Zázraky se i dnes dějí aneb Do Opočna za Ivem Kašparem

Zatímco dřív byly Kruhů přátel hudby v České republice stovky, současná doba jim už nepřeje. Řada z nich zanikla, další skomírají. Tím spíš potěší, když se i v dnešních dnech někde přece jen podobným spolkům daří. Ano, bývá to především zásluhou osvícených jedinců. Za jedním takovým vypravíme, a to do podhůří Orlických hor. Shodou okolností právě dnes  Opočenská beseda uvede klavírní recitál profesora Ivana Klánského, řadu dalších pořadů pak připravuje. Příležitostí k rozhovoru s panem Ivem Kašparem, předsedou Opočenské besedy, je navíc i jeho nedávné významné životní jubileum.

Letos slavíte 20. výročí činnosti Opočenské besedy, a to bezpochyby koncerty. Jakými?

Každoročně to je kolem dvanácti koncertů, stejné to bylo i letos. Konkrétní výčet by byl velmi dlouhý, tak snad raději stručně. Do Opočna přijíždí skuteční “mistři svého oboru”, snažíme se stále držet vysokou úroveň. Výsledkem je, že letošní ročník je sice jubilejní, ale výše už nemůžeme jít. Beru to jako důvod k radosti.

Opočenská beseda byla registrována v roce 1992. Na co navázala, proč a jak to celé vzniklo?

Smyslem bylo vrátit Opočnu pověst kulturního a vzdělaného města, kterou kdysi mělo. Původní Občanská beseda tu působila od roku 1863 a jejím cílem bylo “sdružovat občany ku společenskému soužití”. Obnovila ochotnická představení, ustavila odbor pěvecký, spolkovou knihovnu, pořádala koncerty a výstavy. A hudba? Ta k opočenskému životu patřila, zdejší Hudební soboty byly vyhlášené v širokém okolí svou vysokou úrovní. Na tuto tradici jsme navázali, přes malou úpravu názvu se snažíme stejně jako kdysi Občanská beseda “sdružovat občany ku soužití společenskému”, a to na poli hudebním.

Kolik času zabere pořádání koncertů?

Když cyklus Opočno hudební začíná, což bývá v červnu, je už většina koncertů zajištěna. A v září začínáme připravovat další ročník s vírou, že to snad stihneme.

Jaký smysl spatřujete vy sám v činnosti Kruhů přátel hudby?

Komerční kultura by nikdy neměla vytlačit kulturu občanskou. A pokud to nechápeme, těžko můžeme nadávat na poměry. Situace je totiž vážná, řešíme krizi společnosti a už i největší tupci z našich politiků a mocných začínají chápat, že se jedná především o záležitost mravní, o krizi ducha. Takže odpověď na otázku po smyslu? Povznesení ducha.

Co vás na tom baví a co naopak rozčiluje?

Baví mě spokojení posluchači. Nebaví mě lidé, kteří nechápou to, co jsem zmínil před chvílí.

Úžasné… Z jakých lidí se skládá publikum v Opočně? Máte stálé návštěvníky, nebo spíše turisty?

Máme především stálé návštěvníky. Jsou i takoví, kteří nevynechají žádný koncert. Jsem jim vděčný, ale zároveň jsem rád, kdykoliv se objeví nějaké nové tváře. A když se z nich stanou tváře známé a se jmény … V Opočně je krásný zámek a tři kostely. Kde koncerty pořádáte?

Nejvíce koncertů se „odbývá“ v Mariánském kostelíku – současné Městské koncertní síni, a to nejen pro jejího ducha, ale i fantastickou akustiku. Své kouzlo má, a hlavně měla samozřejmě zámecká obrazárna. Tam po některých úpravách podmínky pro koncerty poněkud ustoupily požadavkům ve prospěch návštěvníků zámku. Což je pochopitelné. Z kostelů využíváme zejména děkanský kostel Nejsvětější Trojice. V něm bude i letošní závěrečný koncert sezóny. Všechna tato místa jsou nevytápěná. Proto se snažíme vrátit do povědomí našich návštěvníků Kodymův národní dům s jeho komfortem jak pro návštěvníky, tak umělce. A postrádaný genius loci? Každé místo má své kouzlo. Neopakovatelné. Je na nás ho Kodymovu národnímu domu vrátit a pěstovat. Šťastná ruka při výběru koncertů bude rozhodující.

Cítíte podporu ze strany vedení města?

