Eva Kröschlová, rozená Schürerová, byla česká tanečnice, choreografka, pedagožka, režisérka a publicistka, která byla mimo jiné (spolu s Miroslavem Venhodou) zakladatelkou Společnosti pro starou hudbu, stejně jako proslulé Mezinárodní letní školy staré hudby ve Valticích.
Jako žákyně své matky Jarmily Kröschlové působila mezi lety 1939 až 1949 v její taneční skupině, v letech 1949 až 1952 absolvovala množství kurzů kinetografie, historických tanců a pohybové pedagogiky.
Spolupracovala s řadou tanečních i hudebních souborů, jako Schola cantorum, v Divadle hudby, s Novými pěvci madrigalů pod vedením Ladislava Venhody, Souborem slovanských tanců, s Černým divadlem Jiřího Srnce, s Otomarem Krejčou v Divadle za branou, souborem La Fiamma a dalšími. V roce 2000 založila vlastní soubor historického tance Chorea Historica.
Eva Kröschlová se věnovala divadelní režii, podílela se na více jak šedesáti inscenacích. Byla uznávanou pedagožkou v oboru a vyučovala na řadě institucí, včetně pražské DAMU, kde působila od roku 1952. Pro ICTM (Mezinárodní radu tradiční hudby), vypracovala metodiku strukturální analýzy lidových tanců. Množství oborových kurzů vedla jak v Čechách, tak v zahraničí, například v Antverpách, Göteborgu, Oslu či Budapešti.
Kröschlová publikovala řadu odborných titulů: Polka (Praha 1961), Tance osmi století (Praha 1963), Pohybové etudy (spolu s V. Urbánkovou a L. Vaškem, Praha 1963), Hudební výchova pohybem (Praha 1969), Kontratance různých končin (Praha 1979), Dobové tance 16.–19. století (Praha 1981), Jevištní pohyb (Praha 1988), Psychosomatická příprava herce (Praha 1998). Psala články do denního tisku i do oborových periodik (Taneční listy ad.).
Na Světovém festivalu studentstva a mládeže (SFSM) v Praze získala roku 1950 první cenu a spolu s Karlem Bednářem na SFSM ve Varšavě roku 1955 cenu druhou. Od roku 1996 byla čestnou členkou vídeňské Společnosti Rosalie Chladek a v roce 2014 obdržela Cenu Thálie – Zvláštní cenu Kolegia.
Na otázku pro Taneční aktuality v roce 2016, kterého svého počinu v oblasti tance a divadla si Kröschlová nejvíce cení, odpověděla: „Zakládám si na tom, že jsem výuku jevištního pohybu zbavila vlivu taneční výchovy. Poučením z herecké výuky Radovana Lukavského, sledováním zkoušek několika režisérů, na jejichž inscenacích jsem pohybově nebo tanečně spolupracovala – nejvíce u Otomara Krejči, a také studiem knih zahraničních kolegů, stážemi a návštěvami divadelních škol a konferencí jsem se snažila tento obor postupně zdokonalovat. Dále jsem na DAMU zavedla výuku rytmiky vycházející z tzv. Schulwerku Carla Orffa. Na studiu původních pramenů jsem založila výuku historických tanců – nejen na DAMU, ale i na kurzech staré hudby. Domnívám se, že výsledky v těchto třech oborech vedly k mému navržení na Cenu Thálie.“
