Dokument: Návrh transformace Národního divadla jako zadání pro výběr generálního ředitele

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Tým expertů po hlubokém seznámení s finanční, správní a provozní situací Národního  divadla, po prostudování výsledků auditů a dalších  materiálů dospěl k návrhu, který  komplexně řeší situaci ND, a to jak v krátkodobém, tak střednědobém horizontu.

Členové týmu expertů se v době od 19. 10. 2012 do 11. 1. 2013 setkali se zástupci vedení Národního divadla, jednotlivých uměleckých souborů, s jejich členy a reprezentanty kolektivních těles a vedli s nimi konzultace o historii, problémech současného stavu a optimálních možnostech řešení. Návrh rovněž konzultovali s dalšími vybranými osobnostmi.

Situace Národního divadla vyžaduje zásadní změnu už po dvacet let. Problémy způsobu jeho řízení, správy a financování jsou však založeny hluboko v minulosti. Současné velmi vážné obtíže vyplývající z postavení příspěvkové organizace a způsobu jejího řízení ze strany Ministerstva kultury vyvrcholily rozhodnutím ministra o zrušení příspěvkové organizace Státní opera Praha a faktickým sloučením souborů Státní opery Praha se soubory opery a baletu Národního divadla. Toto rozhodnutí nebylo připraveno podrobným vysvětlením důvodů, které k němu vedly, ani nebylo  provázeno pečlivým projednáním se všemi zaměstnanci, jichž se týkalo. Tak vznikl ještě obtížněji zvládnutelný a prakticky neřiditelný komplex zmítaný protichůdnými zájmy a představami a zbavený navíc ředitele. Vypukla bezprostřední krize, která se projevuje v uměleckém i ekonomickém ohledu, ale zejména v ohledu lidském, a vyžaduje proto řešení, jež nelze odkládat.

Řešení situace je podmíněno výrazným zlepšením dlouhodobě neuspokojivé komunikace mezi divadlem a zřizovatelem. Dokud bude tato krize trvat, nelze podniknout další nezbytné kroky, které umožní vybrat a uvést do funkce nového ředitele. Očekáváme rovněž, že finanční situace ND bude co nejrychleji dořešena v intencích příslibů, které ND od zřizovatele dostalo a na jejichž základě podniklo konkrétní personální a mzdová opatření.

Národní divadlo by mělo být první divadelní scénou  České republiky, ve všech parametrech srovnatelnou s evropskými divadelními domy obdobného významu a velikosti. Rozsah její činnosti by měl zahrnovat péči o klasická i současná díla české a světové provenience. Divadelní inscenace by měly promlouvat k současným divákům moderním jazykem. Tomu musí odpovídat provozně-organizační, materiální, finanční i umělecké podmínky. Jednotlivé soubory musejí disponovat vhodnými scénickými, zkušebními i výrobními prostory a kapacitami pro realizaci základních žánrů. Jejich financování musí umožňovat nejen standardní provoz a naplňování výkonových ukazatelů, ale v přiměřené míře též realizaci náročných tvůrčích projektů. To  vše má umožnit nejvyšší kvalitu, mezinárodní spolupráci, jakož i umělecký experiment, podporu současných autorů a podobně. Je tedy nezbytné, aby budoucí pevná pozice transformovaného Národního divadla vycházející z jeho významu, tradice i logických očekávání uměleckých výsledků byla potvrzena odpovídající úrovní finanční dotace ze strany státu. Dotace Národního divadla je dnes čtyřnásobně nižší, než je tomu v případě srovnatelných institucí v zahraničí. Ve střednědobém horizontu se jeví jako žádoucí prosazení finanční podpory i z dalších veřejných zdrojů a vytvoření lepšího prostředí pro důstojnou a efektivní spoluúčast sponzorů.

Tři pilíře koncepčního směřování Národního divadla

1. Princip řízení

Výše uvedené principy nelze naplňovat v nejistém prostředí, kdy ředitel instituce může být ze dne na den odvolán, kdy nejsou zaručeny a naplněny alespoň minimální vyhlídky financování na dobu, která odpovídá plánování produkce a provozu takto prestižního domu.
Finanční zajištění by mělo být s ohledem na uzavírání smluv s významnými umělci a partnery řešeno na základě alespoň pětiletého kontraktu.
Přímé zásahy do řízení divadla ze strany státních orgánů musejí být zcela vyloučeny, nejprve deklaratorně, formou závazného příslibu stávajícího zřizovatele, dále formou zřízení garanční rady a nakonec změnou právní subjektivity na instituci jiného typu, řízenou správní radou a umožňující samostatnou existenci divadla i co nejvyšší míru autonomie jeho složek.
Změna právní subjektivity by měla umožnit vznik umělecké instituce založené na jiném způsobu řízení, například holdingového typu, v čele s generálním ředitelem. Designovaný generální ředitel by bezprostředně po svém jmenování začal realizovat kroky vedoucí k reorganizaci stávající struktury směrem k cílovému stavu.
Po předběžném právním šetření vyšlo najevo, že v českém právním řádu v současné době neexistuje alternativní právní nástroj vůči stávající formě příspěvkové organizace, který by s sebou nenesl značná rizika.

