Dnes Mendelssohn a Shakespeare od Libora Vaculíka v olomouckém baletu

  1. 1
  2. 2

Právě dnes večer se olomoucké Moravské divadlo poprvé ponoří do Snu noci svatojánské, tak jak jej v premiéře naservíruje choreograf Libor Vaculík (1957). Ten ani divákům v Olomouci není neznámý; jeho inscenace Edith – vrabčák z předměstí a Královna Margot patřily, resp. stále patří mezi ty oblíbené.

Dějově bohatý příběh Snu noci svatojánské, plný nečekaných záměn, bude v Olomouci doprovázet hudba předního německého romantika Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, když při psaní libreta Libor Vaculík vycházel z překladu Shakespearovy hry od Martina Hilského. Baletní příběh propojuje všechny linie populární předlohy: bloudění mladých milenců Hermie, Heleny, Lysandra a Demetria tajemným athénským lesem, věčné škádlení nadpřirozených bytostí Titánie, Oberona a všudypřítomného Puka, chybět nebudou ani humorné peripetie skupinky řemeslníků, kteří coby divadelní ochotníci připravují představení ke svatební hostině.

 

Na náš rozhovor si Libor Vaculík našel chvilku mezi dopolední a odpolední zkouškou s olomouckým baletním souborem. V prázdném baletním sále jsem strávila velice příjemnou hodinku se člověkem, kterému je obtížné klást otázky. Jakmile totiž začne mluvit o své práci, valí se na vás informace jako lavina. Lavina plná zajímavých myšlenek a nápadů. Alespoň o část z nich bych se ráda se čtenáři Opery Plus podělila.

Pane Vaculíku, tady, v olomouckém Moravském divadle jste teď pomalu jako doma. Sen noci svatojanské jako balet ale neděláte poprvé, že?

Ano, máte pravdu, poprvé jsem jej nastudoval v pražské Státní opeře. Víte, nejsem přívržencem toho své věci opakovat, raději se pouštím do nových úkolů. Robert Balogh (poznámka autorky: šéf souboru baletu MD Olomouc) mě ale požádal o spolupráci a vybral právě tento kus. Faktem ovšem je, že toto představení je typem ryze rodinného divadla. Je to pohádka, žádné drama, krev, násilí… Věřím, že jej právě díky tomu olomoucké publikum ocení. V Praze se totiž držel na repertoáru poměrně dlouho. Ale ještě jednou zdůrazňuji, že je pro mě daleko zajímavější dělat nové věci. Podobně jako například Královnu Margot, kterou jsem s olomouckým baletem nastudoval přede dvěma lety.

Ale pokud připravujete něco opravdu nového a originálního, je s tím přece ale více práce…

No, samozřejmě, udělat úplně nové představení znamená mimo jiné vybrat vhodnou hudbu, postavit choreografii. Má to ale velkou výhodu. Mohu totiž tvořit danému souboru něco „na míru“. Víte, já znám možnosti olomouckého souboru, čehož jsem například u Královny Margot využil. I ve Snu jsem samozřejmě dělal nějaké drobné úpravy a změny. Některé věci jsme nemohli vyluštit podle videa, tak bylo rychlejší je postavit znova a jinak.

Další věc, která by mě moc zajímala je výběr hudby. U připravované inscenace se rozhodně nejedná o hudbu ryze baletní…

Ano, Felix Mendelssohn–Bartholdy napsal overturu ke hře Sen noci svatojánské, ta by ale samozřejmě k celovečernímu představení nestačila. Ale když on má plno úžasné a krásné muziky nejen ke hře samotné, stačí si jen dobře zvolit.


Jaký je váš osobní názor na oblastní baletní soubory obecně? Je vám jistě jasné, kam touto otázkou mířím: mně se nelíbí ty nesmyslné úvahy o rušení oblastních scén. Vy spolupracujete s více soubory po celé republice – je skutečně tak propastný rozdíl například mezi baletem Národního divadla a jakýmkoli oblastním?

Především bych rád řekl, že jsem šťastný, že jsem na volné noze. Nemusím se tedy těmito katastrofickými scénáři vůbec zatěžovat, protože vím, že se uživím. A k tomu propastnému rozdílu: co chcet slyšet? Ti nejlepší tanečníci jsou přece už dávno v zahraničí na předních evropských scénách, případně v tom Národním. Jsme u toho, co jsem říkal na začátku. Rád spolupracuji s oblastními divadly, rád s nimi vytvářím nové věci, které se snažím přizpůsobit možnostem jejich baletnímu souboru.

Ale upřímně řečeno: nevím, zda by jediný balet cestující a hostující na Moravě byl dobrým řešením. Dovedete si představit, co by takové přesuny znamenaly? Co by to stálo? Nakonec by se možná přišlo na to, že je stávající stav levnější. Navíc, oblastní divadla mají své vděčné publikum, lidé jsou zvyklí chodit na „své“ umělce. Pokud vím, bývají hlediště hodně zaplněná jak v Olomouci, tak třeba v Plzni.

Pokud jsem se na internetu podívala na vaše jméno, je spojeno s mnoha zajímavými produkcemi, ale nenašla jsem jej pod žádným opravdu klasickým baletem, jehož forma i choreografie jsou přesně dány, jako je.například nastudování Labutího jezera. Proč?

Víte, já takovou práci nevyhledávám. Mám rád nové úkoly a moc mě baví propojovat i různé žánry. Momentálně sice zkouším v Olomouci, ale hned následující pondělí po olomoucké premiéře začínáme v pražském Divadle Hybernia připravovat premiéru muzikálu Lucrezia Borgia. V roce 2003 jsem pod tímto názvem nastudoval v Národním divadle celovečerní balet, ve kterém se i zpívalo. K námětu se teď vracíme v Hybernii a ve spolupráci s autorem hudby Petrem Maláskem a textu Pavlem Koptou poněkud rozšíříme hudební část. Těším se ne tuto práci a vlastně si premiéru – díky produkci v čele s paní Emou Krahulíkovou – nadělím ke svým narozeninám! Premiéra bude 10.března, v hlavní roli vystoupí sólistka Národního divadla Zuzana Susová, pěvecký part bude patřit jako při prvním nastudování úžasné Báře Basikové.

A jaké jsou vaše další plány?

Zajímavou nabídku jsem dostal od šéfa plzeňského baletu Jiřího Pokorného. Anna Karenina, to je další námět, nad kterým přemýšlím. Hlavní roli by si mohla zatančit ke svým čtyřicátinám další naše přední baletní sólistka a moje dobrá kamarádka Zuzana Pokorná. Hudba k Anna Karenině sice existuje a napsal ji Rodion Ščedrin pro svoji manželku balerínu Maju Pliseckou, ale já bych rád využil hudbu Dmitrije Šostakoviče.

Šostakovič – jak jste přišel právě k němu? Přiznám se, že by mě zrovna tato hudba vůbec nenapadla. Vám se zdá pro tanec vhodná?

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Sen noci svatojánské -Vaculík (MD Olomouc)

 

Související články


Napsat komentář