Brno Contemporary Orchestra: Ctnosti a neřesti

  1. 1
  2. 2

„Co znamenají neřesti a ctnosti v dnešním světě? Nezdá se Vám, že se tyto dva termíny vzájemně zaměňují?“ Tyto v podstatě titulní otázky se v nejrůznějších obměnách vznášely nad celým večerem v režii Brno Contemporary Orchestra. Nesl název Ctnosti a neřesti. Mám opravdu velmi rád, když mě již samotný titul nechá pracovat, přemýšlet a obracet v hlavě jeho slova. Když titul samotný nevysvětluje, ale spíše nahazuje udici kamkoliv, kde se po právu zachytí. V rámci tohoto večera se zachytával na spoustě míst a fungovalo to báječně. Kdyby v debatě nad tímto večerem seděl Immanuel Kant, Platón nebo třeba Tomáš Akvinský, asi bychom nad včera slyšeným vystavěli celý filozofický chrám. Ve své prostotě jsem včerejší večer shlížel pouze skrze jeho malé okénko.Jeho rám ctností a neřestí měl tedy bez jasného tvaru, často se pohyboval a měnil. U úvodní skladby Sofie Gubajduliny došlo k „pouhé“ myšlenkové rozcvičce. Název skladby Concordanza už ze svého názvu jasně odkazoval, že k tématu patří a že k němu má co říct – bez jakéhokoliv nádechu naivity. Pro Gubajdulininu tvorbu je typické akcentování symbolů a vložených odkazů, které hudebně organizuje do juxstapozice či do protikladu. Právě protiklad souladu (concordanza) a nesoulad (discordanza) zde stojí proti sobě ve skladbě, která stála jako první v řadě děl nesených tímto principem. Skladba samotná začala ve vší křehkosti, vše znělo velmi introvertně. Nástroje se z počátku jakoby tiše a pokradmu představovaly – každý nástroj sám za sebe. Postupně však mezi nimi narůstala síť vztahů, která se v plynutí času víc a více zaplétala. Jejich takto vyústěné rozbroje (tedy discordanza) a následná souladná usmiřování byly představeny ve vší potřebné soustředěnosti hráčů Brno Contemporary Orchestra, kteří se mimo pečlivou hru na své nástroje připojili i deklamací rytmicky rozprostřených samohlásek. Na velmi krátké ploše tak byla vystavěna první jasná a ryzí část velké večerní odpovědi.První polovina koncertu byla provázána rovněž osobnostmi autorů. Gubajdulinu Concordanzu v roce 1970 objednal právě druhý z autorů – Marek Kopelent – tehdy jakožto umělecký vedoucí souboru Musica Viva Pragensis. Zahranou skladbou tohoto významného českého skladatele druhé poloviny dvacátého století bylo Agnus Dei pro soprán a komorní soubor. Od roku 1970 se tedy skladebně posouváme o třináct let dopředu, což v Kopelentově tvorbě hraje významnou roli. Právě návrat ke křesťanské duchovní tradici, ztráta jistot – izolace a období největší autorské plodnosti jsou nejvýraznějšími rysy jeho tvorby v osmdesátých letech. Právě Agnus Dei, dle slov autora „ekumenická skladba – jímavá motlitba katolické liturgie spojená s úryvky z textů Martina Luthera, které ji komentují,“ je první z charakteristických skladeb pro toto Kopelentovo období. Již od počátku je zde patrný Kopelentův styl montáží, který zde zní v podobě hřmotné polystylové bitvy. Zde přichází první z četných zamyšlení nad vhodným umístěním koncertu, jelikož fortissima útočící napříč celým tělesem skutečně vydatně prověřují akustické vlastnosti a schopnosti Domu umění a jeho včerejších návštěvníků. Zejména počáteční takty patřící hlavně perkusím jsem strávil v obávání se o part sopranistky Ireny Troupové.Její ostré koloratury ovšem jasně čeřily (sice již drobně zklidněnou) vřavu komorní podoby orchestru. Ten si svou obrovskost šetřil do pasáží mezi zpěvem a čteními, ovšem nádech urputného souboje nezmizel a níže položené recitativy si tak vzal za oběť. Snímání hříchů Vykupitelem a směřování k jím darovanému smíru bylo hlavními rysy dvou částí této skladby. Druhá část byla smířlivější již od samého počátku vyvstanutého z ticha. Síla a nádherná barva sopránu Ireny Troupové se právě tady rozzářila v celé kráse a plné síle. Náročné intervalové skoky, velký rozsah i obrovskou dynamickou škálu árií zvládla Troupová s velkým přehledem. Společně s jasně patrným návratem do tonality pak tyto árie působily dojmem jasného světla. Tonalita zde ovšem fungovala jaksi znovuobjeveně, tak, že jí jazyk soudobé hudby byl již dobře známý a zcela vlastní a skladba tak mohla fungovat na užší harmonické ploše ovšem s možností četných proměn charakteru.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Brno Contemporary Orchestra -P.Šnajdr & I.Troupová (Brno 19.11.2014)

 

Související články


Napsat komentář