Jako v současnosti jediný možný, přesto však rizikový a problematický právní nástroj se jeví forma akciové společnosti ve 100% vlastnictví státu. Všechny další alternativy vyžadují přijetí nového zákona. Nejkorektnějším řešením by pravděpodobně byl vznik nového právního subjektu zvláštním zákonem. V současné době se jako vhodné jeví tři cesty: Zákon o Národním divadle, Zákon o veřejnoprávní instituci,  Zákon o veřejné kulturní a umělecké instituci (obdoba veřejné výzkumné instituce). Je však zjevné, že přijetí nového zákona by vyžadovalo zdlouhavý legislativní proces a předběžnou politickou dohodu.

Bez ohledu na výše uvedené legislativní obtíže je však nezbytné provést maximum systémových změn již v režimu příspěvkové organizace. Ze strany zřizovatele je bez jakéhokoliv odkladu nutné uplatňovat vůči ND takový způsob řízení, který plně respektuje jeho právní, ekonomickou a personální samostatnost. Oprávněné požadavky na systém kontroly nesmí být nahrazovány zásahy do rozhodovacích pravomocí statutárního orgánu ND. Samostatnost rozhodování ředitele příspěvkové organizace je ostatně dána i současnou legislativou.

Cíl transformace

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Reakcí (5) “Dokument: Návrh transformace Národního divadla jako zadání pro výběr generálního ředitele

  1. „Současné velmi vážné obtíže vyplývající z postavení příspěvkové organizace a způsobu jejího řízení ze strany Ministerstva kultury vyvrcholily rozhodnutím ministra o zrušení příspěvkové organizace Státní opera Praha a faktickým sloučením souborů Státní opery Praha se soubory opery a baletu Národního divadla“

    To není tak úplně pravda. Sloučeni byli operní sólisté a balet (i když podivně). Paralelně zůstávají 2 sbory a 2 orchestry.
    V dokumentu se píše, že v budově SO působí Opera Národního divadla a Balet Národního divadla.
    Moc by mě zajímalo, co je tedy Opera Národního divadla? Který je to sbor a orchestr ze současných dvou? Případně jak toto nové těleso vznikne.
    Experti tvrdí, že sloučení nebylo dostatečně vysvětleno. Sami se však dopouštějí toho samého.
    Je nastíněn jakýsi výsledek, ale cesta k němu neznámá.
    To je to, co zaměstnance samozřejmě zneklidňuje.

    Jinak se v podstatě jedná o návrh pana Hermana v bleděmodrém.
    1 soubor, opera a balet v SO, v ND od všeho trochu a ve Stavovském divadle staggiona.

      1. Pro JP. Upřímně. Nechci Vám kazit škodolibou radost, ale ono to tak lehké a jasné (jako v případě baletu) nebude. Členové obou souborů jsou rovnocennými zaměstnanci ND. Argumentace zdvojenými tituly je planá. Traviata je jen jedna a kdyby bylo dublování uznáno za nevhodné, je velmi snadné tento stav upravit. Mloci byli psáni na objednávku pro ND. To, že je rozhodnutím vedení musela uvést SOP, nelze brát k tíži souboru SOP.

  2. Neumím posoudit do jaké míry je navrhovaná transformace života schopná, ale zajímalo by mne, zda tuto koncepci někdo probral s ministerstvem financí a hlavně s p. ministrem. Při slučování ND a SO se taky slibovala navyšování – dorovnání platů a pokud je mi známo, tak se platy spíše snižovali.
    Vytvoření jakési umělecké rady, co bude dohlížet na ND mi přijde spíš jako dobrá trafika pár kamarádů kohokoli. A ti budou hrazeni z jakých mzdových prostředků? Z MK nebo ND?
    Možná až se bude jednou takováto komise zase tvořit, tak by bylo vhodné, aby si její členové se zaměstnanci ND jen nepovídali, ale přišli si sednout na pár dnů na správy souborů, do zákulisí během představení, zúčastnili se např. repertoárových a inscenačních porad, apod.
    Od stolu se rozhoduje náramně jednoduše a papír unese všechno.
    Celá koncepce mi přijde jako zajímavá vize, ale bez reálných základů. (Stejně jako jmenování nového ředitele k 1.8.2013 – uprostřed divadelních prázdnin.)
    Držme palce naší kultuře, bude to potřebovat.

  3. Do ND jsem začal chodit v době, kdy se hrálo v ND, Smetanově divadle a Tylově divadle. Opera měla jeden soubor sólistů, dva sbory (kvalitně vedené M. Malým a V. Jankovským) a dva dobré orchestry s řadou výborných dirigentů (Krombholc, Gregor, Vašata, Kout, Liška, Tichý). Opera hrála na všech scénách a vedení jednotlivých souborů se dokázala jednoduše dohodnout, co se kde bude hrát. Zase je to jenom o kvalitním a schopném vedení. Má-li transformovaná opera ND jako jeden soubor hrát také na třech scénách, bude to muset zase být jeden velký soubor s velkým orchestrem a sborem, který se bude dělit dle potřeby jednotlivých titulů, což tedy budou zase dva skryté soubory a organizace bude ještě komplikovanější. Proč se vymýšlí něco nového, když to staré – ovšem se schopnými lidmi – fungovalo.
    A také mi tento elaborát nesmírně připomíná studii Josefa Hermana. Asi se stane Burianovým nejbližším rádcem.
    Zajímá mne také, jaké šéfy jmenuje nový ředitel do čela jednotlivých souborů! To bude klíčové! A co bude s Laternou magikou? O tom se úspěšně mlčí.

Napsat komentář