Kariéru započal u BBC
Brian Large se narodil 16. února 1939 v Londýně. Studoval na londýnské Royal Academy of Music, kde byl v roce 1991 jmenován členem akademie. Po absolvování univerzity, kde získal doktoráty z hudby i filozofie, pokračoval v postgraduálním studiu ve Vídni a v Praze.
V roce 1965 nastoupil do televize BBC2 jako režisér odpovědný za hudbu a operu. V roce 1970 byl jmenován hlavním producentem opery. Během svého působení v BBC režíroval také pro Královskou operu, kupříkladu Toscu, Aidu a Otella. Režíroval také pořady s tvorbou sira Fredericka Ashtona a sira Kennetha MacMillana z Královského baletu, mimo jiné Popelku, Spící krasavici a Elite Syncopations. Dále spolupracoval s Margot Fonteyn a Rudolfem Nurejevem. V BBC rovněž režíroval řadu přímých televizních přenosů koncertů, mimo jiné s Claudiem Abbadem, Danielem Barenboimem, sirem Johnem Barbirollim, Leonardem Bernsteinem, sirem Adrianem Boultem, Benjaminem Brittenem, sirem Colinem Davisem, Kirillem Kondrašinem, Igorem Stravinským a sirem Williamem Waltonem.
Wolfgang Wagner pozval v roce 1974 Large do Bayreuthu, aby spolupracoval na televizním dokumentování děl jeho dědečka Richarda Wagnera: Mistři pěvci norimberští, Tannhäuser, Parsifal, Bludný Holanďan, Lohengrin a Prsten Nibelungův, za nějž ho Královská televizní společnost v roce 1981 jmenovala Nejlepším televizním režisérem.
Po odchodu z BBC v roce 1980 pokračoval v režii televizních přenosů pro Královskou operu (Hoffmannovy povídky, Bohéma, Netopýr, Růžový kavalír, Aida, Don Carlos, Falstaff, Luisa Miller, Romeo a Julie, Otello, Simon Boccanegra, Stiffelio a Trubadúr.
Z BBC do celého světa
Z festivalu v Glyndebourne televizně zpracoval Věc Makropulos (s německou sopranistkou Anjou Siljou a dirigentem sirem Andrewem Davisem) a Hraběte Oryho (s francouzskou sopranistkou Annick Massis a dirigentem sirem Andrewem Davisem).
Po mezinárodně vysílaném galavečeru Královské opery k stříbrnému jubileu královny v roce 1977 následovala pozvání k režii programů scénických umění pro řadu televizních stanic a operních domů (Vídeňská státní opera, Vídeňská Volksoper, Wiener Festwochen, Theater an der Wien), dále pak koncerty Vídeňských filharmoniků, Salcburský festival, Bregenzský festival, Mozartwoche Salzburg a Musikverein.
Pro Vídeňské filharmoniky režíroval jejich každoroční Novoroční koncert v letech 1989–1993, znovu v letech 1997–2009 a také v roce 2011. V Německu režíroval pro ZDF přenosy z Deutsche Oper Berlin a dva koncerty v drážďanském Frauenkirche s rumunskou sopranistkou Angelou Gheorghiu a italskou mezzosopranistkou Cecilií Bartoli. Pro Bayerischer Rundfunk televizně zpracoval představení z Bavorské státní opery, Prinzregententheater a Staatstheater am Gärtnerplatz, dva zvláštní koncerty z Vatikánu na počest papeže Benedikta XVI. s nastudováním Marisse Jansonse a Christiana Thielemanna a také zahajovací koncert mistrovství světa ve fotbale 2006 s Plácidem Domingem, Dianou Damrau, Lang Langem, Marissem Jansonsem, Zubinem Mehtou a Christianem Thielemannem.
Režíroval operní produkce z La Scaly, mimo jiné Nabucco, a z Areny di Verona Madame Butterfly. Z Mariinského divadla v Petrohradě televizně zpracoval opery pod hudebním vedením Valerije Gergijeva, včetně Pikové dámy a původní „petrohradské“ verze Síly osudu, stejně jako balety Jewels a Don Quijote. V pařížském Théâtre du Châtelet režíroval Příhody lišky Bystroušky, Alceste a Orfea a Eurydiku. Z Théâtre des Champs-Élysées natočil pořad Viva Vivaldi s Cecilií Bartoli.
