Opulentní Hry o Marii


Tento Martinů v pražském Národním je vítězstvím hlavně pro Jiřího Bělohlávka. Už léta totiž nebyl orchestr první scény slyšet v takové kondici, jako tentokrát. Precizní provedení bez jakýchkoli kazů, důmyslně promyšlená dynamika v kontrastu s průzračností hudby Martinů, skvěle vypointované jednotlivé scény, snad nekonečně bohatá paleta barev smyčců… Kéž by si jen Jiří Bělohlávek našel pro Národní divadlo čas častěji!
Z poměrně obsáhlého obsazení si rozhodně zaslouží paradoxně na prvním místě jmenovat herec Jakub Gottwald, hostující v mluvené roli Principála, respektive Vůdce hry. Je to on, kdo na mnoha místech ať už svými skvěle interpretovanými replikami, tak i pohybovým zvtárněním drží hlavní otěže v rukou a udává inscenaci nepolevující rytmus.


Jakub Gottwald (Principál/Vůdce hry)

 

Ze zpěváků se tentokrát s úspěchem uplatnila Maria Kobielska (dříve Haan) coby Mariken a Maria (a také v kvartetu sólistů v Sestře Paskalině). Martinů jejímu hlasu evidentně sedí (rozhodně třeba líp, než nedávná Rusalka), jen ve vyšších polohách ztrácí její projev na srozumitelnosti zpívaného slova. Jako Sestra Paskalina se blýskla Pavla Vykopalová. Zdá se, že v poslední době tato původně mezzosopranistka prochází docela rychlým vývojem, kdy její hlas získává na dramatickém objemu, byť se chvílemi zdá, že ještě potřebuje jistější usazení. Zklamáním zato alespoň pro mne byla Stanislava Jirků (Archanděl Gabriel, Matka Boží, Kovářova dcera, Sestra Marta). Nejenže působí pěvecky i představitelsky nevyzrálým dojmem, ale má i zcela neznělé hlubší tóny, zatímco ve výškách její mezzosoprán vykazuje povážlivé vibráto.
Stanislava Jirků (Archanděl Gabriel)

Naopak zaujal Svatopluk Sem (Ďábel), bezesporu velký hlas, schopný dalšího růstu, a také i přes své poměrně malé role Jaroslav Březina (Maškaron) a Ivan Kusnjer (Kovář).


Šéf opery Jiří Heřman, který si režii her o Marii sám sobě přidělil, byl tentokrát rozhodně úspěšnější, než naposledy při nové Rusalce. Poetika duchovních Her o Marii – tak jak se dalo už předem předpokládat – se oproti Dvořákově evergreenu pojí s tou jeho jevištní poetikou daleko líp. Při závěrečné katarzi opery se člověku až tají dech. Myslím, že tenhle Martinů je zatím nejlepší Heřmanovou inscenací (bezpochyby i zásluhou choreografa Jana Kodeta).

Otázkou vkusu ovšem zůstává, do jaké míry je potřeba tohoto Martinů pojímat tak velkolepě, opulentně, jak to udělal Heřman. Možná, že méně by mohlo znamenat více. Po „vyšperkovaných“ prvních třech částech (všudypřítomní, mimochodem skvělí sboristé, zpívající i ve dvaceti lóžích hlediště, členové baletu, komparzisté, dětský sbor, časté proměny scény, světelné i kouřové efekty…) doplatila na tento scénický hodokvas, často dohnaný až na hranici kýče, úvodní rozsáhlá část nejdelšího závěrečného příběhu o Sestře Paskalině, která najednou ve své strohosti působila tak trochu šedivě, bez šťávy.


Znovu ale zdůrazňuji, je to otázka názoru. Celkově lze tuto nejnovější inscenaci opery pražského Národního divadla rozhodně označit za úspěšnou. Bohuslav Martinů si to ke svému letošnímu padesátému výročí úmrtí bezpochyby zaslouží.

