Nekonečné ovace pro Gruberovou

Letošní pražskojarní recitál Edity Gruberové (19. května ve Dvořákově síni Rudolfina) byl svými vnějšími znaky téměř dokonalou kopií koncertu, na kterém legendární sopranistka v Praze vystoupila před čtyřmi roky, rovněž v rámci našeho největšího hudebního festivalu. Bouřlivé ovace po strop zaplněného sálu i tentokrát provázely Gruberovou od prvního vstoupení na pódium až po dlouhotrvající závěrečnou vřavu, která neměla daleko k atmosféře fotbalového utkání. Nechyběla ani tradiční rekvizita spojená s různými vystoupeními Gruberové, totiž transparent spuštěný z balkónu, tentokrát s nápisem „EDITA – SIMPLY THE BEST“. Hudební náplň koncertu byla však oproti roku 2008 poněkud odlišná. Zatímco tehdy byl program sestaven převážně z italského repertoáru, který Gruberová interpretuje nejčastěji (Donizetti, Bellini, ad.), letos nekorunovaná „královna koloratury“ zvolila dramaturgii zaměřenou zejména na francouzskou operu 19. století. Teprve ve druhé polovině večera zazněly dvě ukázky z děl italských autorů.Gruberová nadchla publikum hned prvním (neoperním!) číslem, zřídka uváděnou fantazií pro soprán a orchestr Camilla Saint-Saënse Slavík a růže. Přes intonační nejistotu v prvních frázích se jednalo o velmi silné zahájení koncertu, podepřené navíc skutečností, že orchestrální doprovod se v tomto díle pohybuje ve velmi ztišené dynamice, takže dá vokálnímu partu dostatečně vyniknout. Následovaly valčíkově odlehčenější árie z oper Charlese Gounoda Romeo a Julie a Mireille, přednesené s patřičnou lehkostí a šarmem. Vrcholem první poloviny večera se stala árie Ofélie z opery Ambroise Thomase Hamlet. Gruberová v této výrazově náročné scéně skvěle uplatnila jednu ze svých hlavních deviz, totiž schopnost dokonale postihnout psychologii postavy. Protože dramaturgie koncertu jistě počítala s přídavky, na „oficiálním“ programu druhé poloviny večera byly „pouze“ dvě velké scény z oper Gaetana Donizettiho (scéna Marie ze 2. dějství opery Dcera pluku) a Vincenza Belliniho (scéna Aminy ze 2. dějství opery Náměsíčná). V obou scénách Gruberová opět potvrdila svůj vrozený herecký talent, schopnost věrohodně interpretovat psychologická hnutí postav a široký vokální výrazový rejstřík. Dokonalé splývavé legato v závěrečném čísle programu bylo skvělou ukázkou vynikající pěvecké techniky, kterou je Gruberová právem pověstná.Po přímo frenetickém aplausu vyprodaného Rudolfina a několikerém standing ovations následovaly dva přídavky, v nichž Gruberová předvedla také svůj osobitý komický talent. Nejdříve v árii Adele ze Straussova Netopýra, kterou zpívala jako přídavek také při svém předchozím pražském vystoupení. Druhý přídavek byl zřejmě největším překvapením večera, neboť se jednalo o hudbu naprosto odlišného stylového zařazení, než jakou jsme zvyklí od Gruberové slýchat: Bernsteinův Candide. Nadšené publikum odměnilo Gruberovou dalšími dlouhými ovacemi, které trvaly ještě i dlouho po odchodu orchestru. Fanoušci však své vytrvalosti nemuseli litovat, neboť obdivovaná diva se ještě jednou sama vrátila děkovat na prázdné pódium.K úspěchu večera výrazně přispěl také Symfonický orchestr Českého rozhlasu pod taktovkou Andreje Jurkeviče, který s Editou Gruberovou opakovaně spolupracoval již dříve, např. při koncertním nastudování Donizettiho opery Lucrecia Borgia v Dortmundu, Drážďanech a Kolíně nad Rýnem. Orchestrální čísla byla vhodně zvolena s ohledem na „lehčí“ francouzský repertoár a Symfonický orchestr Českého rozhlasu je interpretoval s patřičným espritem, bez zbytečné zatěžkanosti.Přestože při přísném posouzení by bylo možno Gruberové vytknout drobná intonační zakolísání, občas neslyšitelné tóny v nízké hlasové poloze nebo naopak některé přeforzírované výšky, jedná se jen o drobné pihy na kráse. Umělkyně je ve svých šestašedesáti letech stále ve vynikající pěvecké kondici, díky svému hereckému umění dokáže i při koncertním provedení árií vytvářet na scéně sugestivní příběhy, má přirozený dar komunikovat s publikem a vytvořit v sále tu „správnou“ atmosféru. Jedná se zkrátka o mimořádnou uměleckou osobnost, která všem interpretům, pohybujícím se v operním světě, na dlouhá desetiletí nastavila laťku velmi vysoko.

