Haus für Cosi fan tutte

10.9.2009 00:06 Redakce

Nestává se mi to vůbec často, abych si při stokrát obehrané opeře řekl, že právě tohle nastudování notoricky známého kusu je to nejlepší, jaké jsem kdy viděl a slyšel. A světe div se: V Salcburku se mi to přihodilo krátce po sobě, a navíc s jedním a tím samým titulem.

Topi Lehtipuu (Ferrando), Bo Skovhus (Don Alfonso), Florian Boesch (Guglielmo)

Když se před třemi lety slavilo 250.výročí Mozartova narození, buffa Cosi fan tutte se manželům Herrmannovým povedla skutečně mimořádně. Pamatujete? I přesto teď ale vedení salcburského festivalu sáhnulo po stejné partituře znovu, a její letošní nové nastudování svěřilo německému režisérovi Guthovi. (V kompletním mozartovském cyklu jste od něj v roce 2006 určitě aspoň ze záznamu viděli úspěšnou Figarovu svatbu a loni pak možná i Dona Giovanniho.) A Claus Guth teď dokázal aspoň pro mně takřka nemožné: Při jeho Cosi fan tutte jsem si znovu povzdechl: Tak tahle inscenace, ale i hudební provedení jsou nejspíš nepřekonatelné.

Topi Lehtipuu (Ferrando), Miah Persson (Fiordiligi)

Da Ponteho tři a půl hodinový příběh, odehrávající se v současnosti a ve zcela jednoduché scéně, uteče jako nic. Kdeže jsou všechny jeho jen těžko uvěřitelné „zápletky“! Jakobyste teď sledovali nějakou hodně napínavou reality show.

Miah Persson (Fiordiligi), Isabel Leonard (Dorabella)

Claus Guth obratně mixuje koktejl nečekaných, ale o to skvělejších nápadů s tím, co se prostě udát musí. Třeba jen vstupní scéna Despiny, rapující se sluchátkami na uších! Anebo pátrání Fiordiligi a Dorabelly po obou „neznámých“ mužích v setmělém domě, s baterkou v ruce. A co teprve Don Alfonso. Ten je tady skutečným hybatelem děje, ložnicemi jistě protřelým čtyřicátníkem, kterého nejspíš už vůbec nic nepřekvapí, rarachem až mefistofelsky poťouchlým. Téma nevěry, téma svědomí vůči partnerovi, téma léček nastražených na drahou polovici – to vše s dneškem rezonuje možná ještě silněji, než tomu bylo v dobách Mozartových.

Miah Persson (Fiordiligi), Topi Lehtipuu (Ferrando), Bo Skovhus (Don Alfonso), Isabel Leonard (Dorabella), Florian Boesch (Guglielmo)

V čem že je to kouzlo, kdy skoro při tomto představení ani nedýcháte? Těžko přesně říct. Ale tak to je ostatně u špičkových (nejen) operních produkcí skoro vždy, prostě ono nepopsatelné fluidum funguje dokonale. (Byť pochopitelně i tady platí: Vkus každého z nás je trochu jiný.)

Topi Lehtipuu (Ferrando), Miah Persson (Fiordiligi)

Dokonalí ovšem byli i všichni protagonisté: Miah Person jako romantická Fiordiligi (možná jen pár nejhlubším tónům by slušela špetku světlejší barva), Isabel Leonard coby docela kurážná Dorabella (jak jen báječně oba jejich hlasy padly k sobě!), Topi Lehtipuu a jeho romantický Ferrando, mužný Guglielmo Floriana Boesche, ďábelský Bo Skovhus v Donu Alfonsovi a konečně Patricia Petibon, která si evidentně smlsla na bezstarostné Despině.

Patricia Petibon (Despina)

A další, ve světě už samozřejmá věc: Ani se vám nechce věřit, že tohle jsou „jen“ zpěváci, jejich herectvím by se rád pochlubil nejeden činoherní soubor.

Miah Persson (Fiordiligi), Isabel Leonard (Dorabella)

A Vídeňští filharmonici a Adam Fischer? Zbytečná otázka: Skělí! Jak jen to tihle pánové dirigenti a režiséři dělají, že i v tak často hraném titulu dokáží objevit tolik nečekaně „nových“ báječných věcí…

Wolfgang Amadeus Mozart:

Così fan tutte ossia La scuola degli amanti

Salcburk 30.7.-26.8.2009 Haus für Mozart

Salzburger Festspiele 2009

dirigent Adam Fischer

režie Claus Guth

Wiener Philharmoniker