Zpívala krásně, nebo to bylo fiasko? Růžový kavalír s Renée Fleming v Met

Tak dochází k tomu, že Maršálčinu snídani do postele podává celé hejno služebnictva, jehož by bylo příliš i pro všechny díly seriálu Panství Downton, a zbohatlický Žofiin otec předvádí potenciálním zákazníkům svůj běžný sortiment zboží, totiž vojenské zbraně. Hostinec, který si Ochs zvolí pro ukojení svých chlípných choutek, je bordel se vším všudy včetně hvězdy travesti show, vystupující jako madam.

Carsenův nejlepší nápad spočívá v tom, že výjev v bordelu pojal jako parodii na chic budoár z prvního jednání, z čehož vyplývá, že Ochsovo předem plánované datum znásilnění i nevyvážený poměr sil mezi dospívajícím Oktaviánem a Maršálkou, která by mohla být jeho matkou, jsou stejně zneklidňující.

Dá se předpokládat, že hlasité projevy nevole, které při závěrečném děkování sklidil Carsen, byly reakcí na jeho údajnou troufalost, ale hlavní vada, jakou bych snad mohl této inscenaci vytknout, tkví v tom, že působila příliš zdrženlivým dojmem, jako by režisér měl v hlavě větší a odvážnější nápady, ale z nějakých důvodů, ať už byly jakékoli, před nimi couvl.

Ve výkonu, který odvedl dirigent Sebastian Weigle, se neprojevil příliš velký smysl pro „velké myšlenky“. Zvuk byl jasný a čistý jako čerstvě zrestaurovaný obraz a bylo příjemné vyslechnout tolik filigránských orchestrálních detailů. Tempo většinou udržoval živé až na velká sóla paní Fleming, kdy všechno sklouzlo do pomalého tempa. (Můžete jen jednou hádat, čí nápad to byl.)

Jakožto velkolepý odchod ze scény je tento Růžový kavalír pro superstar Fleming velkým fiaskem. Ale díky Groissböckovi a Carsenovi zároveň jde o povzbudivý a podnětný pokus o oživení sto let starého klasického díla. A jaký lepší důvod, aby chodil do Met, by přemýšlivý operní fanoušek mohl mít?

(The Observer – 14. dubna 2017 – James Jorden)

Richard Strauss:
Der Rosenkavalier
Dirigent: Sebastian Weigle
Režie: Robert Carsen
Scéna: Paul Steinberg
Kostýmy: Brigitte Reiffenstuel
Světla: Robert Carsen, Peter Van Praet
Sbormistr: Donald Palumbo
Choreografie: Philippe Giraudeu
The Metropolitan Opera Orchestra
The Metropolitan Opera Chorus
(koprodukce Royal Opera House / Covent Garden London / Teatro Colón Buenos Aires / Teatro Regio di Torino / The Metropolitan Opera New York)
Premiéra 13. dubna 2017 Metropolitan Opera House New York
(Live: Met in HD 13. 5. 2016)

Octavian – Elīna Garanča
The Marschallin – Renée Fleming
Mohammed – Billy Conahan
Baron Ochs auf Lerchenau – Günther Groissböck
The Marschallin’s Major-Domo – Scott Scully
Lackeys – Marco Jordão, Ross Benoliel, Daniel Clark Smith, Edward Hanlon
A Noble Widow – Sidney Fortner
Three Noble Orphans – Maria D’Amato, Christina Thomson Anderson, Rosalie Sullivan
A Milliner – Anne Nonnemacher
An Animal Vendor – Dustin Lucas
A Notary – James Courtney
Valzacchi – Alan Oke
Annina – Helene Schneiderman
Hairdresser – Tom Watson
An Italian Singer – Matthew Polenzani
Leopold – Patrick Stoffer
Herr von Faninal – Markus Brück
Sophie – Erin Morley
Marianne Leitmetzerin – Susan Neves
Faninal’s Major-Domo – Mark Schowalter
A Doctor – Frank Colardo
An Inkeeper – Tony Stevenson
Waiters – Brian Frutiger, Bradley Garvin, Brian Kontes, Christopher Job
A Police Commissioner – Scott Conner

www.metopera.org

Přeložila Magdalena Rytinová