Bohuslav Martinů:
Hry o Marii
Dirigent Jiří Bělohlávek
Režie Jiří Heřman
Scéna Pavel Svoboda
Kostýmy Alexandra Grusková
Choreografie Jan Kodet
Sbormistři Pavel Vaněk, Lukáš Vasilek, Jiří Chvála
Orchestr Národního divadla
Sbor opery Národního divadla
Pražský filharmonický sbor
Kühnův dětský sbor
Balet opery Národního divadla
Externí tanečníci
Premiéra 29.10.2009 Národní divadlo Praha

Panny moudré a panny pošetilé

Archanděl Gabriel: Stanislava Jirků (alternace Jana Levicová)
Panna pošetilá: Jana Levicová (Markéta Cukrová)
Ženich: Pavla Vykopalová, Stanislava Jirků, Jaroslav Březina, Ivan Kusnjer (Dana Burešová, Jana Levicová, Richard Samek, Aleš Hendrych)
Obchodník s oleji: Jiří Hájek, František Zahradníček (Jiří Kubík, David Nykl)
Vůdce hry: Jakub Gottwald

Mariken z Nimégue

Mariken: Maria Kobielska (Alžběta Poláčková)
Ďábel: Svatopluk Sem (Martin Bárta)
Principál: Jakub Gottwald
Děvče: Jana Levicová (Markéta Cukrová)
Piják: František Zahradníček (Jiří Kubík)
Bůh: Jiří Hájek (David Nykl)
Matka Boží: Stanislava Jirků (Jana Levicová
Maškaron: Jaroslav Březina (Richard Samek)

Narození Páně

Maria: Maria Kobielska (Alžběta Poláčková)
Kovář: Ivan Kusnjer (Aleš Hendrych)
Kovářova dcera: Stanislava Jirků (Jana Levicová)
Šenkýř: Jiří Hájek (Jiří Kubík)
Vůdce hry: Jakub Gottwald

Sestra Paskalina

Sestra Paskalina: Pavla Vykopalová (Dana Burešová)
Sestra Marta: Stanislava Jirků (Jana Levicová)
Sólový kvartet: Maria Kobielska, Jana Levicová, Jaroslav Březina, František Zahradníček (Alžběta Poláčková, Markéta Cukrová, Richard Samek, David Nykl)
Vůdce hry: Jakub Gottwald

Foto I.Sochorová, H.Smejkalová

Hodnocení

Vaše hodnocení - Martinů: Hry o Marii (ND Praha)

[Total: 37    Average: 4.4/5]

Související články


Reakcí (27) “Opulentní Hry o Marii

  1. Otázkou zůstává, zda je vhodné uvést takto výpravně operu, jejíž reprízovatelnost a tudíž životnost na jevišti ND bude s největší pravděpodobností velmi krátká. V kontrastu mnohdy nepříliš kvalitně vypravených inscenací i u vědomí finanční krize mě přijde takto drahá a jak píšete "vyšperkovaná" inscenace trochu luxusem. Skoro to připomíná období nechvalného ředitelování Daniela Dvořáka a vyhazování peněz mnohdy jen za jednu jedinou reprízu.

  2. Byl jsem na premiéře a po tom zážitku by mne ani nenapadlo položit si otázku, kterou si pokládá Dan. Byl to pro mne asi životně nejkrásnější zážitek z této scény! Nemá cenu vyzdvihovat některé sólisty – nejkrásnější na celém díle bylo právě vyznění celku. Všechny složky se dle mého podílely na téměř dokonalém výsledku. Výprava ačkoliv "soudobá" a pravda zřejmě náročná, mi vůbec nepřišla "opulentní", nýbrž velice pokorná k tématu a všemi prostředky pomáhala vyznění inscenace. Nejsem kritik, nedovedu slovy vyjádřit své nadšení! Kdo jen trochu můžete jděte se na Marie do Národního podívat – něco takového asi hned tak v Čechách neuvidíte!

  3. Ano bylo to výborné hudební nastudování, hlavně díky panu Bělohlávkovi. Souhlasím, že stojí za vidění. Ale uznávám také, že není možné, aby naše první scéna inscenačně pracovala takhle nevyrovnaně. Na jedné starně tituly, které mají dlouhou životnost na repertoáru, ale nejsou kvalitně nastudované a do inscenací se mnoho peněz neinvestovalo a na straně druhé kvalitně vypravené a nastudované tituly, které však diváky natrvalo nepřitáhnou. Byť tu máme kulaté výročí Martinů a jsme mu mnoho dlužni.

    Ale souhlasím s panem Zdeňkem, že tuhle hudební lahůdku stojí za to navštívit.

