Dramaturg Komorní filharmonie Pardubice Bohuslav Vítek sestavil na 18. ledna skutečně zajímavý koncertní program. Díla dvou předtavitelů německého romantizmu Roberta Schumanna a Ludwiga van Beethovena proložil koncertantní symfonií českého skladatele Jana Hanuše. Skladatele, kterého sám v programu koncertu označuje za legendu – poutavou kroniku českého hudebního života od dob první republiky až po události, jež se odehrály po roce 1990.
Úvod večera patřil provedení předehry Leonora III. Ludwiga van Beethovena. Je to, podle uvedeného čísla, skutečně třetí verze předehry k jediné Beethovenově opeře Fidelio. Tato velmi efektní partitura dala prostor všem nástrojovým skupinám ukázat své umění v plném lesku. Pod taktovkou šéfdirigenta Marka Ivanoviče se jim to beze zbytku podařilo.
Pro mě skutečně nejzajímavější částí večera byla Koncertantní symfonie pro harfu, varhany, tympány a smyčce op. 31 Jana Hanuše (1915-2004). Hudba českých skladatelů 20. století není příliš často do repertoáru zařazována. O to více mě vždycky překvapí, jak zajímavý, krásný zážitek přinese mnohdy méně poučenému publiku. Spojení tak rozdílných nástrojů, jakými varhany, harfa a tympány jsou, se mi na první pohled jevilo hodně překvapivé! Takovou kombinaci jsem vlastně měla možnost slyšet naživo poprvé v životě. O to větší bylo mé překvapení, když tyto tři sólové nástroje za doprovodu smyčců vytvářely opravdu překrásnou a překvapivě zvukomalebnou hudbu. Celá skladba byla navíc velmi obtížná, hodně rafinovaně bylo využito i sólových partů koncertníc
h mistrů jednotlivých skupin smyčců. Part harfy byl naprosto úžasný a v podání přední české harfenistky paní Kateřiny Englichové nikoho nenechal na pochybách, že zvuk tohoto nástroje obohatí jakoukoliv skladbu a dodá jí nejen lesku, ale i trošku tajemna. Stejně tak i další sólový nástroj, označovaný taktéž jako královský – varhany – úžasně dotvářel zvukomalebný celek skladby. Varhanní part v podání Kateřiny Chrobokové byl bezpochyby hodně technicky náročný zvláště ve střední části, kdy velmi jemně, až nenápadně zvonkovými rejstříky doprovázel orchestr. Musím samozřejmě zmínit i třetí protagonistku této koncertantní symfonie – timpánistku Markétu Mazourovou. Mně tato křehce působící žena připravila naprosto šokující zážitek. Jednak jsem viděla ženu za tympány poprvé v
životě, jednak obrovským fotrelem, s jakým zcela jistě nelehký part zahrála. Hlavně v části Fuga. Allegro noc spirito mě naprosto uchvátilo, jak tympány hrály hlavní téma této fugy.
Myslím, že tato skladba by pro každý orchestr byla velkou výzvou a její nastudování i díky dirigentovi Marku Ivanovičovi rozhodně překvapilo hodně posluchačů, kteří nakonec opravdu dlouhým potleskem ocenili skvostný výsledek. Jak velice vtipně podotkl průvodce večerem – mezi skladbami padesátých let poznamenanými budovatelským nadšením nejen ve stylu kompozice, ale i v jejich pojmenování, je tato koncertantní symfonie pozapomenutým hudebním skvostem. Doufejme, že v tomto trendu bude dramaturgie orchestru i nadále pokračovat.
Závěr večera patřil třetí ze 4 symfonií Roberta Schumanna, jehož dvousté výročí narození si v tomto roce připomeneme. Symfonie č. 3 Es dur „Rýnská“ op. 97. Tato symfonie dala prostor orchestru v plném obsazení. Velmi efektní skladba vznikla za pouhých pět týdnů v době, kdy Schumann prožíval po boku manželky Clary velice šťastné období. Zvláštností je, že tato symfonie má pět částí a tak se vitální, až heroická část střídá s klidnými lyrickými pasážemi. Osobně se mi snad nejvíce líbila část třetí, nazvaná vtipně Nicht zu schnell. Přestože jsme měla pocit, jak by právě této hudbě slušelo rychlejší tempo, moc mě bavilo pozorovat dirigenta, který tomu svádějícímu trendu rozhodně nepropadl.
Myslím, že posluchači stanice Vltava společně s publikem v Sukově síni Domu hudby v Pardubicích rozhodně nelitovali pondělního večera 18. ledna stráveného v tak příjemné a milé společnosti Komorní filharmonie Pardubice a sólistek.
Komorní filharmonie Pardubice
Dirigent Marko Ivanović
Kateřina Englichová – harfa
Markéta Mazourová – tympány
Kateřina Chroboková – varhany
18., 19. a 20.ledna 2010
(psáno z koncertu 18.1.2010)
Sukova síň Domu hudby v Pardubicích
program:
Ludwig van Beethoven: Leonora č. 3 op. 72b. Předehra C dur
Jan Hanuš: Koncertantní symfonie pro varhany, harfu, tympány a smyčce op. 31
Robert Schumann: Symfonie č. 3 Es dur „Rýnská“ op. 97
Související články
- Festival Concentus Moraviae a Kateřina Chroboková
- Janáčkův máj v Kravařích
- Zářijová Olomouc ve znamení varhan
- J. Charypar: Útěk novinářských posluchačů už před skladbou je prostě ostuda. Pochybuji, že většina z nich projevila...
- mlady posluchac: Já bych sílu médií, které spoluutváří obecné povědomí rozhodně nepodceňoval. Před Mahlerem, který si...
- vittorio: Pana Přibyla jsme slyšeli v Daliborovi živě několikrát,byl úžasný takový spinto tenor se dnes tady živě už...
- Martin Kovar: „vážná hudba, balet a opera jsou žánry označované za snobské, menšinové“ Klasická hudba...
- erwin: Jen pro přesnost, neboť se obávám jisté dezinterpretace mnou zmíněného – Moji barbaři nebyli míněni...
- Viktor: A to jsem ještě zapomněl na tu diskutovanou sekeru. Škoda, že se Rocc nenechal inspirovat jedním ze slavných...
- Viktor: Tohle já beru. Problém je v tom, že když někdo prohlásí něco, co neodpovídá skutečnosti, výsledek je sice...
- Boris Klepal: Mně skutečně nevadí, že si někdo myslí něco jiného, ale měl by argumentovat a ne překrucovat fakta, pro...
- Tom: Je zvláštní, jak hodně funguje u prostého čtení textu projekce vlastního očekávání a vkládání významů, které v...
- Tom: Víte co, já myslím, že p. Klepal to nenapsal zle, prostě že by to stálo za podrobnější rozbor, možná trochu...
Kauza FOK: Otevřený dopis primátorovi Svobodovi
Otevřený dopis panu Bohuslavu Svobodovi, primátorovi hlavního města Prahy Vážený pane primátore, s obavami...
VíceEdita Gruberová znovu na Pražském jaru
Jiří Bělohlávek převzal Řád britského impéria
Ke změnám na Ministerstvu kultury
Přijde nová neřízená střela?







