Operní panorama Heleny Havlíkové (89)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Týden od 17. do 23. září 2012 
 – Znovuobjevená La Wally v Ostravě
 – Robinson z Liberce
 – Carsenovy Hoffmannky v Pařížské opeře s Tomášem Netopilem
 – Jarousského něžný polibek přes sklo
 – Inspirace na dny příští 
***

Znovuobjevená La Wally v Ostravě Ostravské národní divadlo zahájilo operní sezónu českou premiérou dnes již prakticky zapomenuté opery Alfreda Catalaniho (1854-1893) La Wally. A opět potvrdilo, že svou objevnou dramaturgií je na špici českých Národních divadel – přes všechna rizika, které takové pokusy o oživení zaběhaného operního repertoáru nesou. Po hudební stránce první jednání působilo nadějeplně a kladlo otázku, jak je možné, že opera takto nabitá dramatismem a vypjatými pěveckými party upadla do zapomnění. S postupujícím během opery se ale náznaky odpovědí na tuto otázku začaly vynořovat stále zřetelněji – místo aby Catalani vystupňoval emoční i hudební bouře do dramatického finále, opera měla sestupnou tendenci a působivost (předvídatelného) osudového finále se rozmělnila v hudbě nesrovnatelně méně bohaté než ta v prvním jednání.

Wally je poslední opera italského skladatele druhé poloviny 19. století Alfreda Catalaniho, Pucciniho současníka a ctitele Richarda Wagnera. Triumfální premiéra ve Scale se uskutečnila ve Scale pod taktovkou Edoarda Mascheroniho v roce 1892 – tedy v roce premiéry jednoho ze zakladatelských děl italského verismu – Leoncavallových Komediantů, v období, kdy Verdi završoval Falstaffem své operní dílo, Puccini se teprve připravoval na Bohému, Čajkovskij měl za sebou Pikovou dámu; Nížina německého skladatele Eugena d’Alberta, s níž má Catalaniho Wally mnoho společných rysů, vznikla až o devět let později. Příběh milostného trojúhelníku podle tehdy oblíbeného a později i několikrát zfilmovaného románu Wilhelminy von Hillern Supí Wally – vyprávění z tyrolských Alp, se odehrává kolem roku 1800 ve vesnici vysoko v Alpách, kde vedle poryvů lidských emocí hrají podstatnou roli i živly přírodní.  Zatímco bohatá hrdá a drsným životem v horách zocelená statkářka Wally miluje udatného lovce, hrdinného tenora Hagenbacha, uchází se o ni jejím otcem protěžovaný Gellner, baryton. Po mnoha dosti nevěrohodně motivovaných peripetiích, když se už už zdá, že štěstí Wally a Hagenbacha nestojí nic v cestě, zasáhne počasí: strhne se lavina, která Hagenbacha smete a Wally skočí za ním.

Árii Wally „Ebben? Ne andrò lontana“ (No a? Odejdu odtud daleko) má už dlouho ve svém repertoáru Eva Urbanová a ostravští tak splnili její přání nastudovat operu celou. Velice náročný part (který v Metropolitní opeře vytvořila mimo jiné také Ema Destinnová) se Urbanové dařilo suverénně naplnit tam, kde ve střední sopránové poloze ve forte vyjadřovala hrdou, k sobě i k druhým přísnou ženu, která se brání milostným citům. Vyšší polohy jí ale zněly ostřeji, chyběly dynamické přechody a plastičtější vyjádření emočních vrstev této dívky – jakkoli je pravda, že dějové zvraty jsou hodně příkré a v operní „zkratce“ nevěrohodné. Onoho hrdinného tenora při premiéře vytvořil Argentinec Gustavo Porta, partner Evy Urbanové v Děvčeti ze Západu v Národním divadle před pěti lety. Vládne hutným vyrovnaným hlasem, ale i v jeho případě změny citů zůstávaly skryty za chlapáckým hromotluctvím. Především barvou a objemem svého barytonu, méně dynamickými nuancemi upoutal Svatopluk Sem jako beznadějně milující Gellner, ochotný pro lásku i Wally i vraždit. Velmi dobrý výkon podal sbor pod vedením Jurije Galatenka.Takové pojetí ovšem souviselo s hudebním nastudováním Roberta Jindry, který v souladu s veristickým stylem akcentoval především hutnost a dramatičnost Catalaniho partitury, v níž jen tu a tam probleskly dynamické kontrasty. Orchestr ovšem hrál s velkou energií.

