Většina milovníků opery však spěchala do večerního městského parku až v sobotu 13. července 2024, kdy se provizorní přírodní amfiteátr rozezněl hlasem barytonisty Plácida Dominga (ten se svěřil, že původně započal studia jako barytonista, poté byl přesvědčen, že má hlas pro tenorový obor – a nyní v pozdějším věku se vrátil zpět k barytonu). Mohli jsme obdivovat jeho bravurní hlasovou techniku, eleganci a vitalitu. Maestrovi po bok stanuly sopranistka Serena Sáenz a mezzosopranistka Ester Pavlů.
Plácido Domingo je nejen operním pěvcem, ale současně dirigentem a čestným uměleckým ředitelem operního festivalu Arena di Verona a generálním ředitelem opery v Los Angeles a Washingtonu. Z tištěného programu jsme se dozvěděli, že tento noblesní třiaosmdesátiletý gentleman má ve svém bohatém repertoáru 151 rolí a za sebou úctyhodných 4 050 vystoupení. Moderátor Jiří Vejvoda nám mimo jiné sdělil informaci, že se jedná o třetí vystoupení Plácida Dominga v České republice, ale o první vystoupení pod taktovkou českého dirigenta – a tím šťastlivcem byl Tomáš Brauner, jenž u tělesa Prague Philharmonia nahradil původně avizovaného Itala Alessandra Crudeleho.
Serena Sáenz, ohnivá diva se španělskou krví, sopranistka a držitelka 1. ceny na Mezinárodní pěvecké soutěži Montserrat Caballé, je českému publiku známa z loňského pražského recitálu. Ztvárnila řadu sopránových rolí v předních operních domech jako jsou Staatsoper Berlin, Gran Teatre del Liceu a Teatro Real nebo Fundació Opera de Catalunya.
Ester Pavlů řadící se k našim nejperspektivnějším pěvkyním. Má rovněž četná zahraniční vystoupení, ale naštěstí stále častěji se s ní máme možnost setkat na pražských pódiích, a to v Národním divadle či Státní opeře například v titulní roli Bizetovy Carmen, od března letošního roku také v roli Cizí kněžny ve Dvořákově Rusalce. V září se na ni můžeme těšit na zahajovacím koncertě nadcházející 90. sezóny FOK.
Nad hvězdnými jmény a atraktivním repertoárem se však stahovaly mraky, ze kterých bohužel pršelo, naštěstí jen lehce. V předchozím týdnu zažilo Krumlovsko přírodní kalamitu, proto tento deštík byl brán jako štěstí v neštěstí – mohlo být daleko hůř. Publikum vycvičené z Letních shakespearovských slavností a dalších outdoorových letních scén v krásném večerním dress códu se obalilo dekami, spořádaně navléklo poskytnuté pláštěnky a užilo si téměř celý program. Naneštěstí se lehce za polovinou koncertu obrátil vítr, který hnal kapky na drahocenné nástroje muzikantů v prvních řadách a pěvcům do tváří. Koncert byl přerušen a po velkém váhání i zkrácen, ovšem nebyli jsme ochuzeni o nejatraktivnější kousky typu Habanera v podání Ester Pavlů, či na úplný závěr improvizovaného tria „Lippen schweigen“ z Veselé vdovy od Franze Lehára, kterým se s námi loučili všichni tři protagonisté.
V secesním kruhu nad pódiem byly promítány tváře plné emocí, radosti i dramatu. Orchestr se rovněž popasoval s proslulými skladbami nejlépe, jak to bylo v daných povětrnostních podmínkách možné. Přes nepřízeň počasí si všichni v rámci možností koncert užili, jak jsme se dozvěděli v rozhovoru s pěvci po koncertě, ani zpívání v dešti jim neubralo na chuti vydat ze sebe to nejlepší.
Obklopení přírodou i historií jsme si v troše nepohody užili krásný koncert, přece jen bych se do dalších let přimluvila za lepší řešení „mokré varianty“ vzhledem k charakteru akce a róbám přítomných dam. Z řad diváků zněly srdečné ovace vestoje. Bez ironie – zážitek to byl opravdu jedinečný a nezapomenutelný.
Operní gala: Plácido Domingo, koncert v rámci 33. ročníku Festivalu Krumlov
13. července 2024, 21:00 hodin
Městský park, Český Krumlov
Účinkující:
Serena Sáenz – soprán
Ester Pavlů – mezzosoprán
Plácido Domingo – baryton
Prague Philharmonia
Tomáš Brauner – dirigent
Program:
Giuseppe Verdi: La forza del destino – Předehra
Umberto Menotti Maria Giordano: Andrea Chénier – „Nemico della patria“
Giacomo Puccini: La Bohéme – „Quando m´en vo“
Giuseppe Verdi: Don Carlo – „O don fatale o don crudel“
Giuseppe Verdi: Macbeth – „Perfidi…Pieta rispetto, amore“
Giacomo Puccini: Gianni Schicchi – „O mio babbino caro“
Giacomo Puccini: Manon Lescaut – Intermezzo
Léo Delibes: Lakmé – „Dome epais“
Manuel Penella: El Gato Montés – „Me llamabas Rafaeliyo“
Georges Bizet: Carmen – Předehra
Jacinto Guerrero: Los Gavilanes – „Mi Aldea“
Georges Bizet: Carmen – „L´amour est un oiseau rebelle“ Habanera
Pablo Sorozábal Mariezcurrena: La del Manojo de Rosas – „Hace tiempo que vengo al taller“
Reveriano Soutullo/Juan Vert: La leyenda del beso – Intermedio
Franz Lehár: Die lustige Witwe – „Lippen schweigen“
Gerónimo Giménez: El barbero de Sevilla – „Me llaman la primorosa“
Pablo Sorozábal Mariezcurrena: La Tabernera del Puerto – „No puede ser!“
