Zbraslavský hudební festival 2024 je minulostí a má budoucnost

Přijetí jednoho ze základních Messiaenových opusů Kvartetu pro konec času zbraslavským publikem bylo nadšené a v mnoha ohledech emotivní. Skladba vznikla v těžkých časech druhé světové války a odráží psychické útrapy autora v internačním táboře ve slezském Zhořelci, kde byl uvězněn německými fašisty. Zde byla také za dozoru německých hlídek v roce 1941 premiérována. Svoji duševní vyrovnanost Messiaen hledal v představě novozákonního zjevení sv. Jana, kterou vtělil do rozměrného komorního díla. Jednotlivé věty mají programní názvy odvozené z obrazů Nového zákona. Jejich nástrojová realizace je proměnlivá, pouze ve zlomku vět hrají všechny nástroje společně. Za zajímavé lze pokládat, že celý soubor se nepředstaví ve společné souhře v závěrečné větě, což se v klasicko-romantických cyklech děje téměř vždy. Spolu s mnoha dalšími inovativními kompozičními principy uvedený fakt odráží autorův názor, že skladby s náboženským obsahem by se měly od světských zásadně lišit v technice jejich zpracování.

Velkou sdělnost Kvartetu pro konec času zprostředkovala ve Zbraslavi jeho výrazná interpretace. Můžeme její popis pojmout i optikou srovnání se záznamem koncertu v Aix-en-Provence z roku 2022 (Renaud Capuçon, Kian Soltani, Pascal Moraguès a Hélène Mercier-Arnault), který je momentálně dostupný v programové nabídce televizního kanálu Mezzo. Zbraslavské provedení si s francouzským nezadá ani po stránce propracování dynamiky všech částí, ani po stránce realizace nástrojové plasticity v duchu partitury. První část cyklu Liturgie de cristal využívá klavíru jako tzv. harmonické ostinato, to znamená, že tvoří harmonický základ pro jiné typy ostinat houslí, klarinetu a violoncella. Prezentace partu klavíristou Martinem Kasíkem zcela odpovídala postavení tohoto hlasu v instrumentaci sledované části, což se o francouzském záznamu nedá tvrdit. Klavíristka Hélène Mercier-Arnault jej enormně zesiluje. Velký rozdíl bylo možné zaznamenat také v podání sólových i ensemblových partií klarinetového hlasu v celé skladbě, kdy Anna Paulová k němu přistoupila s plánem prohloubit kontrasty v podání jednotlivých vět a stoprocentně jej realizovala. A tak sólové vyznání ve třetí větě Abîme des oiseaux v jejím podání zaznělo v pevných výrazových rámcích, stejně tak její souhra s ostatními nástroji na dalších místech skladby. Ve výrazně méně diferencovatelných a vláčnějších konturách bylo realizováno provedení klarinetistou Pascalem Moraguèse ve francouzském záznamu. Na zbraslavském koncertě přinesla niterný zážitek také sóla smyčcových nástrojů s klavírem, ať již šlo o duo klavíristy Martina Kasíka s violoncellem Štěpána Filípka v páté části  Louange à l’Éternité de Jésus či o sám závěr cyklu Louange à l’Éternité de Jésus v interpretaci houslistky Marie Magdaleny Fuxové. Houslistka s klavíristou dokázali, že závěr tohoto osmidílného cyklu je skutečnou katarzí biblického příběhu. Interpretace válečného Messiaenova Kvartetu pro konec času se pak stala odrazem poznání, že opět začínáme vnímat jako velmi aktuální něco, o čem jsme si mysleli, že se stane jen uzavřenou minulostí.

Právě odplynulý třetí ročník Zbraslavského hudebního festivalu hýřil pestrostí v dramaturgii, kterou vtělil do čtyř koncertů. Jako příspěvek k Roku české hudby zaznělo na zahajovacím koncertě Klavírní trio č. 4 e moll, op. 90 „Dumky“ Antonína Dvořáka (Adéla Ludvíčková – klavír, Vojtěch Mahelka – housle, Štěpán Filípek – violoncello), dále byl poskytnut prostor žánrovým fúzím (Satie Ensemble / Tolarová & Filípek /Jedlinský & Fischer / Acoustic Needles), na závažném třetím koncertě zazněly premiéry soudobé vážné hudby (Soňa Vetchá: Paintings in the Sand pro klarinet a violoncello, David Carpenter: Ode pro klavír, Štěpán Filípek: Lidické ženy pro violoncello a klavír, Martin Smolka: Sarabandasca) v podání klarinetistky Anny Paulové, violoncellisty Štěpána Filípka a klavíristek Adély Ludvíčkové a Sáry Medkové. Podle organizátorů byly všechny akce velmi dobře navštíveny. S velkým zájmem se setkala i přidružená komentovaná procházka kolem tří kostelů. Do závěrečného koncertu bylo též vloženo vystoupení amatérského sboru Frangula Chorus, které však nelze označit za festivalové.

Přejme organizátorům do dalšího ročníku opět šťastnou ruku při tvorbě dramaturgie, vyrovnanější vztah mezi amatérskou a profesionální realizační sférou, a především neutuchající zájem publika. Nemalé množství posluchačů, které vytvořilo u pokladny před závěrečným koncertem dlouhou frontu, mne utvrdilo v přesvědčení, že Zbraslav si festivalu váží.

CHANSONNIERES ET MESSIAEN
Závěrečný koncert festivalu v duchu Francie
24. března 2024, 18:00 hodin
Městský dům, Zbraslav, Praha

Frangula Chorus / Paulová / Fuxová / Filípek / Kasík

Program:
Raymond Asso/Edith Piaf: Mon légionnaire (1936)
Charles Dumont/Edith Piaf: Non, je ne regrette rien (1956)
Charles Aznavour: La Bohéme (1965)
Jacques Brel: Ne me quitte pas (1959)
Louis Guglielmi/Edith Piaf: La Vie en Rose (1945)
Olivier Messiaen: Quatuor pour la Fin du Temps (1941)

Účinkující:
Anna Paulová – klarinet
Marie Magdalena Fuxová – housle
Štěpán Filípek – violoncello
Martin Kasík – klavír
Frangula Chorus
Zuzana Krušinová – sbormistr
Jan Šesták – aranžmá