Režisér Václav Klemens zasadil děj do období, které určil autor – alpské vesnice přelomu 18. a 19. století a do tohoto období jsou v náznacích stylizovány i kostýmy. Popisnost jeho režie působila hodně prvoplánově, jakkoli se mu podařil závěrečný efekt, kdy velké zavěšené bílé pláty se při pádu laviny s hřmotem svezly z boční stěny. Situace, kdy Wally sestupuje do nebezpečné rokle v podpatcích, aby vyprostila milovaného Hagenbacha byla až komická.

La Wally je dnes známa vlastně jen zmíněná árie hlavní hrdinky, která bývá parádním číslem recitálů sopranistek. Kdo chce vidět celou operu, musí se vypravit do Innsbrucku, St. Gallenu – nebo právě do Ostravy. Už tím je česká premiéra jedinečná.

Hodnocení autorky: 70 %
***

Robinson z Liberce

Jacques Offenbach (1819-1880) je znám jako autor nespočtu operet, ale hlavně jako autor jediné a geniální opery – Hoffmannových povídek (1881). Není to ale tak docela pravda, Hoffmannovým povídkám předcházelo několik pokusů o operu a Divadlo F. X. Šaldy v Liberci se rozhodlo resuscitovat jednu z nich – Robinsona Crusoe, který od své úspěšné premiéry v pařížské Opéra Comique v roce 1867 upadl v zapomnění. Jistě záslužný počin, protože z partitury Robinsona je zřejmé, že Hoffmannovy povídky nevznikly „jen tak“, ale Offenbach se na svou životní velkou operu a současně labutí píseň systematicky připravoval. Je to opéra comique, tedy typický francouzský operní žánr s kombinací hudebních čísel a mluvené prózy (podobně jako německý singspiel), který navzdory svému označení vůbec nemusí být komický.

Opera na libreto Eugena Cormona a Hectora-Jonathana Crémieuxe se spoustou jiskřivých melodií a brilantních ansámblů, zachází s předlohou románu Daniela Defoea hodně volně: lidojedi z opuštěného jihoamerického ostrova tu zvesela tančí valčík a nechybějí ani hned dvě milostné dvojice (Robinson a jeho snoubenka, jeho přítel, v originále sloužící a jeho snoubenka, kteří se dostanou při pátrání po Robinsonovi na ostrov jako zajatci pirátů). Offenbach s oblibou ve svých operetách využíval adresnou politickou satiru – a i v Robinsonovi se jistě mnozí tehdejší politici poznali.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Catalani: La Wally (NDM Ostrava)

[Total: 135    Average: 2.9/5]

Vaše hodnocení - Offenbach: Robinson Crusoé (DFXŠ Liberec)

[Total: 16    Average: 2.8/5]

Vaše hodnocení - Offenbach: Les contes d'Hoffmann (Opéra National de Paris)

[Total: 8    Average: 3.8/5]

Vaše hodnocení - P.Jaroussky (Struny podzimu 2012)

[Total: 27    Average: 4.5/5]

Související články


Komentáře “Operní panorama Heleny Havlíkové (89)

  1. To co vyčnívalo Jiřímu Davidovi v Liberci zpod sukýnky za hranicí dobrého vkusu nebylo. Jediná zarážejicí byla kombinace koteky a sukénky. Ale asi holt koteka být musela a bez sukénky by to nebylo jen za hranicí dobrého vkusu, ale tak nějak vůbec za hranicí přežití a po zjevení se domorodců s náčelníkem by zřejmě nastala u dveří slušná tlačenice.

    Jinak podle mě: Zaktualizované narážky a vtipy o politice bohužel trapné až přitroublé; Orchestr, pan Babický, J. Moravec, D. Štastná, V. Poláchová výborní; ostatní slušní; piráti lehce retardovaní; scéna pěkná, v útulném Libereckém divadle až roztomilá. Od zjevení Pátka jsem byl lehce rozptylován jeho úžasnou postavou – snad by to chtělo volnější kalhoty, nebo možná nechápu smysl kalhotkových rolí. Poslední premiéra co jsem před Robinsonem viděl, bylo červnové fiasko v SOP, takže velmi příjemná změna. Stojí za to shlédnout.
    Za zmínku snad ještě stojí Liberecké publikum. Takové chování může směle konkurovat zahraničním teenagerům naváženým agenturami pro turisty na druhý balkon do SOP. Tak nějak ve stylu: „To bych se na to podíval(a), že bych ty vrzaly nepřeřval(a)“.

    Mimochodem: Přehlédl jsem něco, nebo je to tentokrát bez nadávání na ND?

Napsat komentář