Aleš Bílek poprvé samostatně vystoupil 15. prosince 1955 v Hradci Králové. Zúčastnil se řady prestižních soutěží, mimo jiné Mezinárodní klavírní soutěže Ference Liszta v Budapešti, Čajkovského klavírní soutěže v Moskvě. V soutěži Pražského jara získal v květnu 1957 třetí cenu. Spolupracoval s řadou významných sólových hráčů, s houslisty Zdeňkem Brožem, Ladislavem Štiborem či Františkem Pospíšilem, s violoncellisty Josefem Chuchrem, Janem Poláškem, Stanislavem Apolínem a Jean-Paulem Bideauem.
V roce 1991 vystoupil v Mnichově na autorském večeru skladatele Luboše Sluky spolu s houslistou Petrem Messiereurem a violoncellistou Janem Poláškem, ve Švédsku, v USA a v Norsku spoluúčinkoval s houslistou Jaroslavem Šonským.
Sólově provedl Bílek mimo jiné Čajkovského 1. koncert b moll pro klavír a orchestr, Lisztův Koncert Es dur pro klavír a orchestr, Martinů Koncert č. 5 pro klavír a orchestr, Concerto grosso Oldřicha Františka Korteho a další díla. V české premiéře uvedl mimo jiné v roce 1964 Klavírní koncert B dur Fantasia concertante Bohuslava Martinů, premiéroval i 3. klavírní sonátu Luboše Fišera a Sonátu pro klavír Luboše Sluky.
Od roku 1960 se Bílek věnoval pedagogické činnosti, a to jak na Pardubické i Pražské konzervatoři a na Konzervatoři Jaroslava Ježka, tak i na HAMU. V letech 1969 až 1970 učil ve Venezuele, kde mu bylo uděleno čestné občanství města Méridy. V roce 2002 získal cenu Nadace Život umělce Senior Prix. Na svém kontě měl i řadu nahrávek v sólové i komorní hře.
„Poprvé u nás uvedl i Klavírní koncert B dur Fantasia concertante Bohuslava Martinů. Jako komorní hráč spolupracoval i s řadou předních instrumentalistů, jako sólista s dirigenty Václavem Smetáčkem, Václavem Neumannem. Jiřím Bělohlávkem, sirem Charlesem Mackerrasem a mnoha dalšími,“ sdělila publicistka Radmila Hrdinová.
