Zemřel Alois Ježek, zakladatel Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka

Alois Ježek se narodil 2. února 1936 v Nových Zámcích na Slovensku. V roce 1945 se se svými rodiči přestěhoval do Karlových Varů, které po celý svůj život miloval a kde zanechal nesmazatelnou stopu. Hudební vzdělání získal na Státní konzervatoři Praha, kde absolvoval obor operní zpěv.

O+

Již koncem 50. let začal intenzivně formovat kulturní život v Karlových Varech. V letech 1958–1963 stál u zrodu Dvořákova karlovarského podzimu, šéfoval Divadlu Malá scéna, které se rychle stalo kulturním středobodem města. Právě zde uvedl první Hovory H Miroslava Horníčka. Organizoval pravidelné pořady s Jiřím Suchým a Jiřím Šlitrem a jazzové večery s Vlastou Průchovou a Janem Hammerem. V roce 1962 uspořádal první mezinárodní jazzový festival v Československu.

Po krátkém působení jako asistent režie v Městských divadlech pražských (1963–1964) se v roce 1965 vrátil do Karlových Varů jako dramaturg Kulturního a společenského střediska. V letech 1965–1971 stál u zrodu mnoha významných kulturních projektů. Nejdůležitějším z nich byla Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka, kterou inicioval, spoluzaložil a vedl.

V době normalizace byl Alois Ježek v roce 1971 propuštěn a nesměl působit v oblasti kultury. Téměř sedmnáct let se věnoval pouze soukromé výuce zpěvu. V letech 1974–1979 působil jako dramaturg Pragokoncertu a zároveň jako šéf pražské Reduty. Od roku 1979 byl na takzvané volné noze jako autor, režisér a manažer.

V letech 1990–1996 působil jako ředitel kulturních zařízení města Karlovy Vary a proměnil Městské kulturní středisko v Kulturní centrum Amethyst. Pod jeho vedením se pěvecká soutěž Antonína Dvořáka transformovala v otevřenou soutěž pro studenty uměleckých škol do 35 let s kategoriemi Junior, Opera a od roku 1995 také Píseň.

V letech 1996–2000 byl ředitelem Karlovarského symfonického orchestru a zároveň stál v čele festivalů jako Beethovenovy dny, Mozartovy dny, pokračoval v organizaci jazzových festivalů s hosty jako Maynard Ferguson, Acker Bilk, Benny Bailey nebo Randy Weston. V roce 1999–2000 vedl rovněž Městské divadlo Karlovy Vary při jeho znovuotevření po rekonstrukci.

Od roku 2000 do 2014 byl ředitelem Mezinárodní pěvecké soutěže a Obecně prospěšné společnosti Mezinárodní pěvecké centrum Antonína Dvořáka.

V letech 2000–2010 byl mnohokrát předsedou nebo členem odborné poroty cyklické soutěže pěveckých oddělení konzervatoří ČR.

Na žádost vedení města opět působil v letech 2006–2010 jako ředitel Karlovarského symfonického orchestru.

V roce 2011 se stal zakládajícím členem Bel Canto Clubu Karlovy Vary.

Jeho zásluhy byly mnohokrát oceněny. Například v roce 2004 získal Cenu města Karlovy Vary a v roce 2012 Cenu Osobnost Karlovarského kraje.

V roce 2014 inicioval vznik nové soutěžní kategorie Operní naděje, zaměřené na pěvce ve věku 16–20 let, čímž otevřel další dveře nové generaci pěvců.

Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka

Během rozhovorů u kávy s pražskými přáteli Aloise Ježka napadlo, že by chtěl pomoci mladým pěvcům získat více příležitostí k úspěšnému zahájení umělecké kariéry. A tehdy vznikla prvotní myšlenka na realizaci soutěže posluchačů konzervatoří a vysokých hudebních škol s mezinárodní účastí. Soutěž získala podporu ministerstev, rozhlasu a řady dalších institucí. Poprvé se soutěž uskutečnila v rámci festivalu Dvořákův karlovarský podzim v termínu 27.–29. září 1966. Laureáty se tehdy stali Libuše Hošťálková, Jana Smítková, Magdaléna Hajóssyová, Rumjana Maždraková, Jaroslav Štajnc a Růžena Štúrová.

V dalších ročnících se stali laureáty kupříkladu Marie Dřízgová, Jaromír Vavruška a Jozef Ábel. V roce 1969, v rámci čtvrtého ročníku soutěže, zvítězila Gabriela Beňačková. Tento ročník byl zároveň podnětem k osamostatnění soutěže a od roku 1972 byly stanoveny dvě věkové kategorie. Soutěž, zpočátku skromná a zaměřená na studenty konzervatoří, se záhy rozrostla do prestižního formátu.

Během normalizace byl Alois Ježek propuštěn a následujících sedmnáct let nemohl pracovat v karlovarské kulturní sféře. Na chod soutěže, zaštítěné jménem Antonína Dvořáka a osobnostmi prof. Marií Budíkovou Jeremiášovou a dr. Václavem Holzknechtem, to však nemělo vliv. V těchto letech získali ocenění mimo jiné Csaba Ötvös, Pál Kovács, Ibolya Verebics, Valeria Mircheva, Alexandrina Pendatchanska, Susane Stahl, Olaf Bär, Ľubica Orgonášová, Peter Mikuláš a Dalibor Jenis. V roce 1990 zvítězila v kategorii starších Eva Urbanová.

Po roce 1990 se z dvoukolové soutěže pro posluchače uměleckých škol stala soutěž mezinárodní, otevřená a tříkolová. V roce 1991 se uskutečnily první interpretační semináře pod vedením například Jindřicha Jindráka a Andreje Kucharského.

Mezi porotci se objevila jména jako Eva Randová, Walter Berry, František Vajnar, Andrej Kucharský, Ivo Žídek, Jindřich Jindrák, Śarah Meredith, Jürhgen Hartfiel, Eva Blahová, Serge Baudo, Antonio Carangelo, Gabriela Beňačková a Peter Dvorský.

Díky Aloisi Ježkovi se z Karlových Varů stalo místo, kde začínala kariéra hvězd, jakými jsou například Marina Vyskvorkina, Marina Domašenko-Jakovleva, Roman Janál, Jana Sýkorová, Dana Burešová, Pavel Bršlík, Karla Bytnarová a Adam Plachetka.