A vypravujte o nás!

… připomíná návštěvníkům koncertů vážné hudby v Opočně čerstvý nositel Ceny Mezinárodního hudebního festivalu F. L. Věka Ivo Kašpar, předseda kruhu přátel hudby Opočenská beseda.Sešli jsme se několik málo dní před slavnostním okamžikem, kdy v rámci zahájení festivalu převzal cenu za dlouholetou práci pro rozvoj kultury v regionu, a hudbou bylo protkáno celé setkání…

Budete třetím, kdo převezme Cenu Mezinárodního hudebního festivalu F. L. Věka za přínos kulturnímu dění v regionu. Co pro vás znamená zařadit se po bok Luboše Sluky a profesofa Václava Rabase?

Neměla byste pro mne na začátek lehčí otázku? Neměla… – Oba pány samozřejmě znám a hluboce si jich vážím. Pana profesora Rabase jako vynikajícího interpreta varhanní hudby (mimo jiné nahrál kompletní varhanní dílo Luboše Sluky), pedagoga, který se navíc zasloužil o vznik varhanního oddělení pardubické konzervatoře. Luboš Sluka je shodou okolností mým dávným přítelem a kamarádem. A být k nim přiřazen je pro mne ctí v mých očích až nezaslouženou. Ale stane se, a mně nezbývá než nezpychnout, a hlavně se nepoměřovat.

Kdy se narodila vaše láska k vážné hudbě?

Zaseta byla nepochybně v mém útlém dětství tatínkem, JUDr. Václavem Kašparem, který ji miloval. Nebyla to láska pouze pasivní, ale sám zpíval jako sólista na koncertech v Opočně, na kůru děkanského kostela, a samozřejmě všechny ty písně a árie zněly u nás doma. Zněly i díky jeho slušně vybavené gramotéce.

Máte radost, že i Opočno je součástí Mezinárodního hudebního festivalu F. L. Věka?

Když dovolíte, neřeknu pouze ano, ale vysvětlím proč: Opočno je už desítky let oblíbeným festivalovým městem náchodské Cameraty, dlouhá léta jsme uváděli koncerty Orlicko-kladského varhanního festivalu. V první řadě to je kvůli citlivému a vyspělému publiku, dále pak ochotě a schopnosti pořadatelů (Opočenská beseda) tato vystoupení přijmout (někdy i se vším všudy). Mezinárodní hudební festival F. L. Věka je pro nás významný nejen svým koncertem, uváděným v Opočně (letos to bude Heroldovo kvarteto – neděle 6. října v 16 hodin v Mariánském kostelíku), ale zejména jako celek tím, že časově navazuje na cyklus koncertů vážné hudby Opočno hudební, a tak prodlužuje naši společnou koncertní sezonu od počátku léta hluboko do podzimu. Navíc přináší významné tituly pro Opočenskou besedu namnoze těžko dostupné.

Cena vám byla přiřknuta za více než dvacet let trvající práci v Opočenské besedě. S jakým cílem jste v roce 1992 tento spolek zakládali?

Cílem našeho snažení bylo a je pěstování a rozvíjení kulturních tradic známých z historie Opočna. Tato původně široká oblast se postupně zužovala, takže jsme se několik let podíleli např. na redakci a vydávání Opočenských novin, pořádali jsme výstavy, přednášky, koncerty vážné hudby. A jak vidno, právě tyto koncerty se postupně, pod jménem Opočno hudební, staly hlavní náplní naší činnosti pro následujících jednadvacet let.

Vycházeli jsme z tradice Hudebních sobot, jejichž zakladatelem byl v roce 1942 ředitel hudební školy Josef Václav Kratochvíl (skončily v roce 1950 údajně pro nezájem publika, nedostatek financí, a hlavně nebyl nikdo, kdo by se práce v této formě ujal). Opočenská beseda se léty stala zárukou vysoké umělecké kvality, a k tomu finanční dostupnost vstupenky, osobité kouzlo koncertních síní, společenská úroveň, zkrátka místo, kam stojí zato zajet na koncerty. Mimo jiné jsme se rozhodli postavit vstupné tak, aby nikdo nemohl říci, rád bych šel, ale nemám na to. Naše vstupné šedesát korun, snížené pro děti, studenty a důchodce na čtyřicet korun u většiny našich koncertů je dnes spíš neobvyklé. Pro nás je totiž nejhorší neobsazená židle.

Jak funguje Opočenská beseda? Kolik lidí se podílí na pořádání koncertů?

Kdo jen trochu zná spolkový život, ví, jak to chodí. Veškerá práce leží na výboru, v našem případě pětičlenné radě. Na samotném pořádání koncertů se rozhodující měrou podílejí dva lidé – předseda a hospodářka, zbývající tři zaskakují v případě potřeby. Stručně řečeno, předseda zajišťuje vše od prvních kontaktů s umělci přes propagaci, nejrůznější jednání a vyjednávání, „tisíc“ drobností až po předání květin a „zhasnutí“ v sálu. K tomu ještě pokaždé trne, aby umělci trefili včas do Opočna, aby byl koncert hojně navštíven, aby… je stále ve střehu a k dispozici. Stejně důležitá je práce hospodářky, která bdí nad financemi. V žádném případě si nedovedu představit, že bych s ní měnil. Paní Pultarová je spolehlivost sama a její obětavost nezná mezí. Žádná improvizace – řeč čísel je jasná a neúprosná.

Opočno má hodně rodáků se vztahem k hudbě. Připomínáte tyto osobnosti posluchačům koncertů?

V tomto směru je naším rodákem číslo jedna jeden z největších současných skladatelů vážné hudby Luboš Sluka. Jeho hudba zní na našich koncertech často. Letos jsme na jeho postesknutí, že písňová tvorba zní na koncertních pódiích jen zcela výjimečně, připravili recitál člena opery Národního divadla barytonisty Jakuba Hrubého, kde zněly písně Antonína Dvořáka, Jiřího Strejce, Leoše Janáčka a Luboše Sluky. Písně skladatele Václava Marela na texty jeho opočenských přátel přednesl na jiném koncertu bývalý člen opery Národního divadla Karel Petr. Nezapomněli jsme ani na další, a to na skladatele a významného pedagoga Františka Zdeňka Skuherského. Hudba skladatele, který v mládí působil jako varhaník krátce v Opočně – Jana Křtitele Vaňhala – zní v Opočně poměrně často. Letošní závěrečný koncert cyklu Opočno hudební je koncipován jako Pocta Janu Křtiteli Vaňhalovi (dvousté výročí jeho narození) a zazněl v pátek 27. září v podání varhaníka Lukáše Vendla a sopranistky Heleny Pellarové. Mimo jiné tento koncert uzavírá i Johann Baptist Waňhal festival, který probíhá od 25. do 29. září v místech našeho regionu spjatých se jménem tohoto mistra: Hradec Králové, Hněvčeves, Nechanice, Opočno.

Jaká je úloha města při akcích pořádaných Opočenskou besedou – podporuje vaši činnost?

Město podporuje naši činnost finančně, z rozpočtu částkou 36 000 korun, což je zhruba jedna třetina nákladů na koncerty. V případě krajní nouze žádáme o dodatečné posílení z financí na kulturu a zatím vždy úspěšně. Za koncerty v Mariánském kostelíku – městské koncertní síni a v Kodymově národním domě od nás nevyžaduje placení pronájmu atd.

Z čeho je plněn rozpočet?

Jak už jsem se zmínil, naším hlavním příjmem jsou peníze z města, dále pak z Nadace Českého hudebního fondu a od našich, dnes už pravidelných mecenášů (to jsou ti, kteří nám dají peníze a vědí, že za to nic nedostanou). Příjem ze vstupného je zhruba čtvrtina až třetina nákladů na koncert. Abychom udrželi kvalitu, museli jsme omezit počet koncertů našeho cyklu z původních dvanácti až patnácti na dnešních deset. Důležité je, že jdeme dál. Ale osud opočenských Hudebních sobot je pro nás mementem.Kdo a jak vytváří dramaturgii jednotlivých cyklů?

Původně jsme léta dramaturgii vytvářeli sami, nápady a doporučeními přispíval i Luboš Sluka, nějaký čas byl naším dramaturgem Jan Krejčí (bývalý první houslista orchestru činohry Národního divadla). Když nám před lety nabídl spolupráci opočenský rodák Pavel Svoboda, s nadšením a úlevou jsme ji přijali. A tak je naším dramaturgem a konzultantem k všeobecné spokojenosti dodnes.

Když se ohlédnete zpět, co se vám se spolkem podařilo? Z čeho máte radost?

Podařilo se nám vzkřísit a rozvinout tradici, která se stala kamínkem v mozaice obrazu Opočna jako města kulturního. A k tomu bych podotkl, že za velice skromných podmínek. Pokud někdo sedí zrovna před počítačem, nalistujte si webové stránky Opočna, mezi spolky Opočenskou besedu – Přehled činnosti – tam to všechno je. Náš dar Opočnu. A nejen.

A také mám radost, když je naplňován můj pravidelný vzkaz určený posluchačům na našich koncertech, kterým na úplný závěr každého koncertu vždy říkám: „A vypravujte o nás!“… A mnozí z nich opravdu vypravují.

Čím jsou pro vás osobně koncerty vážné hudby?

Tady bych ocitoval jakési motto, uvádějící rok co rok naše Kalendáře: Také na rok 2014 má pro vás Opočenská beseda připravený cyklus koncertů vážné hudby Opočno hudební. Setkání s krásou, duchem a uměním hodným toho slova a v neposlední řadě s přáteli s cílem „sdružovat občany ku společenskému soužití“.

Máte nějakého vysněného interpreta, soubor či skladbu, které byste si přál naživo slyšet?

(s úsměvem) Obávám se, že tady bych případné čtenáře rozhovoru uvedl do rozpaků, a tak vám to jen pošeptám… mám rád třeba cimbálovou muziku. Ale chtěl bych slyšet i Čajkovského Klavírní koncert b moll v podání Jaroslavy Pěchočové-Vernerové (orchestr bych nechal na ní) nebo Schubertovu Nedokončenou. Stále vzpomínám na Luise Armstronga, kterého jsem slyšel naživo v roce 1965 v Praze. Bravo jsem do potlesku volal i při vystoupení Alexandrovců v Hradci Králové.

Hudba je jistě krásný koníček. Jaké jsou vaše další zájmy?

Ty se mění s věkem. V mládí se mi líbily holky – s hanbou přiznávám, že se i dnes kradmo ohlídnu, a hned se zastydím. Léta jsem také rybařil, zvlášť na pstruhových vodách třeba u Sopotnice – když tam brali lipani, byla to nádhera, okouzlení ze splynutí s přírodou. Vždycky jsem také hodně četl a měl jsem štěstí, že například v době, kdy jsem učil na Hrnčířských boudách v Krkonoších, jsem získal zdroj, který mi dodával vzácné knižní tituly, takzvané podpultovky. Velkou mojí zálibou bylo fotografování. Na horách jsem byl i členem Horské služby, lyžoval jsem spíš z nutnosti, i když, jestlipak víte, co je to „pocit sněhu“? Sport mezi mé koníčky nepatří. V určité době se jím ale stala práce na synově „zahradě“, mající bratru 17 arů. Tady musím podotknout, že hned za plotem teče Zlatý potok, takže stačilo otevřít branku… Dnes je mým velkým koníčkem malý vnouček.

Děkuji za rozhovor! 
*** 

Vlastní vizitka:
Ivo Kašpar
Narodil jsem se 10. září 1937 v Opočně, v roce 1956 jsem ukončil maturitou Pedagogickou školu pro vzdělání učitelů národních škol.

rodina: manželka Jana, dcera Karolína, syn Ivo, vnouček Ivo

Povolání učitele 1. stupně základní školy mne přivedlo postupně do Vrchlabí, na nejvýše položenou školu u nás – jednotřídku v Hrnčířských Boudách v Krkonoších, do Egypta na školu při ZÚ v Káhiře, na dvoutřídku v Horní Brusnici a v roce 1978 do Opočna, kde jsem učil na základní škole a posléze několik let vykonával funkci zástupce ředitele základní školy. Do důchodu jsem odešel v roce 1998.

Z veřejné činnosti: 4 roky jsem byl členem Zastupitelstva za OF, v dalších obdobích nekandidoval, protože jsem nenašel žádnou stranu hodnou důvěry.

Stál jsem u vzniku původních Opočenských novin a léta jsem pracoval jako píšící člen jejich redakční rady (vida psaní – zapomenutý koníček, ba přímo kůň, provázející mne dodnes). Patřím mezi zakládající členy Opočenské besedy a dodnes jsem jejím předsedou.

www.mhf-vek.cz

Foto Honza Ježdík