Jakub Klecker: V Ostravě radikální změny nechystám

  1. 1
  2. 2

Rozhovor s hudebním ředitelem opery Národního divadla moravskoslezského

Jakub Klecker (foto Jana Hallová)

Co všechno a jak dlouho jste zvažoval, než jste před časem na nabídku Jiřího Nekvasila jít šéfovat ostravský operní souboru kývnul?

Nabídka Jiřího Nekvasila přišla v době, kdy jsem zastával post šéfdirigenta operního orchestru Národního divadla Brno. K 31. prosinci 2014 jsem ve funkci plánovaně skončil a na tento post přišel současný šéfdirigent Marko Ivanović. V Národním divadle Brno dále zůstávám jako dirigent, protože dosavadní spolupráce se souborem Janáčkovy opery byla pro mě vždy velmi obohacující a přátelská. Post hudebního ředitele Národního divadla moravskoslezského jsem po kratší úvaze s velkou radostí přijal.

Máte za sebou již spoustu významných dirigentských počinů. Co můžete nabídnout ostravské opeře?

Jsem vděčný za dětství prožité v Kantiléně, sboru dětí a mládeže při Filharmonii Brno. Dlouholetý sbormistr a zakladatel Ivan Sedláček všechny členy vychovával k vokálnímu i kolektivnímu cítění, k dobré organizaci práce a v neposlední řadě k velkému nasazení. Podobné spontánní zaujetí se snažím vyžadovat od všech interpretů, se kterými se podílím na přípravách nových titulů. Budu využívat všechny sólisty našeho souboru a také zvát na divadelní prkna Národního divadla moravskoslezského nové tváře, mladé talentované zpěváky.

V jaké kondici je podle vás ostravský operní soubor? Ať už sólisté či sbor a orchestr? Hodláte v nejbližší době v souboru dělat nějaké personální změny?

Myslím, že ostravský operní soubor má velmi dobrou úroveň, kterou je ale potřeba stále rozvíjet. Tituly, které uvádíme během jediné sezony, mnohdy přesahují svojí náročností i dramaturgií leckterá zahraniční divadla. S každou novou výzvou také roste umělecká kvalita souboru. Tuto linii bych chtěl i v budoucnu zachovat. Personální změny zatím nechystám.Jakub Klecker (Foto Jan Prokopius)
Rozhodně po vás nebudu chtít, abyste komentoval okolnosti odchodu vašeho předchůdce, nicméně určitě nelze přehlédnout u nejednoho z členů ostravského souboru či hostujících sólistů lítost nad tím, že Robert Jindra v Ostravě skončil. Jak a čím tuto lítost chcete překlenout? Určitě nebude snadné na práci předchozího vedení, se všemi jeho nemalými úspěchy navázat.

Pětiletá éra Roberta Jindry a Daniela Jägera bude vždy zapsána velkými písmeny. Vybudovali v Ostravě operní soubor s progresivní dramaturgií, která je srovnatelná svojí pestrostí s předními operními domy. Jakákoliv změna na vedoucích postech znamená pro ansámbl určitou nejistotu, ale já věřím, že se nám ji podařilo zažehnat a budeme dále přinášet divákům ojedinělé tituly v kvalitní interpretaci jako doposud. Samotný odchod Roberta Jindry mi nenáleží komentovat.

Můžete prosím přesněji rozvést vizi, respektive koncepci, se kterou chcete operu Národního divadla moravskoslezského v budoucnu řídit?

Pro spolupráci jsem si vybral dramaturgyni Evu Mikuláškovou, se kterou jsme si stanovili dlouhodobější dramaturgickou vizi. První linií by mělo být postupné uvedení všech Smetanových oper, kterým se zatím žádné české ani moravské divadlo takto komplexně nevěnovalo. Na repertoáru máme Čertovu stěnu a Prodanou nevěstu, v letošní sezoně uvedeme Branibory v Čechách, o rok později Tajemství. Naším záměrem je také navázat na úspěšné uvádění operních hitů dvacátého století a především titulů, které v Ostravě doposud nezazněly nebo jsou úzce spjaty právě s tímto městem. Obohacením budou jistě nové pěvecké talenty, kterým již v letošní sezoně svěřím vybrané titulní role.

Určitě je stále co i v ostravské opeře zlepšovat – vidíte v tomto směru nutnost nějakých změn?

Nejsem zastánce radikálních změn, a proto bych rád počkal alespoň jednu sezonu, abych mohl vyhodnotit moji představu se skutečným průběhem hracího roku.

S ostravským orchestrem jste se už dřív opakovaně jako dirigent setkal. Jak dosavadní spolupráci hodnotíte, jak na ni vzpomínáte?

S orchestrem jsem v minulosti při mém hostování navázal velmi přátelský vztah. Jak jsem již naznačil dříve, tituly, které orchestr během jedné sezony studuje, jsou při počtu orchestrálních hráčů na jednu stranu velmi náročné, na straně druhé jsou i velkou uměleckou a interpretační výzvou. A právě onu výzvu vždy orchestr zúročil v nejvyšší možné míře, za což mají můj velký obdiv.Jakub Klecker (Foto Zdeněk Chrapek)Podepsán v této sezoně budete pod hudebním nastudováním hned dvou premiér této sezony v Ostravě – Martinů Tří přání a Smetanovými Branibory. Byla to vaše volba, že je hudebně připravíte právě vy? Co konkrétně vám říkají, jaký k této hudbě máte vztah a s jakou představou či koncepcí k jejich přípravě přistupujete?

Rozhodl jsem se, že v každé sezoně nastuduji dvě premiéry a volba tentokrát vyšla na tyto tituly. Mám radost, že budu moci opět spolupracovat s Jiřím Nekvasilem. Po operách Julietta, Turandot a Život prostopášníka to již bude pátá společná spolupráce. Opera-film Tři přání (naše uvedení bude teprve třetí v České republice) v sobě skýtá řadu interpretačních záludností. Navíc se objevují nejen filmové dotáčky, ale také hudba „z gramofonu“ nebo dlouhé symfonické orchestrální plochy. Zkouškový proces je těmto operním mimořádnostem přizpůsoben.

K jakému repertoáru máte vy osobně nejblíže? Jaké konkrétní tituly byste rád v Ostravě vy osobně v dlouhodobějším horizontu realizoval?

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář