Zpola (?) zapomenuté opery: Nikolaj Rimskij-Korsakov

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
Nikolaj Rimskij-Korsakov – portrét od Walentina Alexandrowitsche Serowa (zdroj commons.wikimedia.org / Projekt Yorck: 10.000 Meisterwerke der Malerei)

Ale také se posmrtně dočkal tvrdého útoku, a sice ve spojení s uvedením Musorgského Borise Godunova v Národním divadle roku 1909, v instrumentaci a úpravě Rimského-Korsakova: „Jsou čtyři verze Borise, z nichž jediná toliko je dobrá! Nu a Národní divadlo nevybralo si tuto, ale právě tu nejhorší.“ Pisatel láteří na vydavatele, který pustil do světa partituru „zmasakrovanou Korsakovem“. „Roku 1896 vystoupí hudebník velikých zásluh a zároveň jeden z nejlepších přátel Musorgského, Rimskij-Korsakov, který se nechal svésti ke svému zločinu bezstarostností, již si nelze věru jinak vysvětliti než profesionální strnulostí, k níž může časem dospěti profesor konzervatoře s choutkami cenzury, jemuž se přemrštěná svědomitost pravidel stala nejnesnášenlivějším náboženstvím. Slyšme ho: ‚Oceňuje vznešený talent Musorgského, jakož i cenu jeho opery, a veden nábožným přátelstvím, převzal jsem novou technickou redakci Borise Godunova, jakož i jeho instrumentace. Jsem přesvědčen, že práce má v ničem nezměnila původní charakter díla a vysoké inspirace skladatelovy, ana redakce se omezila na zušlechtění technické stránky díla, jež se ve své nové formě stane každému přístupnější a umlčí zlomyslné kritiky. Aby se ušlo jistým délkám, provedl jsem několik bezvýznamných škrtů, aniž bych se však dotkl podstatných částí díla, což se při provozování této opery, ještě za života autorova, stalo vícekráte.‚“ Škrty ovšem zahrnovaly několik scén, pro charakter díla velmi podstatných, „jinak řečeno silná porce toho, co je dnes v díle neobdivuhodnějšího“.

Autorem lamentace byl spisovatel a kritik William Ritter, přítel Gustava Mahlera. Jeho výpad proti Rimskému-Korsakovovi je poněkud kuriózní – vždyť právě Mahlerovi se zásahy do děl cizích skladatelů vytýkaly neméně.

Na instrumentační retuše a dokomponovávání Rimským-Korsakovem, které se týká také Musorgského Chovanštiny, symfonické básně Noc na Lysé hoře a jiné, můžeme mít různý názor, ve své době však udělaly Musorgského dílu velkou službu.

Vnuk Nikolaje Rimského-Korsakova, Grigorij Michajlovič Rimskij-Korsakov (1901–1965), založil roku 1923 v Sankt Petěrburgu, těsně předtím, než bylo město přejmenováno na Leningrad, Společnost pro čtvrttónovou hudbu. Informoval o tom i našeho Aloise Hábu, uvedl také některé jeho skladby. Zajímal se také o elektronickou hudbu, ale žádnému z jeho úsilí doba nepřála. Z laboratoře, kterou Grigorij Rimskij-Korsakov vybavil pro své výzkumy, nezbyla ani dokumentace. Jeho žačkou byla ruská skladatelka Galina Ustvolskaja.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
6 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments