Liberecká Pastorkyňa blízká Janáčkovi

  1. 1
  2. 2
  3. 3

V libereckém Divadle F. X. Šaldy se až na výjimky v menších rolích zkoušelo v jediném obsazení, jako tomu bylo už při Foersterově Evě. Jenůfka Lívie Obručník Vénosové patří k nejlepším, jaké jsem kdy zažila, k nejlepším nejen u nás. Mladá talentovaná pěvkyně má za sebou již několik znamenitých výkonů, které vytvořila na libereckém jevišti – namátkou jmenuji Violettu, Rusalku, Kateřinu z Redernu, Evu, Thaïs. Její hlas a pěvecký vývoj, kterému věnovala svůj pedagogický um profesorka Pražské konzervatoře Brigita Šulcová, ji brzy předurčil pro role mladodramatické. Patří k pěvkyním se znělým, velkým hlasem, ostatně její profesorka vždy vede své svěřenkyně k tomu, aby jejich hlas rezonoval a zněl plně. V roli Jenůfky se sčítají zkušenosti získané v dosavadních libereckých rolích – pěvkyně si zvolila svůj postupný růst od role k roli na této scéně s mimořádnou rozvážností. Není talentovaná jen pěvecky, dokáže roli procítit, promyslet, nechá se ráda vést režisérem, o němž ví, že svému oboru rozumí a dokáže pracovat s pěvci jako s výsostnými operními herci. Jenůfa Lívie Obručník Vénosové je obdivuhodně silná osobnost.

Leoš Janáček: Její pastorkyňa – Lívia Obručník Vénosová (Jenůfa) – Divadlo F. X. Šaldy Liberec 2016 (foto Petr Našic)

Režisérka Linda Keprtová modeluje jednotlivé postavy do všech detailů, vede je ke vzájemné komunikaci, a tak hned od počátku opery jsme postupně svědky Jenůfčina vztahu ke všem postavám tragického příběhu. Zpovzdálí je vidět dokonce i Kostelničku, Jenůfčinu milující nevlastní matku, která na lávce v pozadí jeviště někam kráčí. Obě si s úsměvem alespoň zamávají. Stařenka Buryjovka, Kostelniččina matka, má ke své vnučce velmi blízko a je tomu i naopak. Laca je prudký zamilovaný „zloch“, plný vlastních problémů, Stárek do něj opravdu vidí. Števa je povrchní, zhýčkaný frajer, kterému vztah k čisté Jenůfce vlastně komplikuje život a při první příležitosti se jí vzdá. Z dálky nečinně a jaksi lhostejně přihlíží tomu, jak jí Laca zraní líci. Jenůfka, ač nerada, od začátku tuší, že se na Števovu lásku nedá spoléhat, že to, před čím ji varuje Kostelnička, je reálnou hrozbou. Tím víc se později přimkne ke svému dítěti, k malému Števuškovi. Ve druhém jednání ji stihnou hned dvě kruté rány. Števa se jí zřekne a dítě zemře. Její starý kamarád, věrný a výčitek plný Laca, je jejím jediným tenounkým poutem k životu, který pro ni přestává mít své kouzlo. Naváže je v poslední chvíli, právě včas, aby jí Laca pomohl překlenout podivnou náhlou nemoc matky, kterou za její láskyplné starostlivosti přenáší v náručí na lůžko.

Představitelka Kostelničky Magda Málková se musela doučit pasáže, které Kovařovic v jejím partu škrtnul, a musela se poddat pomalejšímu tempu, jež bylo pro její dechovou techniku pochopitelně náročnější.

Leoš Janáček: Její pastorkyňa – Magda Málková (Kostelnička) a Lívia Obručník Vénosová (Jenůfa) – Divadlo F. X. Šaldy Liberec 2016 (foto Petr Našic)

Zpěvačka olomouckého Moravského divadla ztvárnila roli Kostelničky už dvakrát, v Olomouci (1995) a v Košicích (2013). Dovede této postavě vtisknout přesvědčivé proměny hrdé suverénní osoby ve zlomenou ženu, která se vzpamatuje teprve ve chvíli, kdy je její smrtelný hřích prozrazen a ona hledá cestu k pokání. Zázrakem zažívá osvobozující návrat k Jenůfce, která jí s těžkým srdcem dokázala odpustit. Paní Málková věnovala roli Kostelničky svůj objemný hlasový fond, barvitě postihla vývoj této zvláštní ženy, která vraždila kvůli síle společenského morálního či moralizujícího povědomí. Jediná výtka – škoda, že jí v některých místech nebylo rozumět.

Števou byl již dříve osvědčený liberecký Mánek z Foersterovy Evy Josef Moravec, se svým fanfarónstvím, povrchností i zbabělostí, s níž se vyhýbá každé složitější situaci. On opravdu není víc než „Štefan Buryja, co má půllánový mlýn“.

Leoš Janáček: Její pastorkyňa – Josef Moravec (Števa Buryja ) a Jolana Slavíková (Karolka) – Divadlo F. X. Šaldy Liberec 2016 (foto Petr Našic)

Inscenace má ještě jednoho hosta, roli Lacy nastudoval Titusz Tóbisz z divadla v Košicích, kde byla Linda Keprtová v angažmá. Nemůže být kontrastnější dvojice, nežli jsou liberecký Števa s Lacou. Vysoký štíhlý Števa a urostlý ramenatý pořízek Laca. Zhýčkaný slaboch a člověk, který prošel ohněm a lze se o něj opřít v přeneseném slova smyslu i doslova. Už na počátku opery na sebe Titusz Tóbisz upozornil výrazně dramatickým způsobem zpěvu a obtížně zvladatelnou spontaneitou, ba agresivitou. Jím zraněná Jenůfka nalézá útočiště v náruči Kostelničky. Stárek Jiřího Kubíka je oním člověkem, který je schopen odhalit Lacovy pohnutky, zná jej do všech detailů. Není malých rolí ani v případě vytáhlého rozjíveného Jana, Bareny, Rychtáře a Rychtářky, Karolky, Pastuchyně.

Leoš Janáček: Její pastorkyňa – Lívia Obručník Vénosová (Jenůfa) a Titusz Tóbisz (Laca Klemeň) – Divadlo F. X. Šaldy Liberec 2016 (foto Petr Našic)

Orchestr se vzepjal k velkému výkonu, zcela se podřídil cílevědomému vedení svého šéfa a dirigenta, věnoval dílu své nejlepší síly. Bylo jen spravedlivé, když mu při obrovském úspěchu u obecenstva padaly z jeviště jedna kytice za druhou. Také sbor nezůstal Janáčkovi nic dlužen, a to nejen po pěvecké stránce. Choreografka Ladislava Košíková pracovala se všemi účinkujícími s velkým citem pro stylizaci pohybových gest. Ne za každou cenu dravých, ale naopak se záměrně potlačenou prudkostí, s napětím, s temperamentem, který propuká jen v těch nejvypjatějších momentech. Pohybová stylizace se propojila se stylizací scénografickou. Bezstarostná Jenůfka houpající se na houpačce ve mlýně, jehož neviditelné točící se lopatky svým stínem stále provázejí scénické dění, celá množina houpaček, které Jenůfce brání v pohybu, když nemůže najít své dítě, a objevují se také v pozadí při její svatbě, obsazené několika malými chlapci. Vyústěním funkce tohoto podstatného scénografického prvku je v závěru houpačka, na niž Laca mimoděk pokládá svatební kytičku, kterou mu podala citlivá Stařenka Buryjovka Jitky Zerhauové na usmířenou. K ní se snesou na tazích všechny ty ostatní, tentokrát mírumilovně a s týmiž bílými kytičkami. Je to bod začátku společného života dvou těžce zkoušených lidí, Jenůfky a Lacy…

Leoš Janáček: Její pastorkyňa – Jitka Zerhauová (Stařenka Buryjovka) a sbor DFXŠ – Divadlo F. X. Šaldy Liberec 2016 (foto Petr Našic)

Krásná inscenace. Snad ji budou moci zhlédnout také diváci podzimního festivalu Opera 2017. Domnívám se, že by byla neodpustitelná chyba, kdyby ji neviděli.

 

Hodnocení autorky recenze: 95%

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Janáček: Její pastorkyňa (DFXŠ Liberec)

[Total: 38    Average: 3.7/5]

Související články


Komentáře “Liberecká Pastorkyňa blízká Janáčkovi

  1. Za sebe říkám, že nevím, zda potřebuji vidět další inscenaci Její Pastorkyně. U téhle opery není o inscenace nouze a i ta pražská určitě není špatná. Spíš bych preferoval vidět něco z toho, co v Praze není (a asi těžko bude jen tak k vidění (tudíž z Liberce třeba Thaïs nebo z příští sezony Pannu Orleánskou – premiéra hned v září).

Napsat komentář