Šťastná Charlotta Öfverholm a desetileté VerTeDance

  1. 1
  2. 2

Oslava deseti let existence tanečního souboru VerTeDance se nese nejen ve znamení repríz některých nejúspěšnějších choreografií, které v posledních letech pod hlavičkou tohoto uskupení vznikly, ale přinesla i premiérový večer. Odehrál se 18. listopadu v divadle Ponec a přinesl jednu premiéru a jedno české uvedení choreografie zahraniční – pokud je v oblasti současného tance vůbec možné rozlišovat, protože množství projektů s hostujícími choreografy nebo interprety činí z naší taneční scény prostor spíš mezinárodní. Veronika Kotlíková a Tereza Ondrová, které jsou zakladatelkami a „dušemi“ taneční skupiny přizvaly ke spolupráci u nás dobře známou choreografku a tanečnici Charlottu Öfverholm.

Tato tanečnice švédského původu je trochu světoběžnicí, téměř dvacet let své kariéry strávila ve Spojených státech a v Evropě, s českou taneční scénou se dostala do kontaktu díky seznámení s Janem Kodetem. Jako interpretka účinkovala v jeho úspěšné choreografii Lola a Mr. Talk a od této spolupráce uplynulo již plných deset let. Mezitím spolupracovala jako pedagožka a tanečnice se souborem Farma v jeskyni a v České republice uvedla několik premiér, které proběhly v rámci festivalu Divadelní Flora v Olomouci, který ve své dramaturgii pravidelně dává prostor současnému tanci. Premiéru na něm měl i duet Found & Lost vytvořený právě pro tanečnice VerTeDance, jež se s tímto kusem rozloučily teprve nedávno. Na spolupráci nyní soubor navazuje: ve společném večeru bylo uvedeno sólo Charlotty Öfverholm s názvem Lucky a nová choreografie, v níž si po boku Veroniky a Terezy sama zatančila a zahrála.

One-woman-show Lucky, který měl premiéru v květnu tohoto roku ve Švédsku, se s nadsázkou zabývá vážným tématem, o touze po štěstí, o tom, co znamená být šťastný, a o tom, zda hlavním štěstím není život sám o sobě. Charlotta Öfverholm se nikdy nevyhýbá tématu smrti, v jejích fyzických a až surových choreografiích není místo pro zástěrky, život z nich prýští se vším všudy a k životu patří i smrt. Inscenace Lucky je plná fyzicky náročného pohybového materiálu, herecké akce a nevypočitatelné interakce s diváky, celý tento koktejl zaujme pozornost a udrží návštěvníky představení v přítomnosti tady a teď. Není přitom příliš mnoho času a prostoru zamýšlet se nad filosofickou stránkou a podtextem, ačkoli je zřejmé, že jde o téma propracované a ne o nahodilou směs jevištních prostředků.Choreografii uvádí projekce, na které diváci sledují ubíhající čáru silnice jakoby za noční jízdy automobilem a tichý hlas choreografky je ukolébává do meditativního stavu. Ale tím vlastně idyla a meditace končí. Vzápětí se již tanečnice objeví sama – zavěšená na laně, kteroužto disciplínu před několika lety objevila a hned implementovala do své tvůrčí práce. Několik akrobatických kousků zde není použito na okrasu nebo demonstraci síly, lano symbolizuje křehkou spojnici mezi životem a smrtí, která je všudypřítomná, jen vědomě opomíjená. Charlotta Öfverholm ji ale divákům ráda připomíná. Učinila to tak už před několika lety v Olomouci choreografií Youwilldieandyou2 (Vy zemřete a vy také) a tato slova zazní i v nové inscenaci. Není to jediný prvek, který spojuje novou choreografii s dalšími díly, rukopis choreografky je charakteristický a vidíme spojnice v oblíbených prostředcích.

Charlotta je na jevišti živlem, z náročného vyčerpávajícího tanečního sóla dokáže okamžitě přijít do monologu nebo do zpěvu, je mimo jiné nadána silným a melodickým hlasem. Odkládá oblečení a odhaluje jiné vrstvy, jako kdyby ukazovala tváře své osobnosti. Její tělo je také pomalované a sama se vydává mezi diváky, aby jí nové obrazce nakreslili připravenými fixy, klade přitom otázky, na které diváci těžko hledají odpovědi. Komunikace s diváky, které se snaží přimět k větší interakci, je jednou z nezaměnitelných složek jejího uměleckého rukopisu, stejně jako všudypřítomné lano či hrazda, kreslení na tělo, případně rozhazování cukrovinek obecenstvu, které máme v živé paměti z Found & Lost. Dále je to kolážovitý či kaleidoskopický rámec inscenace, kde se vážné sekvence střídají s humornými, ryze taneční výstupy s hereckými, zpěv na scéně, populární písničky hrané ze záznamu, divoká a jásavá tečka na konci programu…

Je to především osobnost interpretky, která dodává této snadno odhalitelné směsi, jež se skutečně v jejích choreografiích objevuje s železnou pravidelností, originalitu a elektrizující náboj. Tančí, zpívá, vrhá se na zem i do prostoru, křičí i tiše notuje melodii, mění se z kabaretní divy užívající světla ramp ve veselou rozvernou dívku, tu jí cloumá šílenství, tu se vznáší v něžném vytržení. Během vystoupení střídá charaktery s lehkostí chameleóna. Je ženou tisíce tváří, a přesto že je její tanec tak živelný a dynamický, tím, jak obnažuje vlastní nitro a jak v její produkci spolu neoddělitelně splývá tanec jako jazyk, tančící tělo jako prostředek i tančící duch jako jádro, obsah a podstata, má mnoho společného s japonským butó. Kráčí tanečním světem přísně individuální cestou a neslevuje z pravdivosti své výpovědi ani o půl procenta.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Öfverholm: Lucky (divadlo Ponec Praha)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Tmim: Traces (VerTeDance)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na