  4. Sdílím také nadšení z první premiéry. Rozhodně bych však Heřmanovi nevytýkal "opulentnost", mne naopak připadala inscenace připadala velice čistá.
    Rozhodně také nepovažuji inscenaci za "luxus" na jednu reprízu – ostatně jich bude mít do konce sezóny dost. Určitě se ještě vypravím. Škoda ale, že se neuvede třeba Ariadna nebo Mirandolina…

  5. Na Hry o Marii se také chystám a po přečtení recenze a komentářů se těším ještě víc:-)
    Nerozumím ale těm poznámkám, že je zbytečné investovat finance do inscenace, která není divácky tak atraktivní. Přitom zrovna hudba Bohuslava Martinů je, podle mě, k posluchačům velmi vstřícná. A díky alespoň za ten mírný vánek (když už ne svěží vítr) do konzervativní dramaturgie pražských operních scén.

  6. Viděla jsem už dvakrát a v pondělí jdu znovu. Opravdu to stojí za to, a to po všech stránkách, nechci tu vezvedávat jednotlivce a jednotlivosti.
    Spíš bych se chtěla vyjádřit k debatě, která se tu rozvinula. K návštěvnosti asi tolik, že u nás bohužel stále platí, že když se řekne Martinů, tak se spousta lidí osype, a to dokonce i lidí, kteří normálně na operní představení chodí. A když se k tomu přidá nějaká duchovní tematika, tak to už je u nás úplně vymalováno. Tak to bohužel je, a proto bylo dopředu jasné, že Hry o Marii nebudou trhat návštěvnické rekordy, stejně jako je nebude trhat žádná jiná Martinů opera, stejně jako je ale netrhá třeba ani Evžen Oněgin nebo Falstaff , abych jmenovala některé příklady z poslední doby. To ovšem přece neznamená, že by takové tituly ND nemělo uvádět. ND není komerční divadlo, je to divadlo, které se i ve své preambuli zavazuje plnit nějaké společenské a kulturní poslání. Samozřejmě že se v dnešní době musí i ono chovat v jistých směrech tržně, ale pokud by měla být zaručena návštěvnost, musela by se hrát jen Traviata, Carmen, Aida, Prodanka a Giovanni. Pokud si nějaké divadlo u nás může a má dovolit nasazovat ne zrovna masově populární tituly, je to ND. Hry o Marii mají plánováno na tuto sezónu kromě dvou premiér ještě osm repríz, což zdaleka není málo, takže to rozhodně nepovažuji za plýtvání penězi. To, že obsazenost hlediště asi nebude bůhvíjaká, je jasné. Ale opět – ND má dostatek prostředků na to, aby nemuselo absolutně podléhat masovému diváckému zájmu a vkusu a mohlo úvést náročnější věc pro náročnější publikum, a možná postupem času i ten zbytek publika trochu "vychovat". Navíc slovo opulentní by mě při popisu této inscenace rozhodně nenapadlo. Myslím, že může navozovat mylný dojem nějaké bombastičnosti, přeplácanosti a extrémní výpravnosti. A takové podle mě Hry v ND nejsou.

  7. Byla jsem také na premiéře Her o Marii a naprosto mě to uchvátilo! Jedno z nejlepších, ale hlavně nejzajímavějších představení, které jsem kdy viděla. Nejvíce mě zaujalo právě tím, že je to úplně jinak pojatá opera, než jaké jsme zvyklí u nás vídat.
    Skvělá výprava, která nenudila, počet účinkujících velký, ale proč by to mělo vadit? Mě to nerušilo, naopak mi přišlo originální, že sbor zpívá z obou stran hlediště v lóžích. Cítila jsem se více vtažená do děje. Pražský filharmonický sbor je naprosto bezkonkurenční! Má skvělý zvuk, což potvrdil i tady v Národním divadle.
    Ze sólistů mě nejvíce zaujala Pavla Vykopalová. Tak něžný hlas i v náročných částech se jen tak neslyší.
    Orchestr byl naprosto špičkový! To mě moc překvapilo, protože na to od orchestru ND opravdu zvyklá nejsem. Čím to? Osobností dirigenta Bělohlávka? Skvělé!
    Také mě zaujala velice nápaditá choreografie – pane Kodete, gratuluji!
    Postava Vůdce hry byla velice příjemným zpestřením.
    Tento operní kus je sám o sobě natolik zajímavý, že určitě patří na prkna českých divadel, tím spíše toho Národního! Které jiné divadlo by mělo takhle, chcete-li, experimentovat, a pustit se do takovéto zajímavé látky i za cenu toho, že se asi nemůže očekávat úplná návratnost investice, a to už jen proto, že dvacet lóží v hledišti je obsazeno účinkujícími.
    Právě Národní divadlo by nemělo podléhat módním vlivům a být populistické. V umění se nikdy nezavděčíte všem.
    Samozřejmě – hudba Bohuslava Martinů není jen tak pro každého. Ale je natolik zajímavá, že si k ní časem třeba více lidí cestu najde. Já jsem také musela hudebně dozrát, než jsem pochopila a docenila její výjimečnost.
    I když je to velkolepá podívaná, tak to opravdu není lacině velkolepá podívaná, což by toto slovo ve svém obvyklém používání mohlo evokovat.
    Myslím, že uvedení Her o Marii udělalo radost více lidem. Díky! Já osobně půjdu znova.

