Je kolem deváté hodiny večerní, když mně doma zazvoní telefon. Podle čísla na displeji je to někdo ze zahraničí. „Dobrý večer, tady je Edita Gruberová.“ Než odpovím, zhluboka se nadechnu. Mluvili jsme spolu před pár dny v Barceloně, po konci jednoho z jejích představení Donizettiho Anny Boleny v tamním Liceu. Co tehdy slíbila, to...