Město je malé, dělá, co může. Jeho finanční podpora pokryje tři čtyři koncerty. Když ale rozhoupeme poplašný zvon, pochopení se najde. Naším problémem v tomto směru je i fakt, že se držíme zásady: nikdo by si neměl povzdechnout Rád bych šel na váš koncert, ale nemám na to. Proto vstupné na koncerty Opočenské besedy je 60 Kč, snížené 40 Kč (děti, studenti, důchodci). Jen zcela výjimečně – například při koncertu prof. Ivana Klánského v obrazárně – je 100 Kč.

A nyní k vám osobně: jaké  vůbec je či bylo vaše „civilní“  povolání? Co dělá Ivo Kašpar, když zrovna nesjednává koncerty?

Přes čtyřicet let jsem byl učitelem na obecné škole, z toho sedm na jednotřídce v Hrnčířských Boudách v Krkonoších. Když nesjednávám koncert, jsem „zavalen“ jinou prací, jako ostatně každý penzista. Odpočívám, a to nejlépe na zahradě (19 arů), na rybách, konečně opět čtu – nejraději to, co už jsem četl, když mne něco napadne, napíšu to buď pro potěchu mých přátel a kamarádů, nebo do místních Opočenských novin, klábosíme s přáteli… A také nosím v hlavě spoustu užitečností i zbytečností, které se mě tu a tam snaží zavalit.      

Také se trochu těším, že se k učitelování vrátím. Ne doslova, ale jen co povyroste vnouček, kterého teď vozím v kočárku. Zatím se na mé filosofování jen usmívá, ale jsem trpělivý, já si počkám.

Na které koncerty z té dvacetileté historie nejvíce vzpomínáte?

Na všechny, kdy jsme měli „plný dům“, nosili jsme další a další židle a stále to bylo málo.

Ale vážně. Vzpomínám s vděčností na Škampovo kvarteto s primáriem Pavlem Fischerem. O něm jsme si mohli nechat jenom zdát. Přesto jsme je oslovili. Když seznali naši situaci, vzali to jako „charitativní“ akci, a dokonce ne jednou. Po čase jsme si mohli dovolit pozvat je už za honorář. Ale vděk zůstal. Jinak, na webových stránkách města Opočna – spolky – Opočenská beseda je přehled činnosti našeho spolku do roku 2012. Kamkoliv zabodnete prst, tam leží vzpomínky.Žádáte o nějaké granty na podporu kultury? Co si o nich myslíte?

Před mnoha lety jsme žádali Nadaci Občanského fóra o příspěvek na opomíjené památky. Napodruhé jsme byli úspěšní a získali jsme grant na restaurování sochy sv. Josefa s Ježíškem v náručí, která je umístěna v areálu Mariánského kostelíka. Z benefičních koncertů a sbírkami jsme získali i prostředky na dendrologický průzkum zeleně a návrh na uspořádání tohoto bývalého hřbitova.  Jenže žádosti o granty jsou pro nás – v tomto oboru nevzdělané – věcí přesložitou. Ale slib pomoci už máme.

Jak to vypadá s rozpočtem aktuálního ročníku? Kdo se podílí na financování?

Řekl bych, že vyjdeme tak tak a rezerva bude základem pro ročník 2013. Věříme, že nás v tomto našem snažení město ani naši mecenáši nenechají napospas zlým časům. Aby naše činnost měla naději na úspěch, jsou nezbytně nutné tři pilíře. Bez kteréhokoliv z nich se stavba zhroutí. V Opočně s tím máme z minulosti své zkušenosti. Opočenské soboty zanikly pro nezájem publika, finanční potíže, a nakonec se nenašel nikdo, kdo by se o ně staral. My si na nezájem publika nemůžeme stěžovat, i když… S tím částečně souvisejí i finance (vstupné), ale rozhodující je město, přízeň mecenášů. Vzhledem k věku organizátorů pracuje čas proti nám.

Máte již představu o dramaturgii dalšího ročníku?

V příštím roce oslaví opočenský rodák a hudební skladatel Luboš Sluka své pětaosmdesátiny. Výročí, na které také vzpomeneme, bude mít i Jan Křtitel Vaňhal, který v Opočně působil v letech 1758-59. To jen tak z hlavy. Velmi důležité je, že nám s dramaturgií zase pomůže jistý opočenský rodák z Valu u Dobrušky, který studuje v Praze na AMU. Takže se naše publikum můžete opět těšit, protože potvrdíme, že Opočenská beseda je léty ověřenou značkou vysoké kvality.

Děkuji za rozhovor, přeji vše dobré!