  8. Dnes jsem Hry o Marii viděl podruhé. Je to opravdu úžasná inscenace. První obsazení je přece jen lepši než to druhé, hlavně Alžběta Poláčková z druhého obsazení mě příliš nenadchla. S panem recenzentem si dovolím nesouhlasit, že by jakkoliv trpěl úvod závěrečné části. Naopak je skvěle naaranžovaný, choreograficky propracovaný a podtržený světelným designem a to tak, že člověk prostě nevydechne.

    Jak se tady na začátku diskuse zmiňuje postscriptum o profesionalitě této recenze, tak bych si dovolil oponovat, že u opravdu profesionální operní recenze bych očekával daleko vznešenější jazyk. Literární útvar, který bude alespoň do jisté míry kongeniální s recenzovaným dílem. Takto, jak je recenze napsaná, mi přijde opravdu spíš jako zápis do internetového deníčku navíc opatřený titulkem jak z nějakého bulváru. Nic naplat, rychlost si vždycky bude vybírat svou daň.

    Každopádně na Hry o Marii půjdu v pondělí znovu (zvlášť když je to jen za 200 Kč:)) a uvidíme, jestli mé nadšení potrvá. Pokud ano, tak v sobotu 7. listopadu nepůjdu do kina na Turandot z Met, nýbrž opět do ND.

  9. 31.10.2009 – Radmila Hrdinová – Kultura – str. 20

    Hry o Marii jako okázalé mystérium

    Pražské Národní divadlo nastudovalo v rámci projektu Martinů Revisited čtyřdílný cyklus letošního jubilanta Bohuslava Martinů (1890–1959) Hry o Marii, v němž skladatel v polovině 30. let deklaroval svou vizi o nové opeře 20. století.
    Čtyři příběhy, spojené postavami Panny Marie, Krista, ale především tématem ženské touhy, hříchu, viny, trestu a odpuštění, tvoří jedinečný celek, vyvazující operu z tehdy panujících operních konvencí a otevírající prostor fantazii inscenátorů.
    Režisér Jiří Heřman se svým týmem dal cyklu podobu monumentálního, obrazy nasyceného jevištního plátna, jehož inspirace sahá od prostoty gotických deskových obrazů a iluminací až k patosu současných muzikálů.
    Inscenace je působivá tam, kde koresponduje s hudbou (Panny moudré a pošetilé), méně tam, kde usiluje tradičními prostředky o realistické vyhrávání situací (Mariken z Nimégue) či kde si pohrává s prázdnými ornamenty (Narození Páně), kupí na sebe symboly, případně upadá do přeforzírovaného patosu (závěr Sestry Paskaliny).
    Působivě svícený, strohý prostor proměňující se otáčením sady pěti panelů na bocích jeviště vymezuje pole pro hereckou a taneční akci, svěřenou sólistům, tanečníkům i sboru, který větší část svých partů zpívá v lóžích I. a II. balkónu, což mu komplikuje kontakt s dirigentem. Sbor Národního divadla i Pražský filharmonický sbor však zvládly svou roli na výbornou a staly se, spolu s Kühnovým dětským sborem, po zásluze nejaplaudovanějšími „hrdiny“ premiéry.
    Hudební nastudování Jiřího Bělohlávka vyniká precizností, ale zvláště v první polovině znělo až příliš ploše a bezvýrazně, ve druhé nabylo na dynamice a dramatičnosti a v závěru dosáhlo monumentální okázalosti. Ze sólistického obsazení vynikla Maria Kobielska jako křehká Mariken a líbezná Maria v Narození Páně, pěvecky i herecky ladící s Martinů, jen občas zněl její hlas ve výškách úzce a ostřeji. Pavla Vykopalová zvládla sestru Paskalinu výborně herecky, ale její pěvecký projev postrádal větší barevnost a zpěvnost. Skvělý výkon odvedl Svatopluk Sem jako Ďábel, v roli Maškarona zazářil tenor Jaroslava Březiny, v menších postavách vynikli i Jana Levicová, Stanislava Jirků, Jiří Hájek, Ivan Kusnjer a František Zahradníček. Mladý herec Jakub Gottwald jako vypravěčský průvodce dokázal, že se umí lépe pohybovat než mluvit, jeho deklamace strádala intonační šedivostí a špatnými akcenty.
    Na premiéře se bouřlivě a dlouho tleskalo. I když k jednotlivým momentům i celkovému stylovému pojetí lze mít výhrady, nelze popřít, že inscenace je divácky působivá.

