Zemřela liberecká operní heroina Marie Rathouská

Marie Rathouská, dívčím jménem Černá, se narodila 17. června 1924 v Hořicích v Podkrkonoší. Pocházela z hudebnické rodiny, od dětství se pohybovala v prostředí amatérského muzicírování a ochotnického divadla. Soukromě docházela na hodiny klavíru (kde se vypracovala ve znamenitou klavíristku) a klasického zpěvu, který studovala u pěvce a pedagoga Pražské konzervatoře Louise Kadeřábka (stejně jako například Beno Blachut). Od konce čtyřicátých let působila jako operní sboristka střídavě v Liberci a v Ústí nad Labem (v tehdejším Divadle Zdeňka Nejedlého). Díky muzikálnosti a silnému hlasovému fondu se jí brzy otevřel prostor k sólovým rolím.

Do angažmá v Liberci nastoupila 1. března 1954 a setrvala zde až do konce roku 1982. Zvláště v průběhu druhé poloviny padesátých a v šedesátých let byla v Liberci součástí jedinečného uměleckého tandemu s tenoristou Janem Malíkem (zemřel 18. června – pouhé tři dny před Marií Rathouskou). V tomto období a pod vedením Rudolfa Vašaty liberecká opera výrazně překračovala standardní úroveň oblastních divadel. Z mnoha desítek rolí, které Marie Rathouská ztvárnila za bezmála třicet let svého libereckého působení, by bylo možné vyjmenovat většinu postav z nejvýznamnějšího operního repertoáru, světového i domácího. Mimo jiné například i znamenitou interpretaci Elsy z Brabantu v Lohengrinovi v době, kdy se wagnerovský repertoár na českých jevištích příliš neobjevoval. Nastudovala všechny sopránové dramatické role v operách Bedřicha Smetany (jehož kompletní cyklus byl právě v dobách Rathouské a Malíka v Liberci poprvé proveden). Svůj velký dynamický volumen však dovedla rovněž „krotit“ směrem k lyričtějšímu repertoáru. Jako více než padesátiletá skvěle interpretovala i Karolinu ve Dvou vdovách, či Vendulku v Hubičce. Ztvárnila také řadu dramatických postav v operách Giuseppe Verdiho – Leonoru v Trubadúrovi, Aidu, Violettu v La traviatě, Abigail v Nabuccovi. Za jedinečné bylo považováno její podání Desdemony ve Verdiho Othellovi.

S operním jevištěm se Marie Rathouská, provdaná Málková, rozloučila na počátku osmdesátých let rolí Paní Lovedayové v opeře Dáma a lupiči Ilji Hurníka. Jejím nevlastním synem je tenorista, režisér a někdejší šéf olomoucké opery Václav Málek.

S odstupem dlouhého času, který uplynul od aktivních let Marie Rathouské, lze pouze litovat (stejně jako v případě dalších vynikajících pěvců působících tehdy v oblastních divadlech), že nebyly příliš často pořizovány zvukové záznamy, ačkoliv to již technické možnosti umožňovaly. Nahrávek Marie Rathouské, stejně jako fenomenálního Jana Malíka, je známo žalostně málo.

Marie Rathouská byla jedinečným příkladem mimořádně vysoké interpretační úrovně, kterou bylo v operním oboru možné zhlédnout v prostředí oblastních divadel jen výjimečně. 

(Při tvorbě textu bylo užito archivních dokumentů z Divadla F. X. Šaldy, autor textu zároveň srdečně děkuje za konzultaci paní pěvkyni Aleně Dáňové-Žaloudkové, panu dirigentu Františku Babickému a panu sbormistrovi a dirigentu Borisi Jonešovi. Fotografie pocházejí ze soukromého archivu autora).