Českobudějovický operní soubor uvedl Lehárovu Zemi úsměvů

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Franz Lehár: Země úsměvů - Oľga Bezačinská (Líza), Martin Šrejma (Su-Čong) - Jihočeské divadlo České Budějovice (foto Michal Siroň)
Franz Lehár: Země úsměvů – Oľga Bezačinská (Líza), Martin Šrejma (Su-Čong) – Jihočeské divadlo České Budějovice (foto Michal Siroň)

Právě mírou šarmu, bezprostřednosti ve výrazu, zjevem, ale též velmi důležitou hereckou zainteresovaností, kdy jí často i zjevně plytká slova operety ba i věřím. Zatímco jiným aktérům se v téže snaze (protože právě „snaze“!) trochu usmějete, jak jsou přílišnou snahou mimo jevištní přirozenost. Jen pěvecká srozumitelnost textu trpěla u Lízy za clonou dynamicky jednostrunného a poněkud syrově znějícího orchestru. Pod taktovkou mladého, jistě velmi talentovaného dirigenta Jana Bubáka. U skupiny žesťů jsem měl v prvém dějství pocit, že to snad byli oni, kdo před generálkou prodělal autonehodu, a nikoliv hlavní tenor večera Josef Moravec. Trochu jsem byl v rozpacích. Jako by zde hrál jiný orchestr než ten, jenž tak stylově pozoruhodně prezentoval Brahmse a Dvořáka na vstupním koncertu. A pokud bych poukázal na velmi umnou dynamiku orchestru v Musiktheater Linz, na skutečná pianissima, kterých je schopen, byli bychom zřejmě v daném aspektu poněkud jinde. Že jde snad o nesrovnatelné? Proč? Svět je dnes otevřen, žádné adjektivum „regionální“ již neplatí. Málo diferencovaná dynamika orchestru vadila více ženským, než průbojnějším mužským sólovým hlasům kvartetu hlavních rolí. Nepříliš skvostné ladění orchestru vadilo více v prvním dějství obecněji, poté se od druhého jednání zlepšovalo. Kompaktnost skupin nástrojů byla zřetelně na postupné křivce vzestupu. Škoda, že večer nebyl delší.

Žánrově báječný, neboť jevištně přirozený byl Aleš Voráček jako Hrabě Gustav von Pottenstein. Pěvecky v druhooborové, mladokomické roli dle předpokladů zcela pěvecky, ale i jevištně suverénní. Neměl být při svých pěveckých dispozicích obsazen do ústřední role Su-Čonga? Když alternanti cestují po Japonsku? Je to podobné upozornění jako u Josefa Moravce v Plzni před dvěma roky. Aleš Voráček by byl jistě Su-Čongem výtečným. Jeho partnerkou mu byla v roli Mi-Tchi-sien (Mi) jevištně flexibilní a příjemná Iva Hošpesová, pro niž platí z hlediska překrývání středních poloh hlasu orchestrem totéž, co jsem naznačil výše u prvooborové role Lízy. Pokud orchestr nezkoriguje dynamiku, pak pro tyto role nezbude než instalovat čtecí zařízení. Nebylo by to ostatně u nás v Česku a v češtině zvláštností.

Franz Lehár: Země úsměvů - Aleš Voráček (Gustav von Pottenstein), Iva Hošpesová (Mi-Tchu-sien) - Jihočeské divadlo České Budějovice (foto Michal Siroň)
Franz Lehár: Země úsměvů – Aleš Voráček (Gustav von Pottenstein), Iva Hošpesová (Mi-Tchu-sien) – Jihočeské divadlo České Budějovice (foto Michal Siroň)

Mluvená próza není v operetě jednoduchá, její obsahová specifika je pro aktéry z opery či z činohry namnoze oříškem, často vyznívá stylizovaně, snaživě, čili žel Bohu, málo přirozeně. Dobře si v tomto směru vedl Jozef Novotný jako Ferdinand. Pěkně jevištně vyšel Vrchní eunuch Tien-tien Miloslavu Veselému, scénka podplácení Gustavem Aleše Voráčka jim vyšla znamenitě. Podobně jako vzorně prezentovaná lekce jevištní mluvy Josefa Průdka v roli Knížete Čanga, jehož texty mají v daném díle snad až ojedinělou smysluplnost. Dva bývalí velcí šéfové operních divadel v rolích divadelní „dělnické třídy“, není to půvabné?

Franz Lehár: Země úsměvů - Iva Hošpesová (Mi-Tchu-sien), Josef Průdek (Kníže Čang) - Jihočeské divadlo České Budějovice (foto Michal Siroň)
Franz Lehár: Země úsměvů – Iva Hošpesová (Mi-Tchu-sien), Josef Průdek (Kníže Čang) – Jihočeské divadlo České Budějovice (foto Michal Siroň)

Přirozeným jevištním projevem upoutával pozornost František Brantalík jako císařský úředník Fang, zaujal i nosností a voluminózností hlasu v pěveckém vstupu.

Franz Lehár: Země úsměvů - František Brantalík (Fang), Josef Průdek (Kníže Čang) - Jihočeské divadlo České Budějovice (foto Michal Siroň)
Franz Lehár: Země úsměvů – František Brantalík (Fang), Josef Průdek (Kníže Čang) – Jihočeské divadlo České Budějovice (foto Michal Siroň)

Zvláště bych chtěl ale vyzdvihnout choreografii Bély Kéri Nagye, která dynamikou pohybu a barevností ladění s hudbou ve třetím dějství zaujala. Spolu s členy a členkami baletního souboru. Byla příjemným a vítaným průlomem do vkrádající se nudy.

Franz Lehár: Země úsměvů - Jihočeské divadlo České Budějovice (foto Michal Siroň)
Franz Lehár: Země úsměvů – Jihočeské divadlo České Budějovice (foto Michal Siroň)

Hudební jednostrunnost v dynamice i zde ustoupila a dirigentova snaha o trochu odlišení alespoň do mezzo forte se prakticky projevila, tentokráte nejen v gestu. Režie Dagmar Hlubkové, která prezentovala realistické tradice všeho dobrého, leč i nedobrého v onom jednoduchém vidění světa operety coby komerčního žánru. Ten se zde více či méně představuje tak, jak operetní publikum očekává. A jak mu to zjevně postačuje. Bez nápadů, které by vnesly do děje víc kontrastů a dynamičnosti (pravda, on ten děj je oproti ději Veselé vdovy či Netopýra skromný a banální sám o sobě). Bez pravého, nehledaného operetního šarmu, elegance, bez většího víru tance. Očekával jsem trochu více gejzíru originálních nápadů, aby se pomohlo jisté statičnosti, do které právě choreografie vnáší důležitou eleganci pohybu, který obecněji poněkud vázne. Vím, že u operních pěvců nebývá pohyb a tanec silnou stránkou. Paní režisérka Hlubková jistě těží z reality možného. Ale ve vtipu dialogů jsem čekal víc, i za cenu vnesení vlastních aktualizací do celkově banálního textu (slova Knížete Čanga jsou snad jedinou výjimkou). Naopak ale Lehárova harmonie a instrumentace příjemně překvapí zjevnými rezonancemi s díly pozdního Pucciniho. Ryze hudebně vzato je na operetu velmi zajímavě až dobově moderně koncipované. Z hlediska dějové linie bych ale dal řadě jiných klasických operet na základě viděné inscenace přednost.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Lehár: Země úsměvů (JD České Budějovice)

[Total: 17    Average: 4.2/5]

Související články


Napsat komentář