Zdeněk Barták, hit-maker s citem pro filmové a jevištní formy

  1. 1
  2. 2
Skladatel Zdeněk Barták patří do nepříliš početné skupiny hudebních autorů, která se může pyšnit úspěchy na mnoha hudebních frontách. Nezapomenutelné jsou jeho melodie pro přední osobnosti české pop-music. Z jeho dílny pochází také mezinárodně oceňované písně a muzikálová díla, až se někdy zdá, že se mu dostává více pozornosti v mezinárodním prostoru než v jeho domovině. Zájem o scénickou hudbu jej zavedl také do filmového a televizního průmyslu, kde vtiskl jedinečnou hudební tvář bezmála třem desítkám celovečerních filmů a seriálů.

Zdeněk Barták (archiv umělce)

Ač pandemická situace není nakloněna podnětným rozpravám o hudbě v osobní přítomnosti velikánů naší malé a přesto plodné země, měl jsem tu čest uskutečnit alespoň několik telefonátů a elektronických konverzací se Zdeňkem Bartákem. Ten i přes nekvalitní reproduktor mobilního zařízení působí neuvěřitelně klidně a srdečně. Fotografie, na kterých pana Bartáka prakticky nenajdeme bez širokého úsměvu, očividně nelžou. Doufám tedy, že naše spolupráce neskončí tečkou na konci tohoto rozhovoru a budu moct využít jeho pozvání na pražskou Malou Stranu k dalším podnětným hovorům.

Na začátek rozhovoru bych se vás rád zeptal, jestli existuje mimo vaše profesní zaměření něco zvláštního, nějaká aktivita nebo třeba hobby, kterému se věnujete, a přitom nebývá s vaší osobou spojováno?
Já jsem se odmala věnoval, tehdy ještě aktivně, sportu. Teď jsem už spíše pasivní sportovec – tzv. gaučingový typ. Ale baví mě se ve volném čase dívat na zápasy různých evropských fotbalových lig – a že mně moje milovaná Slavia Praha dělá radost – hokej, tenis i biatlon. Jinak hodně čtu – životopisy, historické i detektivní romány, ale na prvním místě je u mě stejně hudební a filmová tvorba, kterou pravidelně na domácí i světové scéně sleduji.

Zdeněk Barták a dva asijští Oscaři (archiv umělce)

Hudba vás každopádně provází celý život. Váš tatínek byl výborným hudebníkem a úspěšným kapelníkem, který měl i přes své klasické hudební vzdělání velmi blízko k jazzu a populárním žánrům. Není ani těžké odhadnout, že jste byl k hudbě veden od malička. Byl to ale právě vliv rodiny, který formoval váš hudební apetit a tvůrčí zaměření, nebo jste šel takzvaně svou cestou?
To byl pro mou budoucí kariéru bezesporu velký prvotní impuls. Byl jsem odmala hudbou doslova obklopen. Otec dirigent velmi úspěšného orchestru, maminka zpěvačka. U nás doma se tzv. po sekcích zkoušelo… prostě nebylo úniku. Od tří a půl let jsem se začal učit hrát na housle, což mě hrozně nebavilo, a pak od šesti na piano. Chodil jsem sedm let do ZUŠ, doma na mé cvičení dohlížel táta, takže padlo i mnoho pohlavků. Pak jsem šel na Státní konzervatoř hudby, kde jsem vystudoval, trochu překvapivě, tubu a skladbu. Mezitím jsem už odmala zkoušel psát svoje první pokusy, až si mě vzal pod svá křídla slavný hudební skladatel Bohuslav Ondráček, který mně ukázal, co dělám špatně a co dobře – to byla velká škola. No a na konzervatoři mě učil pan profesor Vadim Petrov, což byl další velký skladatel. Takže jsem měl štěstí na kvalitní a umělecky zdatné lidi.

Zdeněk Barták v Koreji (archiv umělce)

Řada skladatelů otevřeně přiznává (možná jen naoko), že hudbu ve skutečnosti moc neposlouchají. Patříte k nim?
Jednoznačně mezi ně nepatřím. Já hudbu poslouchám takřka neustále a napříč žánry, jak se kdysi říkalo – od Bacha po Vlacha – a dál, až do dnešní doby. Vždy je to podle nálady. Někdy mám náladu na hudbu pana Mozarta či pana Beethovena, jindy zase na operní skvosty mistra Verdiho atd. A pak je zde hudba geniálních Beatles, skupiny Queen, ABBA nebo famózního Michaela Jacksona. V neposlední řadě mám doma velkou sbírku skladatelských hvězd hudby filmové, např. Ennia Morriconeho, Johna Williamse, i mistrů muzikálové tvorby Andrewa Lloyda Webbera a dalších, takže já poslouchám opravdu vše.

Zdeněk Barták (archiv umělce)

Dovolím si nyní položit moji oblíbenou otázku, jak jste se dostal k filmové/televizní produkci? Byl první impuls spíše náhodný, nebo šlo o logický krok související například s vaší scénickou tvorbou, která má přeci jen k filmu poměrně blízko?
Je pravdou, že jsem začínal scénickou hudbou, kterou jsem psal pro různé divadelní inscenace a kterou uváděla naše divadla. Film mě vždycky velmi lákal, ale dostat zakázku na filmovou hudbu bylo velmi, velmi těžké. Štěstěna se ke mně obrátila až v roce 1979, kdy jsem dostal od pana režiséra Jaroslava Soukupa svoji první šanci napsat filmovou hudbu k jeho prvnímu celovečernímu filmu Filmového Studia Barrandov – Drsná planina. To byla velká zkušenost, ale padli jsme si do oka jak lidsky, tak umělecky, a od té doby spolu pracujeme. Máme za sebou asi 24 celovečerních filmů a jeden krásný a divácky velmi úspěšný 40dílný seriál z krásné Šumavy – Policie Modrava.

Mohl byste popsat, jaká je vaše metoda vytváření hudby k filmu? Řekněme, že vás například Hynek Bočan pozve ke spolupráci na svém novém projektu. Co bude následovat?
Tak vše začíná už přečtením scénáře, konzultacemi s panem režisérem, nastudováním dobových materiálů a přípravou hudebních motivů. Pro nasáknutí atmosféry se čas od času jedu podívat také na natáčení a později do střižny. Mezi tím, co se obraz natáčí, já si připravuji jednotlivé motivy a průběžně je s Hynkem konzultujeme. Definitivně se ale rozhodujeme až po finálním střihu např. prvních 2–3 dílů seriálu. Tam si hledáme správná místa pro ten který motiv a já je pro představu k tomu obrazu hraji na piano. Takto se to postupně skládá, a protože si s panem režisérem zakládáme na preciznosti, v této fázi každý díl vidíme tak pětkrát až šestkrát. Samozřejmě, že nejdůležitější je hlavní melodie. Ta když se povede, je vyhráno, a osobně si myslím, že u kultovního seriálu ČT Zdivočelá země, se mně docela povedla…

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


5 2 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments