Zemřel Jiří Bělohlávek

V noci na dnešek zemřel po dlouhé těžké nemoci šéfdirigent České filharmonie Jiří Bělohlávek. Bylo mu jednasedmdesát let. Jiří Bělohlávek byl dirigentem světového formátu. Na začátku ledna se objevily spekulace o Bělohlávkově zdravotním stavu a onemocnění rakovinou. Kvůli zdravotním důvodům Jiří Bělohlávek navrhl v květnu pořadatelům Pražského jara, aby jeho festivalový program plánovaný na 22. května převzal dirigent Petr Altrichter.

Jiří Bělohlávek se ve světě klasické hudby prosadil precizností, kvalitou i důrazem na interpretace českých skladatelů. „Hudba je smysl mého života. Já dokonce pociťuju radost, i když si noty jenom čtu,” řekl jednou Bělohlávek, jenž v roce 2012 převzal jako šéfdirigent Českou filharmonii, kterou přivedl na důležitá světová pódia. Ještě letos v lednu podepsal novou šestiletou smlouvu, v té době už ale bojoval s vážnou nemocí.

„Vnímám a přijímám nabídku pokračování mé činnosti v čele orchestru České filharmonie jako výraz obecného uznání naší společné práce uplynulých čtyř let,” řekl letos v lednu Jiří Bělohlávek, když se filharmonii upsal na dalších šest let.

Šéf proslulého londýnského Symfonického orchestru BBC z let 2006 až 2012 byl známý dokonalou profesionalitou, pozorností k detailům i smyslem pro barevnost hudby. Gentleman vždy zachovávající dekorum byl také fanatikem dokonalé přípravy. „Dirigování je vysoká škola diplomacie,” řekl jednou Jiří Bělohlávek, který o sobě tvrdil, že je povahou introvert a povoláním absolutní extrovert.

Dirigent má mít dostatek pevnosti, aby uměl svou představu sdělit a vyžadovat, ale zároveň má mít i dostatek empatie, aby uměl reagovat na citlivou situaci, která může nastat, tvrdil umělec, jehož práci ocenila například i královna Alžběta II., která mu před pěti lety udělila „za službu hudbě” Řád britského impéria. Václav Havel Bělohlávkovi v roce 2001 propůjčil Medaili Za zásluhy, pražská AMU mu loni udělila čestný doktorát.

Jiří Bělohlávek byl také prvním dirigentem, jemuž se po legendárním Herbertu von Karajanovi podařilo získat prestižní cenu Gramophone Award za orchestrální nahrávku ve dvou po sobě následujících letech. V roce 2012 ji získal za nahrávku symfonií Bohuslava Martinů a o rok později za hudební báseň Pohádka léta Josefa Suka.

Českou filharmonii řídil Jiří Bělohlávek prvně už ve čtyřiadvaceti letech jako asistent tehdejšího šéfa Václava Neumanna, stálým dirigentem se stal v roce 1981 a funkci šéfdirigenta převzal v roce 1990. Po dvou letech následoval vynucený odchod a způsob, kterým se přerušení vzájemné důvěry se členy orchestru odehrálo, byl pro Jiřího Bělohlávka zklamáním. Část orchestru si odhlasovala jako nového šéfa Gerda Albrechta a Jiří Bělohlávek rezignoval. S filharmonií ale nikdy nepřestal spolupracovat.

Dlouhá desetiletí také vystupoval s předními evropskými a severoamerickými orchestry. Patří mezi ně například Symfonický orchestr BBC, Rotterdamská filharmonie, řídil i Berlínskou a Newyorskou filharmonii, Orchestr lipského Gewandhausu, Bostonský symfonický orchestr nebo Vídeňské filharmoniky. Pravidelně též dirigoval operní inscenace, ať už ve Vídeňské státní opeře, Metropolitní opeře či Královské opeře v Covent Garden.

Hluboký vztah poutal Jiřího Bělohlávka k mnoha dílům známých i méně známých českých skladatelů, zejména Dvořáka, Janáčka a Martinů. V roce 2004 „dobyl” s Janáčkovou Káťou Kabanovou největší operní metu, newyorskou Metropolitní operu. V únoru 2007 se tam vrátil opět s Janáčkem, s Její pastorkyní, v březnu 2009 s Dvořákovou Rusalkou. Vedle toho měl zvláštní vztah třeba k repertoáru britskému.

Pražský rodák (24. února 1946) začínal jako violoncellista, ale záhy u něj převládlo dirigování. Už za studií na AMU, která dokončil v roce 1972, se stal finalistou Karajanovy dirigentské soutěže. Samostatně začínal Jiří Bělohlávek u Státní filharmonie Brno. Od roku 1977 vedl dvanáct let Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK a naplňoval svou „vidinu vytvoření konkurenčního ansámblu výkonnostně srovnatelného s Českou filharmonií”.

Po dvouletém šéfování České filharmonii vytvořil z mladých hudebníků v roce 1994 Pražskou komorní filharmonii, kterou vedl až do roku 2005. Od roku 1995 též vyučoval dirigování na Hudební fakultě AMU, kde vychoval řadu výborných dirigentů mladé generace – Jakuba Hrůšu, Tomáše Netopila či Tomáše Hanuse.

Ne vždy se ale všechny záměry zdařily. Nesplnění dohodnutých podmínek znamenalo, že v roce 1997 odmítl místo šéfa Opery Národního divadla, stejně jako v roce 2004 odešel z funkce designovaného uměleckého ředitele Slovenské filharmonie.

Jiří Bělohlávek byl ženatý, měl dvě dcery.

 

VIZITKA

Jiří Bělohlávek se narodil v Praze v roce 1946. Láska k hudbě se u něho projevila již v raném věku, podporoval ho v ní jeho otec, jenž ho do krásného světa hudby uvedl. Když byly Jiřímu čtyři roky, začal se u tatínka učit hře na klavír. Zároveň ho rodiče přihlásili do Kühnova dětského sboru, s nímž později účinkoval i v operních produkcích na scéně Národního divadla. To ho velmi bavilo, fascinovalo ho operní prostředí, a jak jen mohl, sledoval z portálu celou operu. Lákalo ho podílet se v budoucnu na té fascinující události, jakou je operní představení, nejraději jako dirigent, který je jejím rozhodujícím tvůrcem.

Ve dvanácti letech začal hrát na violoncello u českého cellisty Karla Pravoslava Sádla. Jako čtrnáctiletý vytvořil na Pražské konzervatoři z kamarádů svůj první komorní orchestr. Konzervatoř absolvoval ve dvou oborech: hře na violoncello a dirigování. Tomu se pak začal plně věnovat na HAMU. Na studiích ho ovlivnili zejména profesoři Bedřich Jaroš, Bohumír Liška, Robert Brock, Alois Klíma a Josef Veselka. Během studia na HAMU převzal vedení dívčího smyčcového komorního souboru Orchestra Puellarum Pragensis, s nímž absolvoval i zahraniční cesty. Byl to první oficiální orchestr, s nímž bylo jeho jméno spojeno.

V roce 1968 přijel k České filharmonii koncertovat věhlasný rumunský dirigent Sergiu Celibidache. Pro studenty pořádal mistrovský kurz, jehož se Jiří Bělohlávek také zúčastnil. Na závěr kurzu vyzval Maestro Celibidache Jiřího, aby k němu přijel studovat do Stockholmu, kde byl šéfem Rozhlasového orchestru. Výuka spočívala v asistentuře při zkouškách a individuálních konzultacích včetně náročných úkolů. Také díky této intenzivní škole zvítězil Jiří Bělohlávek v roce 1970 v celostátní soutěži mladých dirigentů a o rok později se stal finalistou významné dirigentské soutěže Herberta von Karajana.

V roce 1972 byl Jiří Bělohlávek jmenován dirigentem Státní filharmonie Brno a v tomto prvním profesionálním angažmá setrval do roku 1978, když se o rok dříve stal šéfdirigentem Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK. S oběma tělesy absolvoval řadu úspěšných zahraničních zájezdů. V Japonsku a USA představil oba orchestry vůbec poprvé. Během svého téměř třináctiletého působení ve FOKu (1977–1990) současně spolupracoval s Václavem Neumannem jako jeho asistent a později stálý dirigent České filharmonie (od roku 1981). Václav Neumann jej také uvedl v roce 1979 do Komické opery v Berlíně, kde mu svěřil nastudování alternativního obsazení pěvců do Smetanova Tajemství. Na základě úspěšného debutu jej Komická opera hned v následujícím roce angažovala pro inscenaci Stravinského opery Život prostopášníka.

Jiří Bělohlávek vedle své intenzívní práce s vlastními orchestry spolupracoval s mnoha významnými světovými orchestrálními tělesy. Patří k nim například Berlínská filharmonie, Boston Symphony Orchestra, Cleveland Orchestra, Gewandhausorchester Leipzig, New York Philharmonic, Sächsische Staatskapelle Dresden a San Francisco Symphony Orchestra. Od roku 2013 byl rovněž hlavním hostujícím dirigentem Rotterdamské filharmonie.

Pravidelně vystupoval také na hudebních festivalech v Berlíně, Edinburghu, Lucernu, Montreaux, Perthu, Salcburku či Tanglewoodu.

Velkou výzvou bylo pro Jiřího Bělohlávka založení Pražské komorní filharmonie v roce 1994. Na „zelené louce“ postavil orchestr z talentovaných a nadšených mladých hudebníků a v krátkém čase z něho vytvořil prvotřídní komorní ansámbl. V pozici šéfdirigenta a uměleckého ředitele zde zůstal do roku 2005.

V roce 1995 navázal Jiří Bělohlávek pracovní kontakt s BBC Symphony Orchestra, jehož hlavním hostujícím dirigentem byl až do roku 2000. V roce 2006 pak byl jmenován šéfdirigentem tohoto tělesa. Za dobu svého angažmá řídil celkem třikrát (v letech 2007, 2010 a 2012) populární závěrečný koncert festivalu BBC Proms – Last Night of the Proms a byl vůbec prvním umělcem z neanglofonní země, jemuž byl tento prestižní úkol svěřen. S orchestrem BBC, u něhož zůstal čestným šéfdirigentem, uvedl mnoho skladeb českého repertoáru a pořídil s ním i kritikou oceněné nahrávky – Janáčkovy Výlety pana Broučka, Smetanova Dalibora, komplet šesti symfonií Bohuslava Martinů a jeho operu Julietta (s Magdalenou Koženou) nebo Sukova Asraela, Zrání, Pohádku léta a 1. symfonii.

Bělohlávkova láska k opeře se projevila dlouholetou spoluprací s Národním divadlem v Praze. V roce 1994 se stal hlavním hostujícím dirigentem Opery Národního divadla, s níž podnikl také zájezdy do Japonska nebo Jižní Koreje. Z nezapomenutelných inscenací, které řídil, jmenujme například Dvořákovu Rusalku, Janáčkovu Její pastorkyňu, Martinů Hry o Marii, Řecké pašije nebo Bizetovu Carmen.

Jiří Bělohlávek pokračoval i ve spolupráci se světovými operními domy: během své kariéry řídil úspěšné operní inscenace v Berlínské opeře, v Covent Garden, na festivalu v Glyndebourne (Její pastorkyňa, Káťa Kabanová, Rusalka, Tristan a Isolda), v newyorské Metropolitní opeře (Káťa Kabanová, Evžen Oněgin, Její pastorkyňa, Rusalka), v pařížské opeře Bastille (Rusalka, Julietta, Prodaná nevěsta), nedávno ve Vídeňské státní opeře (Rusalka), Curyšské opeře (Piková dáma) a na dalších scénách. V minulém roce nastudoval Její pastorkyňu v San Francisco Opera.

Nezanedbatelná je pedagogická činnost Jiřího Bělohlávka. V roce 1995 byl pozván k pedagogickému působení na HAMU a po jmenování profesorem (1997) zde až do roku 2009 působil jako vedoucí katedry dirigování. K jeho nejvýznamnějším žákům patří Jakub Hrůša, Tomáš Hanus, Tomáš Netopil, Zbyněk Müller, Ondřej Vrabec nebo Marko Ivanović.

Jiří Bělohlávek podporoval i jinými způsoby mladé hudební talenty. S Pražskou komorní filharmonií pořádal koncerty pro ZUŠ Voršilská, kde mimo jiné vystoupil i její žáček a nynější koncertní mistr České filharmonie Josef Špaček. V čele České filharmonie Jiří Bělohlávek dirigoval také koncerty pro děti a podporoval její edukační aktivity.

Ve svých dirigentských angažmá, ale též jako prezident Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro, prosazoval Jiří Bělohlávek dlouhodobě hudbu českých autorů. Jeho obzvláště blízký vztah k odkazu Bohuslava Martinů pomohl obrátit pozornost hudebního světa k dílům tohoto mistra. Obdobně dokázal Bělohlávek získat nové publikum i pro méně uváděná díla Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka, Bedřicha Smetany či Josefa Suka. Na program svých koncertů zařazoval i skladby dalších českých tvůrců, kteří si zaslouží více pozornosti, například Josefa Bohuslava Foerstera, Otakara Ostrčila, Klementa Slavického, Luboše Fišera a Vladimíra Sommera. Bělohlávkova podpora české hudební tvorby vyústila ve vypsání skladatelské soutěže České filharmonie, kterou inicioval. Vítěznou skladbu provedl v říjnu 2015 na abonentním koncertě v Rudolfinu.

Diskografie Jiřího Bělohlávka je velmi rozsáhlá. Po Herbertu von Karajanovi je prvním dirigentem, který získal prestižní cenu časopisu Gramophone za orchestrální nahrávku ve dvou po sobě následujících letech. Vydavatelství Naxos o Bělohlávkově tvorbě prohlásilo:

„Jeho nejlepší nahrávky jsou ty s Českou filharmonií – vysoká úroveň orchestrální hry se na nich snoubí s Bělohlávkovým hlubokým hudebním cítěním a výsledkem je mimořádně kvalitní hudební provedení.“

Návrat Jiřího Bělohlávka na post šéfdirigenta České filharmonie v roce 2012 vzbudil celosvětové uznání. Orchestr i dirigent společně pod jeho vedením sklízeli nebývalé úspěchy jak doma v Praze, tak na zahraničních turné. Z nich lze jmenovat rezidenci ve vídeňském Musikvereinu či vystoupení v nejprestižnějších světových koncertních sálech, například v newyorské Carnegie Hall, v sále Berlínské filharmonie, v amsterdamské Concertgebouw, v Royal Albert Hall v rámci londýnského cyklu Proms a na mnoha dalších význačných místech. Orchestr pořídil u společnosti Decca pod Bělohlávkovým vedením vynikající nahrávku všech Dvořákových symfonií a koncertů, kterou mnoho kritiků pochvalně označilo za novou kanonickou verzi této části Dvořákova díla.

V roce 2012 byl Jiří Bělohlávek za své služby britské hudbě jmenován komandérem Řádu Britského impéria. V roce 2016 získal čestný doktorát na Hudební akademii múzických umění a stal se čestným občanem hlavního města Prahy.
(zdroj: Česká filharmonie)