    Bohuslav Martinů: Hry o Marii Dirigent Jiří Bělohlávek, sbormistři Pavel Vaněk, Lukáš Vasilek, Jiří Chvála, režie Jiří Heřman, scéna Pavel Svoboda, kostýmy Alexandra Grusková, choreografie Jan Kodet, světelný design Daniel Tesař, dramaturg Ondřej Hučín. Premiéra 29. 10. 2009 v Národním divadle Praha.

  10. Včera jsem byla na druhé premiéře a musím uznat, že po shlédnutí první generálky s prvním obsazením, se kterou jsem měla trochu problém (hlavně s ploše znějícím orchestrem),jsem si tentokrát večer dokonale užila. Zdá se, že inscenace od pondělka pěkně "uzrála" :o) Mám s tou inscenací ale jiný problém. Proč přichází právě teď, myslím v tomto měsíci? Nehodila by se, hlavně po dramaturgické stránce, spíše někdy kolem velikonoc? Nenabízí se zde náhodou jasné spojení inscenace se svátky? Jistě by se tak našla řada diváků, kteří by inscenaci uvítali jako spestření v rámci Velikonočních oslav…tak by se, dle mého názoru, vyřešil, alepsoň částečně, problém s nízkou návštěvností – cíleně spojovat spojitelné…na to ještě pánové a dámy ze správy opery na dramaturgických poradách nepřišli??

  11. Pred casom sa tu objavila kritika na slovensek Hry…. Bol som na nich a musim povedat, ze vsetky chvaly, ktore tu zazneli na prazsku inscenaciu su urcite pravdive. Martinu som pocul asi prvy krat a musim povedat, ze ma uchvatil. Hoci v Bratislave je len koncertne prevedenie, chystam sa nan uz druhykrat a dufam, ze kym sa do Prahy vyberieme, nestiahnete ho z obehu aj ked navstevnost urcite nebude chvalna-

  12. Ad dramaturgie spravy opery:

    Myslim, ze se nejedna o vylozene velikonocni kus. Nemam to nikde overeno v literature, ale na zaklade dila samotneho i pochybuji, ze to Martinu zamyslel jako velikonocni zalezitost. Vzhledem k pribehu treti hry si myslim, ze nacasovani do adventu nebo temer do adventu neni vubec od veci.

    Jinak ale souhlasim, ze dramaturgie souboru ND ma obecne trochu problem s krestanskymi svatky. Minulou sezonu se napr. na Velky patek hral velice eroticky balet Carmen. Inscenace je to skvela a jsem moc rad, ze jsem ji videl, ale v tento den bych si predstavoval neco kontemplativnejsiho. Inu jsme zemi ateistu.

  13. Chtěl bych poděkovat za poskytnutou recenzi. Je jasné, že každý z nás vracející se s hlavou plnou toho zážitku se chce o něj podělit a každý na něj hledí svou metrikou a jinak.

