František Vajnar (1930-2012)

Čtvrt roku po svých dvaaosmdesátých narozeninách odešel jeden z nejvýznamnějších dirigentů poválečné generace. Dlouholetý šéf opery v Ústí nad Labem, poté šéf Symfonického orchestru Československého rozhlasu, šéf Opery pražského Národního divadla, šéfdirigent Filharmonie v Hradci Králové a umělecký vedoucí Collegium musicum Pragense. Uznávaný nejen pro své dirigentské a pedagogické, ale i lidské kvality.František Vajnar zemřel v neděli 9. prosince 2012.František Vajnar se narodil 15. září 1930 ve Strašicích u Rokycan. Studoval hru na housle u Karla Šnebergra a dirigování u Aloise Klímy na Pražské konzervatoři, a to v letech 1945 až 1952. V letech 1951až 1953 byl členem orchestru Opery Národního divadla, posléze dirigentem Armádní opery (to mezi roky 1953 a1955) a Hudebního divadla v Karlíně (od roku 1955 následujících pět let). Po krátkém působení u opery Státního divadla Ostrava byl šéfem a dirigentem opery v Ústí nad Labem, a to od roku 1962 po dlouhých dvanáct let, kde velmi výrazně ovlivnil programové směřování i reprodukční úroveň. Od konce šedesátých let pohostinsky dirigoval v Národním divadle, kde byl posléze angažován, a to od počátku roku 1974 až do srpna 1980, krátce zde v této etapě působil i jako zástupce šéfa Opery. Od října 1979 nastoupil jako šéf Symfonického orchestru Československého rozhlasu, v srpnu 1985 se František Vajnar na dva roky vrací do svazku Národního divadla jako šéf Opery, po osamostatnění Státní opery Prahy je v období let 1991 – 1993 jejím šéfdirigentem.

Za připomenutí stojí i působení Františka Vajnara u České filharmonie, jejímž dirigentem byl v letech 1982 až 1984, po celé devadesátá léta pak jako šéfdirigent vedl Filharmonii Hradec Králové. Samostatnou, velmi výraznou kapitolou Vajnarovy umělecké dráhy je post uměleckého vedoucího souboru Collegium musicum Pragense , a to po dobu celého čtvrtstoletí, v letech 1968 až 1993.

V letech 1980 až 1982 byl šéfdirigentem Komorního a symfonického orchestru v Örebro ve Švédsku, mezi Vajnarova významná zahraniční nastudování oper patřilo například první australské provedení Smetanovy Prodané nevěsty v Opeře v Sydney v roce 1981, tamtéž a v Melbourne uvedl Dvořákovu Rusalku  – to v roce1994. V irském Wexfordu provedl v roce 1989 Prokofjevovu operu Zásnuby v klášteře.

Jako pedagog František Vajnar působil v letech 1974 až 1975 na Pražské konzervatoři, od 1975 učil dirigování na Hudební fakultě AMU, kde mezi jeho žáky patřili mimo jiné. Vojtěch Spurný, Jiří Štrunc, Norbert Baxa, Jiří Malát, Tomáš Netopil či Marek Štryncl.

František Vajnar byl laureátem mezinárodní dirigentské soutěže v Rio de Janeiro (1975), posléze pak sám během celé své kariéry uznávaným a žádaným členem porot při nejrůznějších našich i zahraničních soutěží. Pořídil více než sto gramofonových nahrávek pro firmy Supraphon, Panton, EMI, Bluebell OF Schweden a další nahrávací firmy,oceňovány jsou mimo jiné právě jeho snímky oper Bedřicha Smetany Hubička, Antonína Dvořáka Šelma sedlák, Vítězslava Nováka Lucerna, Josefa Bohuslava Foerstera Eva, Jiřího Pauera Zuzana Vojířová či Ivo Jiráska Medvěd, symfonické skladby Emila Hlobila, Eugena Suchoně, Jana Hanuše, Bohuslava Martinů, Vítězslava Nováka, Otmara Kvěcha, Josefa Matěje, Zdeňka Šestáka nebo Dmitrije Šostakoviče. V roce 1977 František Vajnar obdržel výroční cenu Supraphonu – Zlatou desku. Velké množství nahrávek pořídil také v Československém rozhlase, spolupracoval opakovaně i s Československou televizí.

Poslední rozloučení s významným českým dirigentem Františkem Vajnarem se uskuteční v pátek 14. prosince 2012 od 12.15 hodin v obřadní síni krematoria v Praze – Motole.