Edita Gruberová (soprán)
Symfonický orchestr Českého rozhlasu
Dirigent: Andrej Jurkevič
19. května 2012 Dvořákova síň Rudolfina Praha 

program:
– Camille Saint-Saëns: Le Rossignol et la Rose
árie, výstupy a orchestrální části z oper:
– Charles Gounod: Romeo a Julie; Mireille
– Ambroise Thomas: Raymond; Hamlet
– Gaetano Donizetti: Dcera pluku
– Amilcare Ponchielli: La Gioconda
– Vinzenzo Bellini: La Sonnambula

www.festival.cz

Foto Pražské jaro – Ivan Malý

Hodnocení

Vaše hodnocení - E.Gruberová (Praha 19.5.2012)

[Total: 48    Average: 4.6/5]

Související články


Reakcí (7) “Nekonečné ovace pro Gruberovou

  1. Dobrý den,
    rád bych upozornil na nepřesnost ve Vašem článku ke koncertu paní Edity Gruberová. Je sice pravda, že paní Gruberová zpívala jako první přídavek arii z Netopýra, ale tentokrát to byla arie „Mein Herr Marquis“, zatímco v roce 2008 to byla arie jiná.

    Jinými slovy, Edita Gruberová při obou svých koncertech přidávala z Netopýra, ale pokaždé jinou arii (nezpívala tedy totéž, co před několika lety…).

    Děkuji Pepa

  2. Poznámka „už to není, co to bývalo“ je myslím na tomto místě zcela zbytečná. Nikdo neočekává, že bude všechno tak jako když jí bylo dejme tomu 30. Neznělou nižší polohu a případné intonační nedostatky vyčítejte mladým nadějným. Já osobně jsem šťastná, že jsem mohla slyšet fenomén, jaký se jen tak nerodí a ve svém věku zní tak, že strčí do kapsy většinu současných hvězd.
    Ještě se mi zdá, že by se měl více pochválit SOČR. Protože takový výkon, jsem od jiných českých orchestrů nikdy neslyšela. Naopak slýchám od nich neustále stížnosti jak málo jsou placení. Tak tedy, jestli by si měl někdo případně právo stěžovat na nízký plat, tak je to SOČR, protože světový výkon, si zaslouží světovou gáži. Jenže to je tak. Kdo umí, umí….

  3. Edita Gruberová je bezpochyby famózní zpěvačka. O to víc překvapuje dramaturgie, protože Julie nebo Marie z Dcery pluku nejsou pro dámu jejího věku ta nejlepší volba. Ona přece nemá potřebu dokazovat, že je tady. Navíc rychlé pasáže, v nichž se projevuje rozvernost mládí, nevyzněly dost přesvědčivě.

    1. Mirone, mluvíte mně z duše! Repertoár nebyl vhodně volený – třeba Julie vyznívala v jejím podání velmi pitoreskně a nevěrohodně. Proč nezpívala třeba Bolenu? V Robertu Devereux jsou taky svostné pasáže. Je tak trochu sama proti sobě, až z toho mám pocit postupné ztráty soudnosti.

  4. Gruberová spievala naplno a dokonale, a i tie „pihy na kráse“ sú veľmi diskutovateľné.
    Bol to nádherný, nezabudnuteľný hudobný večer a splnilo sa mi všetko, čo som čakala.
    Žiada sa mi ešte poznámka, i obecenstvo bolo báječné a všetko spolu, výber repertoáru, orchester, dirigent i Edita vytvorili úplne výnimočnú atmosféru.

Napsat komentář