Zvuk minulosti s duší současnosti. Guillaume de Machaut na festivalu Smetanovské dny

Renomovaný soubor Capella Mariana asi není potřeba dlouze představovat. Hana Blažíková po vzoru dobové provozovací praxe zastala úlohu sopránu a zároveň doprovodu na gotickou harfu. Vojtěch Semerád, umělecký vedoucí souboru, se zhostil linky tenoru a doprovázel na fidulu. V ansámblu nechyběla ani flétna, respektive flétny, které pohotově střídal Jakub Kydlíček. Hudba se střídala s mluveným slovem v podání výborného herce a dabéra Jaromíra Meduny. Středověký text přednášel poutavě a s lehkostí, bez zbytečného dramatizování. Přestože dílo nezaznělo celé (byly vybrány jen stěžejní části) bylo možné se v ději příběhu dobře orientovat. O jaký příběh vlastně šlo?

Středověký skladatel a básník Guillaume de Machaut vytvořil dílo zvané Soud krále českého (Le Jugement dou Roy de Behaingne). Použil zde oblíbenou a ve středověké literatuře často používanou formu sporu. Básník – vypravěč je svědkem sporu mezi mladou dívkou a rytířem. Přou se, kdo z nich je nešťastnější, zda mladá dívka, které zemřel její dokonalý milenec, nebo rytíř, který miluje ženu, jejíž srdce patří jinému. Chtějí, aby je rozsoudil schopný soudce. Básník navrhuje, ať se nechají rozsoudit českým králem Janem Lucemburským. Ten je autorem popisován nejen jako spravedlivý soudce, ale také jako schopný vládce a statečný rytíř. Verdikt zní: rytíř zakouší jistě větší hoře než dívka.

V literárním díle Machaut vlastnosti krále po dobovém způsobu idealizuje, měl k tomu i pádný důvod, Jan Lucemburský byl po několik desetiletí jeho pánem. Guillaume de Machaut u něj pracoval jako sekretář, byl jeho oblíbeným společníkem a hodně spolu cestovali. Když Jan Lucemburský padl v bitvě u Kresčaku, vstoupil Machaut do služeb jeho dcery, normandské vévodkyně. Zbytek života strávil v Remeši jako kanovník, přičemž ani v tomto období neměl nouzi o umělecké zakázky. Machautovým žákem byl významný básník Eustache Deschamps a svojí tvorbou ovlivnil i Geoffreyho Chaucera. Dílo Guillauma de Machaut se dochovalo především díky tomu, že ke konci svého života je uspořádal a nechal pořídit opisy – mnohé s bohatě zdobenými iluminacemi.

Hudební tvorba Guillauma de Machaut reprezentuje vrchol hudebního stylu ars nova, ovlivnil vývoj moteta i světských forem, stěžejní je jeho Messe de Notre Dame. Přesto v množství kompozic světská díla převažují nad duchovními. Machaut komponoval většinou v pěti žánrech: lai, virelai, moteto, ballade a rondeau. V těchto žánrech Machaut zachovával základní ustálené formy, ale často využíval kreativní sazbu textu a kadence. Pro koncert bylo vybráno několik lais, ballades a virelais. Machautovy písně, v nichž vesměs zhudebňoval vlastní verše, už v podstatě vyjadřují pocity a nálady v souladu s obsahem zpívaného textu. Náměty nepřekračují hranice tehdejší dvorské lyriky – statečný, věrný a oddaný rytíř platonicky zbožňuje nedostupnou dámu a potýká se s nástrahami, které láska přináší.

Pět vstupů čteného textu bylo proloženo písněmi s instrumentálním doprovodem i dvěma čistě instrumentálními vstupy se znatelně tanečním charakterem. Hana Blažíková se doprovázela na gotickou harfu, místy se přidávala i fidula a flétna. Zvuk hudebních nástrojů se dobře prolínal s linkou sóla a témbr fiduly místy až připomínal hlubší zpěvní hlas. Nejednou zpěv začínal bez doprovodu a bylo potřeba velké intonační jistoty, aby se doprovodné nástroje hladce zapojily. Vojtěch Semerád v písních pro tenor projevil cit pro bohatou ornamentiku, zajímavě znělo závěrečné virelai s příznačným refrénem. Jakub Kydlíček dotvářel barvu zvuku v doprovodu různými typy fléten a nešetřil efektními zvukovými prvky. Repliky starých nástrojů poskytovaly dojem autentického „nedokonalého“ zvuku. Přesto si myslím, že v moderním sále celkový výraz nepůsobí na posluchače tak, jako v prostředí starého kostelíku či sálu středověkého hradu.

Koncert proběhl jako jednolitý celek bez přestávky a jeho délka jen mírně přesáhla 60 minut, což rozhodně nelze brát jako mínus. Návštěvníkům byl k dispozici program i materiál s veršovanými texty jednotlivých písní a jejich překlady do češtiny od Jany Svaškové. Sál Domu hudby byl zaplněn asi z poloviny, což může být dáno jednak specifičností skladeb, jednak faktem, že s týmž programem vystoupil soubor v říjnu 2024 v rámci Haydnových hudebních slavností v Prusinách nedaleko Plzně. Přestože je hudba Guillauma de Machaut tolik vzdálená hudbě tak, jak ji vnímá současný posluchač, je vidět, že své publikum si vždy najde, třebaže asi nikdy nebude příliš početné.

Capella Mariana – Guillaume de Machaut: Soud krále českého
1. dubna 2025, 19:30 hodin
Dům hudby, Plzeň

Program:
chanson roial: Joie, plaisence et douce norriture
lai: Qui naroit autre deport

Tres douce dame que j’aour motet:
De bon Espoir

ballade: De desconfort
Double Hoquetus

virelai: En mon cuer
Helas! Tan ay dolour
ballade: Doulze amis

J’aim sans penser
ballade: Dame, de qui toute ma joie
ballade: Amours me fait desirer

virelai: Douce dame jolie

Účinkující:
Hana Blažíková – soprán, gotická harfa
Vojtěch Semerád – tenor, fidula
Jakub Kydlíček – flétny
Jaromír Meduna – vypravěč