Lesní roh mluví s orchestrem
Zuzana Rzounková, sólohornistka Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK, zakladatelka Letních hornových kurzů v Broumově a pedagožka Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, je jednou z nejpozoruhodnějších českých hráček na lesní roh, počítaje i pány hornisty. Její hra dává vzpomenout na tradici českých hornistek, za všechny jmenujme Vladimíru Klánskou-Bouchalovou, s jejich plným něžným tónem. Kvality Zuzany Rzounkové, nepřeslechnutelné v orchestru, v sólové interpretaci ještě vyniknou. Bezchybná intonace, plynulé frázování a dynamika, měkké nasazování a především čistý, měkký, oblý tón s nádechem „medovosti“ a hladivého sametu, který má jedinečnou znělost.
Všemi těmito schopnostmi se blýskla v Koncertu pro lesní roh a orchestr Kryštofa Marka. Skladatel, který se pohybuje v mnoha žánrech včetně filmové hudby, jej složil na hornistčinu objednávku. V premiéře zazněl v listopadu 2023 se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK řízeným Tomášem Braunerem. Třívětá kompozice s částmi Vzpomínky, Loučení a Návraty je dialogem mezi hornou a orchestrem, vzrušující podtext má komunikace dechových hráčů (trubek, klarinetu, lesních rohů) se sólovým nástrojem, smyčce vytvářejí bohatý zvukový obraz, do jehož rámu sólová horna vstupuje.
V koncertu přicházejí melodie jedna za druhou, místy evokují spád filmové hudby, u níž však skladatel neulpívá, ale vrší další a další hudební plochy, které vyjadřují různá rozpoložení, příjemné i posmutnělé emoce. Na samém začátku první části vyvolají smyčce s harfistkou snový opar vzpomínek, do něhož se ozve horna tak vroucným tónem, až málem vhrknou slzy do očí. Harfa má vůbec v celé skladbě významnou roli, zvukovou i rytmickou, její odměřování času je velmi působivé. Vedle harfy se hojně uplatní bicí nástroje – tympány, buben, bubínky, činely, triangl, xylofon i zvony, které zvukově obohacují vyznění skladby. Smyčce hrály výborně, připomínám emotivní pianissimo na začátku druhé pomalé části, kdy s pozvolně stoupající dynamikou vytvořily nádhernou zvukovou plochu, evokující sílu Mahlerových volných vět. Nostalgický tón horny pak emoce ještě prohloubil. Energická třetí věta Návraty zaujala tanečním rejem orchestru a kadencí lesního rohu, zahranou s jistotou, bravurně, se slyšitelným citovým vkladem sólistky.
Přestože je skladba určena pro sólový nástroj, orchestr je nejen partnerem, ale i dalším legitimním hráčem, který sólovou hornu přijímá a zároveň jí neupírá vůdčí roli. Tomáš Brauner si je všech těchto nároků partitury dobře vědom a ztvárňuje je s plným pochopením. Pochvalu zaslouží všichni hráči, znovu však vyzdvihuji dechovou sekci, zejména skupinu lesních rohů. Výkony všech hudebníků posluchače velmi zasáhly, Zuzana Rzounková se vracela opakovaně na pódium a na výraz díků zahrála jako přídavek Oblivion Ástora Piazzolly s neodolatelnou dobovou atmosférou.
Cit Plzeňské filharmonie pro Vítězslava Nováka
V úvodu večera zazněla Serenáda pro dechové nástroje d moll, op. 44, B77 Antonína Dvořáka. Členové dechové sekce filharmonie podpoření hlasy violoncella a kontrabasu se představili ve výborném světle. Sehranost, krásné tvoření tónu, cit pro dynamiku i spolehlivost jednotlivých hráčů byly předzvěstí následujícího sólového koncertu pro lesní roh. Výborně hráli klarinetista, hobojistka i hornisté, nezaostávaly ani trubky, trombony a fagoty. Celý soubor se pak blýskl melodičností a půvabnou tanečností.
Druhá část večera patřila Slovácké suitě, op. 32 Vítězslava Nováka. V Plzeňské filharmonii hraje nemálo cizinců, o to víc je třeba těleso pochválit za citlivou a srozumitelnou interpretaci tohoto díla, bytostně zakotveného v autorově „hudebním moravismu“. Úvodní část V kostele zněla velebně, potemněle, s rozklenutými melodiemi smyčců a lahodným souzvukem dechů. Hravost části Mezi dětmi vygradoval Tomáš Brauner dynamicky i tempově, vybídl orchestr k pěknému sametově sytému zvuku, na jehož pozadí vyniklo sólo flétnistky. Ta zazářila i v Zamilovaných, kde jí byl rovnocenným partnerem výborný klarinetista. Výrazná byla dirigentova péče o dynamiku. V části U muziky se koncertní mistr a jeho kolega předháněli v tom, kdo zahraje svůj part zpěvněji, výtečné bylo zakončení – v přesné souhře s nenásilnými důrazy. O konejšivý nádech části V noci se postaralo trio klarinet, fagot a horna, u srdce zahřálo sólo flétnisty Dobrú noc, má milá.
Velkou zásluhu na vyznění Novákovy suity měl Tomáš Brauner. Zdůraznil v orchestru hlasy důležité pro melodii a současně spoluvytvářející nezaměnitelnou barvu obdivuhodné Novákovy instrumentace. Plzeňská filharmonie se ukázala ve výborném světle, pod vedením svého šéfdirigenta Chuheie Iwasakiho vzkvétá a zaslouží si stálou pozornost.
Plzeňská filharmonie: Dvořák & Rzounková & Brauner
22. ledna 2026, 19:00 hodin
Měšťanská beseda, Plzeň
Program
Antonín Dvořák: Serenáda pro dechové nástroje d moll, op. 44, B77
Kryštof Marek: Koncert pro lesní roh a orchestr „Vzpomínky“
Vítězslav Novák: Slovácká suita, op. 32
Účinkující
Zuzana Rzounková – lesní roh
Plzeňská filharmonie
Tomáš Brauner – dirigent
