Zemřel miláček vídeňského publika, basista Alfred Šramek (65)

Z prvních zpráv v rakouských médiích

Zemřel Kammersänger Alfred Šramek

Alfred Šramek, narozený roku 1951, zemřel ve čtvrtek 23. června po těžké nemoci v rodném Mistelbachu. Šramek byl více než čtyřicet let členem Vídeňské státní opery, na jejímž jevišti stál do poslední chvíle.

První hudební vzdělání získal jako člen souboru Mozartsängerknaben. Roku 1975 se stal sólistou Vídeňské státní opery, kde debutoval v opeře Hanse Pfitznera Palestrina. V prosinci 1988 obdržel titul Komorní pěvec, v květnu 2014 byl po představení opery Andrea Chénier jmenován Čestným členem Vídeňské státní opery.

Šramkův repertoár zahrnoval na sto rolí (Figaro, Leporello, Masetto, Don Alfonso, Bartolo, Don Pasquale, Dulcamara, Schigolch, Krušina aj.). Ve Státní opeře zpíval ve více než 2 500 představeních. Naposled vystoupil jako Kostelník v Tosce.

„Alfred Šramek byl oporou souboru a celého divadla. Miláček vídeňského publika, silná osobnost. Nespočet velmi rozdílných úloh – velkých i malých rolí – prováděl vždy se stejnou vážností. Nikdy však bez svého pověstného vtipu, nezaměnitelného humoru a vždy s jakýmsi mrknutím oka,“ ocenil zesnulého ředitel opery Dominique Meyer.

(noe.orf.at – 24. 6. 2016)
***

Odchod operního pěvce Alfreda Šrameka

Jistě by se nenašel operní divák, který v posledních desetiletích navštěvoval pravidelně divadlo na Okružní třídě a neznal Alfreda Šrameka. Který by si ho nevážil. A který by nevěděl, že přízvisko „miláček publika“ nosí právem.

Byl zpěvákem, jakého potřebuje každé operní divadlo a kteří jsou dnes tak vzácní. Schopný vytvořit obrovský počet rolí (jen ve Státní opeře provedl na devadesát rozličných úloh ve více než 2 500 představeních), vždy na vysoké úrovni, se vší vážností, ale většinou také s příměsí humoru. Pocházel z Mistelbachu, ale byl vídeňštější než všichni ti, kdo kdy na vídeňském jevišti stáli.

Svým výrazným basbarytonem zpíval velké role jako Figaro, Leporello nebo Don Alfonso. Menší, ale právě tak významné jako Schigolcha v Lulu nebo Bartola (který se 175 představeními byl jeho nejčastěji provedenou rolí vůbec). Byl brilantním Dulcamarou a nepostradatelným Kostelníkem – tato role byla také poslední, v níž stál 16. dubna na jevišti Státní opery naposled, spolu s Jonasem Kaufmannem, Brynem Terfelem a Angelou Gheorghiu. První dějství Tosky si do budoucna bez něj téměř nelze představit.

Zpíval i tehdy, když jeho soukromí krutě zasáhl osud. A také v poslední době, ačkoli už delší čas trpěl těžkou chorobou, kterou se ale nenechal zlomit. Nadto byl jedním z nejlaskavějších, nejsympatičtějších pěvců, a to zůstane v paměti stejně jako jeho umění.

Včera, ve čtvrtek, opustil Alfred Šramek pozemské jeviště. Adieu! A dík za všechny krásné večery!

(kurier.at – 24. 6. 2016)

Připravila a přeložila Vlasta Reittererová