Od roku 1979 režíroval více než osmdesát operních, recitálových a galavečerních televizních přenosů z Metropolitní opery v New Yorku s Jamesem Levinem. Televizně zpracoval také Spring Centennial Gala sezony 1983–1984, Anniversary Gala k 25. výročí v roce 1991, James Levine’s 25th Anniversary gala v roce 1996, Pavarotti’s 30th Anniversary gala v roce 1998 a Farewell Gala to General Manager Joseph Volpe v roce 2006.
Ve Spojených státech televizně zpracoval opery z Los Angeles Opera, San Francisco Opera, Houston Grand Opera, Lyric Opera of Chicago, Washington National Opera a Philadelphia Opera. Dále koncerty Chicago Symphony, Los Angeles Philharmonic, San Francisco Symphony a Philadelphia Orchestra. A také desetiletou řadu zahajovacích galavečerů z Carnegie Hall.
Large rovněž publikoval příspěvky v encyklopedických slovnících The New Grove Dictionary of Music a The Grove Dictionary of Opera. Jeho zájem o českou a slovanskou operu vedl k vydání dvou průkopnických svazků o hudbě Bedřicha Smetany a Bohuslava Martinů.
Významná ocenění
Large získal dvě ceny Primetime Emmy: V roce 1992 za The Metropolitan Opera Silver Anniversary Gala s Jamesem Levinem z roku 1991, vysílaný z Lincolnova centra, a to v kategorii mimořádný individuální výkon v klasickém hudebním a tanečním programu – režie. Znovu ji získal v roce 1993 za přímý přenos Toscy pod taktovkou Zubina Mehty z roku 1992 z Říma, který byl vysílán po celém světě na 106 televizních stanicích, v kategorii mimořádný individuální výkon v klasickém hudebním a tanečním programu – režie; o cenu se dělil s režisérem Giuseppem Patronim Griffim.
V roce 1986 obdržel Peabody Award za živý přenos CBS Sunday Morning: Vladimir Horowitz z proslulého Velkého sálu Moskevské konzervatoře. V roce 1981 jej British Television Society ocenila jako Nejlepšího televizního režiséra za produkci Prstenu Nibelungova. V roce 1990 za koncert The Three Tenors při mistrovství světa ve fotbale 7. července 1990 v Caracallových lázních v Římě a znovu v roce 1993 za Stiffelia z Covent Garden získal ocenění poroty za mimořádný přínos v oblasti televizní režie. V roce 1990 jej Britská akademie filmového a televizního umění, BAFTA, ocenila jako Nejlepšího televizního režiséra za The Three Tenors.
Za „výjimečnost jeho díla čítajícího více než 600 pořadů“ mu 44. ročník festivalu Zlatá Praha v červnu 2007 vzdal zvláštní hold za přínos oboru a jeho salcburské DVD Mozartovy opery Figarova svatba z roku 2006 označil za Nejlepší program scénických umění – opera.
V roce 1985 jej francouzská vláda jmenovala rytířem Řádu umění a literatury.
Za svou práci byl v roce 2017 v Praze poctěn Společností Bohuslava Martinů prestižní Medailí Nadace Bohuslava Martinů.
V roce 2025 získal v Nostickém paláci medaili Artis Bohemiae Amicis. Ocenění mu předal náměstek ministra kultury Michal Šašek při příležitosti jeho návštěvy festivalu Zlatá Praha, kde Large představil své paměti At Large – Behind the Camera with Brian Large.
Slova kolegů
Sopranistka Angela Gheorghiu na sociálních sítích napsala: „Jsem zdrcena odchodem Briana Large, legendárního režiséra a producenta stovek televizních operních a hudebních představení, velikána našeho umění a mého milovaného přítele. Během uplynulých desetiletí jsme spolu sdíleli nespočet vzpomínek plných vzájemné lásky, úcty a uznání. Svým kouzelným objektivem Brian dokázal, že jsme všichni vypadali nádherně, protože hluboce miloval hudbu i umělce. Odpočívej v pokoji, drahý Brianino. Navždy zůstaneš v mém srdci.“
„Brian byl mužem vášnivých přesvědčení, ale zároveň se s ním mimořádně snadno vycházelo. Jednou mi slíbil, že napíše biografii Martinů pro edici, kterou jsem redigoval. Pracovně byl však tak vytížený, téměř až do posledních chvil, že se k tomu nikdy nedostal,“ vyjádřil se na svých webových stránkách kritik Norman Lebrecht.
Brian Large zemřel v sobotu 23. května 2026 ve věku 87 let.
