Zemřel významný západočeský pianista Jindřich Duras

V těchto dnech přišla smutná zpráva ze západních Čech. Ve věku nedožitých jedenadevadesáti let náhle v pondělí 1. srpna zemřel významný pianista a hudební pedagog Jindřich Duras. Jeho jméno se zapsalo výrazným a nesmazatelným způsobem do hudebního života Plzně i celého západočeského regionu, zároveň však jeho rámec překračovalo. Své sólové recitály hrál v Plzni, Praze, Brně, Ostravě, Bratislavě a mnoha jiných městech v Čechách a na Moravě, úspěšně vystupoval i v Německu a bývalém Sovětském svazu. Byl skvělým sólistou, doprovazečem a vyhledávaným komorním hráčem.

Jindřich Duras se narodil 27. prosince 1925 v Plzni, s níž byl po celý svůj osobní i umělecký život silně spojen. Kultivované rodinné prostředí jej vedlo k zájmu o umění, především o hudbu. Kvalitní učitele našel v Oldřichu Filipovském a později ve Františku Maxiánovi, svá studia posléze v roce 1952 završil státní zkouškou z hudby. Do kulturního života Plzně vstoupil již od druhé poloviny čtyřicátých let, kdy účinkoval v Plzeňském hudebním kruhu a vystupoval i v nově zřízeném rozhlasovém studiu. Rok 1948 mu přinesl debut s orchestrem v podobě vystoupení s tehdejším Plzeňským rozhlasovým orchestrem (dnes Plzeňská filharmonie), od té doby se datují jeho pravidelná koncertní vystoupení s orchestry.

V průběhu následujících let si vybudoval renomé skvělého sólisty, doprovazeče a vyhledávaného komorního hráče. Významným hudebním partnerem mu byl po mnoho let houslový virtuóz a pedagog Miloš Macháček, řadu koncertů odehrál také s koncertním mistrem Divadla J. K. Tyla Karlem Sovíčkem, později spolupracoval i s dalšími plzeňskými instrumentalisty a zpěváky, například s vynikajícím pěvcem Romanem Janálem, s nímž jej spojovala i vazba rodinná. Své sólové recitály hrál v Plzni, Praze, Brně, Ostravě, Bratislavě a mnoha jiných městech v Čechách a na Moravě, úspěšně vystupoval i v Německu a bývalém Sovětském svazu.

Repertoár Jindřicha Durase byl velmi široký, nejbližší jeho srdci a naturelu ovšem byla díla francouzských impresionistů a českých skladatelů devatenáctého a dvacátého století. Miloval a skvěle rozuměl hudbě Bedřicha Smetany; nesmírně cenný přínos spočíval také v jeho porozumění a propagaci soudobé hudby. Premiéroval nebo participoval na premiérách skladeb autorů Jiřího Štěpánka, Karla Pexidra, Jany Obrovské, Jiřího Temla, Miroslava Hlaváče a mnoha dalších. V Československém rozhlase realizoval řadu pozoruhodných hudebních nahrávek a některá díla v jeho interpretaci byla zaznamenána na gramofonových deskách. Svůj široký přehled, bohatou interpretační zkušenost a bystrý úsudek uplatnil v porotách mnoha domácích klavírních soutěží, kam byl pravidelně zván. Později i přes vysoký věk stále udržoval kontakt se současným uměleckým děním. Pravidelně jsme jej mohli potkat v koncertním sálu Domu hudby v Plzni během Mezinárodní smetanovské klavírní soutěže, přičemž jeho postřehy a hodnocení byly vždy věcné a nesmírně přesné.

Významnou oblastí jeho života se stala pedagogická činnost. Tu zahájil Jindřich Duras v roce 1948 na Městské hudební škole Bedřicha Smetany v Plzni. Silné pouto jej spojilo s plzeňskou konzervatoří, na níž vyučoval od jejího založení v roce 1961 více než čtyři desetiletí. Jeho klavírní třídou prošlo mnoho hudebníků, z nichž většina je dodnes umělecky aktivní.