Václav Kuneš – české eso současné taneční scény

  1. 1
  2. 2

Hned po absolvování pražské Taneční konzervatoře v roce 1993 uspěl v náročném konkurzu do jednoho z nejprestižnějších angažmá v jeho profesi. Nederlands Dans Theater II, tedy juniorský soubor, pak po pěti letech vyměnil za soubor hlavní, NDT I. Přesto se v roce 2004 rozhodl odejít a vydat se na samostatnou uměleckou dráhu nezávislého tanečníka a choreografa, tedy bez stálého angažmá. Před časem se pak společně s bývalou kolegyní Natašou Novotnou postavil do čela projektu, nazvaného 420PEOPLE (420 podle telefonní předvolby do České republiky). Pod touto hlavičkou už vzniklo několik pozoruhodných choreografií, o kterých se mluví s velkým uznáním. Jedním z takových úspěchů se například stalo udělení Ceny Sazky a Divadelních novin choreografii Small Hours, coby nejlepšímu počinu sezony v oboru tance a baletu.

Václav Kuneš, dnes jeden z nejvýznamnějších českých tanečníků a choreografů, působící především v zahraničí.

Je to už pět let, jste odešel prestižního Nederlands Dans Theater a osamostatnil jste se. Přiznejte – kolikrát jste tohoto kroku zalitoval?

Nezalitoval jsem ani jednou, opravdu. Ještě před tím, než jsem odešel, jsem se toho obával. Co když budu jednou litovat, říkal jsem si. Už od nějakých patnácti či šestnácti let se snažím, abych svých rozhodnutí se všemi možnými i nemožnými následky nemusel litovat. To by byla jen ztráta času. Také jsem záhy poznal, co jsem jako člen skupiny nikdy neměl šanci poznat v takovém měřítku. Zodpovědnost. A to byl dostatečný motiv, dostatečná inspirace.

Monologue, Dialogue – NDT – choreografie Hansvan Manen

Pokuste se prosím oněch pět posledních let po vašem odchodu z NDT shrnout. Jaké byly vaše nejvýznamnější projekty? Kterého z nich si ceníte nejvíc a naopak co se nepovedlo tak, jak jste čekal?

Tak nějak všechny projekty měly svůj význam, i když možná v té dané době to nebylo tak evidentní. Uvědomil jsem si, a to velmi brzo, jak moc toho vlastně neznám.


A právě touha a ambice to všechno poznat, vstřebat, naučit se, byly a jsou ten pravý motor. Ale třeba: spolupráce s japonským choreografem Saburem Teshigawarou, za jehož práci jsem byl v roce 2005 nominován na Tanečníka roku ve francouzském Cannes, vytvoření hlavní role Václava Nižinského ve filmu finské produkce (My madness is my love) či asistování panu Kyliánovi, to vše jsou zkušenosti, ke kterým jsem se dostal jen proto, že jsem odešel z NDT. A hlavně příležitost a čas vymyslet a založit skupinu 420PEOPLE v Praze (spolu s Natašou Novotnou), kde jsme již třetím rokem aktivní a troufám si říct že úspěšně. Od Nového roku jsme získali pozici rezidenta v novém uspořádání na Nové scéně.

Vaše první větší choreografie byla do programu Graffiti v Laterně magice, tuším v roce 2001. Jaký vývoj jste jako choreograf od té doby udělal, jak sám sebe v tomhle ohledu vidíte?

To je těžké hodnotit. Doufám ale, že jsem se jako choreograf někam posunul. Je celkem jedno kam, důležitý je vývoj sám o sobě.
Neen-Ya – choreografie Václav Kuneš

Přiznávám, že v současné době si jako tvůrce pokládám množství otázek. Jakési období hledání. Na tom je nejvíc vzrušující to, co teprve přijde. I když to teď ještě neznám, už se nemůžu dočkat, až to přijde. Samo to ale nepřijde, člověk tomu musí vyjít vstříc a něco, hodně pro to udělat.
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na