    Narozdíl od anonymního pisatele zde výše však nemám pocit, že by jazyk recenze nebyl hoden díla nebo recenze sama byla nějakým způsobem nevhodná. Vystihuje podstatu. Je to kritický literární útvar. Přečtěte si recenzi v Rudém Právu. V čem je její jazyk jiný, lepší?

    Jsem rád, že internet umožní takovéto pohotové sdílení zážitků. Je to jeden z jeho velkých kladů.
    I když osobní zážitek z Her o Marii z hlediště ND nenahradí.

  14. Právě jsem se vrátila z představení a píšu, dokud jsou dojmy čerstvé. Po prvních nadšených recenzích jsem byla připravena na velký umělecký zážitek, skutečnost ale překonala očekávání. Stručně řečeno mě představení naprosto ohromilo – jak po hudební stránce, tak po stránce vizuální. Skutečně jsem seděla naprosto bez dechu a nevěděla, nad čím víc žasnout – nad nádherou hudby, umocněnou prvotřídním výkonem orchestu nebo nad režijním a výtvarným ztvárněním díla….. Celé představení gradovalo až do strhujícího příběhu sestry Paskaliny, umocněného prvotřídním pěveckým výkonem Dany Burešové v roli Paskaliny.

    Souhlasím naprosto s názorem, že uvedení opery v době předadventní je naprosto v pořádku, protože téma narození Krista je námětem jedné části opery, zatímco jeho ukřižování a zmrtvýchvstání je přítomno spíše okrajově.

  15. Moc děkuju za nastudování a uvedení Her o Marii. Vůbec nemám obyvy o návštěvnost a počet repríz – naopak. V atmosféře ND jsem na včerejším představení téměř hmatala lačnost diváků po hodnotách,které toto dílo přináší. Ve společnosti prožíváme "kulturu" konzumismu a pocity určitého vykořenění a dezorientace. Hry o Marii vycházející z křesťanských tradic a lidové zbožnosti "vracejí diváka domů". Co se týče doby uvedení hry, považuji ji za velmi šťastně načasovanou – třetí část je vyloženě adventně-vánoční a čtvrtá část mi včera svými modlitbami za spásu duší zcela korespodovala s dušičkovým časem. Ještě jednou velký dík všem, kdo se na nastudování a uvedení Her podíleli.

  16. Hry o Marii!
    Nádherné!
    Z celého srdce děkuji Národnímu divadlu a zvláště panu Janu Kodetovi.
    Úchvatná choreografie.
    Nevím, pane Kodete, zda jste také tak uvažoval, ale vystihl jste mistrovsky největší ďáblovu lest.
    Nejprve přesvědčí člověka, že zlo není zlem a pak mu vezme naději na odpuštění.

    Vlastně se mi v závěru vybavilo Sólo pro tři.
    Hlavní protagonista klesá do hrobu, ale bílá kytara stoupá vzhůru.
    Sestra Paschalína umírá, ale její duše je spasena.

    Také si, pane Kodete vzpomínám, jak jsme jednou po představení Romeo a Julie čekaly se sestrou Madlen na pana Štípu a Vy jste seděl v salónku ve staré vrátnici v kněžském rouchu.
    Pozdravili jsme se a já jsem Vám řekla: "Ale my jsme opravdové."
    Vy jste odpověděl: "Já se také snažím být opravdový."……………………a to se Vám, pane Kodete, v Hrách o Marii, povedlo!
    Děkuji.
    Bartolomea

  17. Chce se mi napsat "konečně"!!!operní představení na vysoké úrovni ve všech směrech. Děkuji všem tvůrcům za mimořádný zážitek a samozřejmě půjdu ještě jednou. Kéž by opera Národního divadla pokračovala v tomto duchu, abychom my, milovníci opery nemuseli cestovat po Evropě, když chceme vidět kvalitní představení. Díky.

  18. Osobně jsem tuto operu viděla až nyní, ale o to krásnější zážitek to byl. Lepší operu na začátek festivalu opera 2011 podle mně vybrat nemohli. Je to okouzlující dílo, světla, scéna, spojení činohry, baletu… Některé pasáže tam byli velmi podařený. Vyzdvihla bych i konec Paskaliny, kdy se divadlem rozezní varhany a sbor zpívá na živo.

Napsat komentář