Herbert Blomstedt se narodil 11. července 1927 ve Springfieldu v americkém státě Massachusetts švédským rodičům, kteří se dva roky poté vrátili do své severské vlasti. Hudební základy získával na Královské hudební akademii ve Stockholmu a na univerzitě v Uppsale, po nichž brzy následovala prestižní studia v New Yorku, na severských kurzech v Tanglewoodu pod vedením Leonarda Bernsteina či studium barokní hudby u Paula Sachera.
Jako dirigent debutoval v roce 1954 v čele Stockholmské filharmonie. Od té doby se jeho jméno stalo synonymem pro absolutní interpretační čistotu, hluboké porozumění německému klasicko-romantickému repertoáru (se zvláštním důrazem na Beethovena, Brahmse, Brucknera a Mahlera) i pro objevování severských autorů v čele s Carlem Nielsenem.
Blomstedt zastával šéfdirigentské a hudebně-ředitelské posty u těch nejprestižnějších těles světa. V letech 1975–1985 stál v čele drážďanské Staatskapelle, s níž pořídil epochální nahrávky. Následně v letech 1985–1995 úspěšně vedl Sanfranciský symfonický orchestr a v letech 1998–2005 působil jako hudební ředitel legendárního lipského Gewandhausorchesteru. Vedle toho pravidelně spolupracoval s Vídeňskými filharmoniky, Berlínskými filharmoniky, Orchestrem curyšského Gewandhausu či Orchestrem lipského rozhlasu.
Navzdory svému věku patřil k neúnavným patriarchům světového dirigování. Ještě v pozdním věku a na prahu stovky stával za pultem bez dirigentské židle, s obdivuhodnou mentální přítomností, zpaměti dirigoval monumentální symfonická díla a odmítal jakékoli manýry. Dirigování nevnímal jako sekulární zaměstnání, nýbrž jako hluboký výraz své duchovní a náboženské oddanosti. Byl celoživotným členem církve Adventistů sedmého dne a proto striktně odmítal dirigovat v sobotu.
Za své celoživotní dílo a stovky nahrávek obdržel řadu mezinárodních poct, včetně cen Grammy, ceny Léonie Sonning, německého Spolkového kříže za zásluhy či nedávného prestižního ocenění Praemium Imperiale v kategorii hudby.
Odchodem Herberta Blomstedta odchází celá jedna zlatá éra klasické interpretace. Světu zanechal odkaz založený na tom, že hudba nepotřebuje ego dirigenta, ale že největší síla tkví v nepatetickém, pravdivém a pokorném čtení autorových myšlenek.
