„Zatímco s jasnýma očima a odhodláním čelil své diagnóze, nadále cítil potřebu pokračovat v práci a tvořit až do samého konce. Jeho díla na jevišti, na papíře, sochy a videoportréty a také středisko Watermill přetrvají jako umělecké dědictví Roberta Wilsona,“ uvádí oznámení o Wilsonově úmrtí. Zároveň poznamenává, že Wilson zemřel po krátké, ale akutní nemoci.
“Smutně jsme přijali zprávu o odchodu Roberta Wilsona. Byl i pro nás a naše publikum inspirativním umělcem. Spolupráce s ním byla vždy zkouškou naší fantazie i příležitostí hledat nové podoby scénického umění,“ uvedl ředitel pražského Národního divadla Jan Burian.
Wilson pocházel z města Waco v americkém státě Texas. Po studiu na univerzitě odjel z Texasu do New Yorku, kde v roce 1968 založil experimentální divadelní společnost Byrd Hoffman School of Byrds. Později začal spolupracovat s vyhlášenými divadly a festivaly včetně Festival d’Automne v Paříži, Berliner Ensemble a Schaubühne v Berlíně, Thalia Theater v Hamburku či se Salcburským festivalem.
Národní divadlo podle svého mluvčího Tomáše Staňka mělo čest s Wilsonem spolupracovat čtyřikrát. „V roce 2002 v Praze uvedl Janáčkův Osud, v roce 2010 režíroval Káťu Kabanovou a činoherní inscenaci Věc Makropulos, o čtyři roky později pak vznikla stylizovaná kabaretní inscenace 1914 ve Stavovském divadle. Každé setkání s jeho tvorbou bylo událostí,“ sdělil dnes mluvčí.
