Zemřela fenomenální kontraaltistka Ewa Podleś

Ewa Podleś se narodila 26. dubna 1952 ve Varšavě. Vystudovala varšavskou Hudební akademii Fryderyka Chopina u Aliny Bolechowské. Během studií, v roce 1975, debutovala na komorní scéně Velkého divadla ve Varšavě jako Dorabella v Mozartově opeře Così fan tutte. Po studiích se proslavila vítězstvím v mezinárodních soutěžích, například v Ženevě a Aténách v roce 1977.

V roce 1984 získala angažmá ve Velkém divadle ve Varšavě, kde se představila převážně v koloraturních rolích – Rosina v Lazebníku sevillském a titulní role Popelky z pera Gioacchina Rossiniho, Bizetova Carmen.

V roce 1984 ztvárnila v Metropolitní opeře titulní roli v Händelově Rinaldovi (alternovala se s americkou mezzosopranistkou Marilyn Horne), kterou si zopakovala v Théâtre du Châtelet v Paříži. Tento počin v MET odstartoval její mezinárodní kariéru. V roce 1984 se představila jako Adalgisa v Belliniho Normě ve Vancouveru. V milánské La Scale zpívala v roce 1993 titulní roli v Rossiniho opeře Tankredi a v roce 1996 roli Markýzy von Berkenfeld v Donizettiho opeře Dcera pluku (toto představení se dochovalo na DVD). 24. září 2008 se do Metropolitní opery vrátila, když zpívala roli La Ciecy v Ponchielliho La Giocondě.

Později ztvárnila další role – Bertarido v Händelově Rodelindě, titulní role v Rossiniho Tancredim, titulní role v Händelově Juliu Caesarovi, Isabella v Rossiniho Italce v Alžíru, Erda ve Wagnerově cyklu Prsten Nibelungův, Klytaimnéstra ve Straussově Elektře, Madame de la Haltière v Massenetově Popelce a titulní roli v Rossiniho opeře Ciro in Babilonia.

V roce 2009 měla zpívat Azucenu ve Verdiho Trubadúrovi v Atlantské opeře, ale nakonec z projektu odešla. Po posledním uvedení Dcery pluku v barcelonském Gran Teatre del Liceu v květnu 2017 oznámila, že od 1. června dočasně přeruší svou jevištní kariéru kvůli nadcházející ortopedické operaci. V následujících letech však nebyly zmínky o tom, že by se na jeviště a pódia vrátila.

Vystupovala na nejprestižnějších světových operních scénách a koncertních pódiích, včetně milánské La Scaly, londýnské Covent Garden, Teatro Liceo v Barceloně, Carnegie Hall v New Yorku, Wigmore Hall v Londýně, Théâtre des Champs-Élysées v Paříži, Velkém divadle a Národní filharmonii ve Varšavě.

Dále spolupracovala se slavnými orchestry, jako jsou Saint Paul Chamber Orchestra, San Francisco Symphony, Detroit Symphony Orchestra, Seattle Symphony, American Symphony Orchestra, New World Symphony, Montreal Symphony Orchestra, Toronto Symphony Orchestra, NHK Symphony Orchestra v Tokiu, Maggio Musicale Fiorentino, National Arts Centre Orchestra, The Orquesta Nacional de España, Berliner Philharmoniker, Moscow Chamber Orchestra, Pittsburgh Symphony Orchestra a Philadelphia Symphony Orchestra.

Byla laureátkou 7. mezinárodní Čajkovského soutěže v Moskvě a pěveckých soutěží v Aténách, Barceloně, Ženevě, Rio de Janeiru a Toulouse. Získala řadu prestižních ocenění – Cenu Dory Marvor Moore za hlavní roli v Händelově opeře Julius Caesar v Torontu, Cenu Andrzeje Hiolského za titulní roli v Rossiniho opeře Tankredi ve Varšavě, Zlaté žezlo za celoživotní dílo v oblasti umění, Zlatou medaili “Gloria Artis” za zásluhy o kulturu, Cenu Kosciuszkovy nadace za mimořádný přínos k propagaci polské a americké kultury a Medaili za zásluhy o propagaci ruské kultury, kterou udělil prezident Vladimir Putin. V roce 2004 byla umělkyně vyznamenána Komandérským křížem Řádu znovuzrození Polska.

Ačkoliv byla známá především pro svou interpretaci barokních děl, její repertoár sahal od Händela až po Šostakovičoviče. Ústředním bodem jejího repertoáru zůstaly koloraturní kontraaltové role (některé z nich kalhotkové) v Rossiniho operách. Její hlasový rozsah byl přes tři oktávy. Často vystupovala se svým manželem, klavíristou Jerzy Marchwinským. Pořídila řadu studiových nahrávek pro renomované nahrávací společnosti.

Ewa Podleś 19. ledna 2024 prohrála boj s rakovinou plic.