Zuzana Ferjenčíková: Hráčská suverenita a mimořádné technické schopnosti

Program otevřela úpravou Polonézy z Čajkovského opery Evžen Oněgin. Zahájení matiné skladbou odlehčenějšího charakteru bylo skvělou volbou, přičemž brilantní stylizace byla již předzvěstí všeho, co pak během koncertu následovalo. Trochu škoda, že hutně znějící střední polohy a velmi silné basy poněkud přehlušovaly vrchní melodickou linku na začátku a na konci skladby, jinak v tišších partiích znělo vše zřetelně a vyváženě. Barevnost zvuku opravdu evokovala orchestr.

Po odlehčeném vstupu přišla skladba nejvyšší závažnosti a náročnosti: variace “Weinen, Klagen” Ference Liszta. Rozsáhlé dílo vystavěla Zuzana Ferjenčíková zcela přesvědčivě: jednotlivé skupiny variací vytvářely působivé gradační vlny, znamenitě se střídaly části vysoce virtuozní s jemně meditativními polohami. Barvitost rejstříkování byla okouzlující, od nejjemnějších pianissim smykavých rejstříků, přes “bublající” flétnové barvy až po mohutné varhanní tutti. Uchvacující virtuozitu nestavěla interpretka na odiv – naopak ji s opravdovou vášnivostí vrhla do služeb výrazu. Závěrečná citace Bachova chorálu vyzněla jako skutečná katarze.

Velice sympatickým počinem – a přímo vyjádřením česko-slovenské vzájemnosti – byla následující skladba. Zuzana Ferjenčíková si sama upravila Variace na slovenskou lidovou píseň Bohuslava Martinů. Také zde interpretka nešetřila bravurními technickými kousky, opět plně ve prospěch vyznění díla. Jen byla škoda, že se asi příliš nechala unést mohutným zvukem varhan: skladbě, která je původně určena violoncellu s klavírem, by slušelo celkově komornější rejstříkování. Hned samotný začátek, v originále evokující cimbál, byl příliš hřmotný a i v dalším průběhu nadužívala interpretka hutného zvuku s hlubokými rejstříky, což i poněkud zatemňovalo a znepřehledňovalo harmonii, takže výsledný dojem byl poněkud “přebasovaný”.

Umělecké zrání Zuzany Ferjenčíkové výrazně ovlivnil fenomenální francouzský mistr Jean Guillou (poslední a nejmladší žák legendárního Marcela Dupré), který svého času významně posunul hranice techniky (a nejen techniky) varhanní hry. Ferjenčíková je v tomto směru skutečně jeho důstojnou žákyní a pro provedení Lisztova Preludia a fugy na B-A-C-H zvolila synkretickou verzi Jeana Guillou, která klade enormní virtuozní nároky. Zde se už publiku chvílemi tajil dech nad tím, co mohou čtyři varhanické končetiny zvládnout. Zajímavé a rozhodně ne šablonovité bylo také rejstříkování: při výstavbě fugy tentokrát interpretka dlouho šetřila mohutné tutti, které vygradovala až v úplném závěru. Mimochodem – fakt, že si varhanice po celý koncert vystačila zcela sama (bez asistence), jen podtrhl její neskutečnou hráčskou suverenitu.

A pak následovala skladba samotného Guillou, který posunul nejen hranice virtuozity, ale výrazně zasáhl i do vývoje barevného užití varhanního zvuku. Jeho skladba “Ballade ossianique – Les chants de Selma” byla inspirována vesmírnou misí Apollo 8 – prvním obletem Měsíce a prvními snímky jeho odvrácené strany. Inspirace vesmírnými objevy není u Jeana Guillou ojedinělá – někteří si možná vzpomenou na jeho slavné “Visions Cosmiques”. 

Ballade ossianique využívá zvukové efekty, které vyžadují moderně vybavený varhanní nástroj: prudká crescenda a decrescenda, náhlé změny barev, střídání netradičních rejstříkových kombinací, to vše skloubeno s krajní technickou náročností… Ačkoli skladba na první dojem působí jako mozaikovitá tříšť, její koncepce je promyšlená a zdánlivě nesouvisející motivické prvky jsou rafinovaně propojené intervalovými a souzvukovými vztahy. Rytmickou preciznost, zároveň i trpělivost a klid vyžadují provokativní úseky s punktualisticky izolovanými tóny. Interpretka opět využila potenciálu varhan Smetanovy síně do krajnosti. A díky skvělé interpretaci přijalo publikum velmi kladně i tuto posluchačsky náročnou skladbu.

Nadšení pak vyvolala improvizace na motiv Smetanovy Vltavy a slovenské písně “Kopala studničku” – čili slovenské hymny. Po předchozí extravagantní kreaci zvolila Ferjenčíková tradičnější hudební projev, vyrůstající z romantických stylových kořenů (i když místy harmonicky bohatší). Improvizace byla čitelně a logicky vystavěná, nápadité bylo například i prolnutí obou témat. Mimořádné technické schopnosti varhanice opět nekladly její tvůrčí fantazii žádné hranice.

Po mohutném závěru a bouřlivém potlesku přidala interpretka bez dlouhého váhání jemné Schumannovo Snění. Zjevně nadšená krásou varhan Smetanovy síně se vzápětí doslova vrhla do dalšího přídavku: úpravy variací z Händelova Koncertu g moll. Energicky “rozjetá” varhanice je zahrála trochu zbrkle – až překotně stupňované tempo však jasně odráželo její nadšení, které elektrizovalo i publikum. Třetí přídavek – lisztovský – přinesl na rozloučenou skutečné zklidnění a pohlazení. 

Zuzana Ferjenčíková – Varhanní recitál
23. března 2024, 11:00 hodin
Smetanova síň, Obecní dům, Praha

Program:
Petr Iljič Čajkovskij
Johann Sebastian Bach
Franz Liszt
Bohuslav Martinů
Zuzana Ferjenčíková
Jean Guillou

Účinkující:
Zuzana Ferjenčíková – varhany