der Holzpuppen z orchestrální suity Tuttifäntchen od Paula Hindemitha. Jestli je v originální instrumentaci skladbička půvabně kolonádní, úprava pro šest violoncell jí dodává rozvernost černobílých grotesek. Vedoucím článkem byl Jan Petrov, který důsledně zachovával charakter i výraz skladby. Ostatní hráči se uplatnili v dílčích sólech, celé uskupení i bez bicích krásně pulzovalo a moc se mi líbil výsledný zvuk. Následovala Saint-Saënsova Labuť. Velice intimní doprovod dával sólovému hlasu možnost zůstat v tlumené dynamice. V sóle svým přednesem zaujala zejména Anna Nekvasilová, nelehký úkol měli též hráči mající doprovodný hlas v pizzicatu. Trojici populárních melodií završilo Proč bychom se netěšili. Hlasy imitující part kontrabasů se skutečně nešetřili, zatímco první hlasy zastupující housle se musely šplhat do poloh. Ale šplhaly se velice bravurně a výsledek byl fantastický.

Do zcela jiné atmosféry nás přeneslo první sólové vystoupení večera – Dvořákův Klid lesa v podání Jana Petrova za doprovodu Renaty Lichnovské. Byli jsme svědky naprosto suverénního a zralého výkonu. Jeden tón navazoval na druhý bez nejmenšího zaváhání, provedení bylo promyšlené a emočně silné. Do závěrečných vysokých tónů kráčely prsty naprosto jistě.

Kdo by neznal dueta pro housle Bély Bartóka! Že jsou jednoduchá? Ano, ale teprve když se hrají s patřičným nadhledem, získávají ten správný šmrnc. Aleš Baránek a Vilém Jirsa měli nadhledu tolik, že stačili rozehrát i mimohudební scénku a s lidovými motivy si pěkně pohrát.

Po přestávce atmosféra zvážněla – kvarteto předneslo skladbu Josefa Suka: Meditace na chorál Sv. Václave. Skvělý začátek ve viole připravil Bohumil Bondarenko. Houslisté David HernychMarek Pavlica dobře zvukově odstínili meditativní a dramatické části. Je znát, že spolu nehrají poprvé. Pro vibrato Davida Hernycha mě nenapadá lepší přirovnání než „sukovské“. Celkovému zvuku prospěl i velice oblý tón v primu ve vysokých polohách na e struně. Violoncellového partu se ujal Tomáš Jamník. Je příjemné pozorovat, jakou radost on i studenti ze společného hraní mají.

Další kvarteto, ovšem v jiném obsazení, potěšilo posluchače pomalou větou Čajkovského Smyčcového kvartetu č. 1 D dur. Natálie Toperczerová měla u pultu prvních houslí více hraní než ostatní. Doprovod zbytku ansámblu byl velice citlivý, kultivovaný a přesný, a tak si mohla dovolit netlačit na sílu a dopřát melodii jemné pohlazení. Úsměv na rtech vyloudil hráčům její rozverně neposedný smyčec v závěrečném decrescendu.

Předposlední číslo programu vneslo do sálu příval energie. Klavírní trio ve složení: Matteo Hager, Anna Nekvasilová, Pavol Praženica, zahrálo 1. a 6. část z Klavírního tria č. 3 „Dumky“ od Antonína Dvořáka. V pomalých částech bylo neuvěřitelné, že na tak minimálním prostoru, pohybu v rámci několika tónů, dokáží hráči vytvořit tolik hudby. Nálady se dokázaly proměňovat během jediného tahu smyčce. A co teprve jemně odstíněná dynamika a téměř „plyšové“ pianissimo. O to větší byla pak intenzita kontrastu. Velmi výraznou složkou byl i klavír v podání Pavola Praženici.

Po tomto gejzíru hudby nastoupila Boha Moon, sama s houslemi. A začala Bachovu Sonátu č. 2 a moll. Pomalá část plynula jako potůček a v sále nikdo ani nedýchal. Fuga byla technicky naprosto bravurní a přesná. Ale ne strojově a nudně přesná, ale sofistikovaná a provázaná. Sólistka se občas pousmála a dala tak najevo, že je nejen ve svém bachovském světě, ale i v tom našem posluchačském. Její vystoupení bylo završeno bouřlivým potleskem.

Úžasné výkony mladých hudebníků jsou výsledkem pilné práce. Řada jmen, která se objevila na programu dnešního koncertu, nejsou hudební veřejnosti neznámá. Boha Moon v současnosti zdokonaluje svoje umění pod vedením Josefa Špačka. Mimo jiné je držitelkou druhé ceny Mezinárodní soutěže Leonida Kogana 2020 a vítězkou páté ceny Menuhinovy soutěže za rok 2021. Matteo Hager nyní studuje na Royal Academy of Music v Londýně a je též držitelem řady ocenění. Spolu s Davidem Hernychem a Markem Pavlicou z Pražské konzervatoře ze třídy prof. Jiřího Fišera se účastnili též Akademie Václava Hudečka v Luhačovicích. Natálie Toperczerová a Bohumil Bondarenko jsou členové Sukova kvarteta a v letošním roce mimo jiné vystupovali i na Pražském jaru. To je jen velice stručný nástin úspěchů letošních účastníků kurzů. Některé z nich, doufejme, uvidíme i v příštích ročnících a mnozí budou jistě již za několik let brázdit slavná koncertní pódia po celém světě. Za vynaložené úsilí si to jistě zaslouží!

Závěrečný koncert II
15. srpna 2024, 20:00 hodin
secesní sál Hotelu Prácheň

Program:
Jean-Marie Leclair: Grave & Allegro G dur z op. 13 (Ševčíkův houslový orchestr)

Jean-Marie Leclair: Sonáta pro dvoje housle č. 5, I. Allegro ma poco (Boha Moon, Pavlos Vlitakis)
Paul Hindemith: Tanz der Holzpuppen (Ševčíkovo violoncellové sexteto)
Camille Saint-Saëns: Le Cygne (Ševčíkovo violoncellové sexteto)
Bedřich Smetana: Proč bychom se netěšili (Ševčíkovo violoncellové sexteto)
Antonín Dvořák: Klid lesa (Jan Petrov – violoncello, Renata Lichnovská – klavírní spolupráce)
Béla Bartók: Dueta pro housle, II. Kalamajka, I. Škádlivá píseň, XVII. Maďarský pochod (Aleš Baránek, Vilém Jirsa)
Josef Suk: Meditace na chorál Sv. Václave (David Hernych – housle, Marek Pavlica – housle, Bohumil Bondarenko – viola, Tomáš Jamník – violoncello)
Petr Iljič Čajkovskij: Smyčcový kvartet č. 1 D dur, II. Andante cantabile (Natálie Toperczerová – housle, Terézia Hledíková – housle, Bohumil Bondarenko – viola, Jan Petrov – violoncello)
Antonín Dvořák: Klavírní trio č. 3 “Dumky”, I. Lento maestoso — Allegro quasi doppio movimento, VI. Lento maestoso (Matteo Hager – housle, Anna Nekvasilová – violoncello, Pavol Praženica – klavír)
Johann Sebastian Bach: Sonáta č. 2 a moll, BWV 1003, I. Grave, II. Fuga (Boha Moon – housle)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments