Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK pořádá v těchto dnech Velikonoční festival Praha. Do festivalu byly zařazeny mimo jiné i abonentní koncerty 31. 3. a 1. 4. (ten ještě máte možnost slyšet). Na programu stálo jediné dílo: Dvořákova Stabat Mater.
Protože jsem na koncert přišel dříve, začetl jsem se do festivalového programu a zhodnotím jej ihned na začátku – jde o pěknou brožurku s programem všech koncertů a profily umělců, text k recenzovanému koncertu (autorka Jarmily Gabrielová) obsahuje alespoň pro mne mnohé nové a zajímavé informace týkající se geneze Dvořákovy skladby. Oceňuji i vložený lístek s překladem sekvence Stabat Mater, protože již není všeobecně známá. Méně invenční byli autoři úvodních zdravic, zejména u pana primátora jsem měl strach, zda při psaní textu ještě netrpěl kyslíkovým deficitem z výšek, případně bych mu doporučil zaměstnat schopnější psavce. Všichni pak zdůrazňují význam Velikonoc jako svátků jara (tak je ostatně asi také většina české společnosti chápe), křesťanský rozměr je jen jaksi zmíněn. Větší část festivalu se však z duchovních skladeb skládá a můžeme se těšit na několik zajímavých počinů – např. 7. 4. provede Ensemble Inégal Rossiniho Petite messe solenelle, další dva dny přednese Dagmar Pecková Zemlinského Šest písní. FOK bude dirigovat Jiří Bělohlávek a zazní i Foersterova Symfonie č. 4 c moll „Veliká noc“.
Ke koncertu: největší pochvalu za svůj výkon zaslouží Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala), především za práci s dynamikou (např. jemný ženský sbor bylo potěšením poslouchat). Petr Altrichter, jenž omezil své rozevláté gesto a živelný projev, se soustředil jak na tragičnost skladby, tak na optimistické momenty skladby, v závěru se mu proto podařilo vystihnout moment očištění. Orchestr podal soustředěný výkon. Z kvartetu sólistů má ve skladbě nejvíce místa tenor a soprán. Michal Lehotský byl příliš operní, chvílemi – zejména zpočátku – jsem měl dojem, že poslouchám italskou operu, též jeho výslovnost se vyznačovala jistou ledabylostí. V závěru (osmá část) se však pěkně pojil se sopránem Marie Fajtové. Bohužel i její hlas se mi tento večer nezdál příliš jistý, místy se poněkud příliš chvěl. Mezzosoprán Jany Wallingerové je měkký, sametový a ve větší ploše deváté (Inflammatus) části zpěvačka přidala i procítěnost. Basista Peter Mikuláš podal dobrý výkon, jak jsme u něj ostatně zvyklí.
Smetanova síň byla pravděpodobně vyprodána, což není v poslední době zvykem. Publikum v druhé polovině sálu (se značným podílem cizinců) pak účinkující odměnilo ovacemi ve stoje.
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK
Petr Altrichter – dirigent
Marie Fajtová – soprán
Jana Wallingerová – mezzosoprán
Michal Lehotský – tenor
Peter Mikuláš – bas
Velikonoční festival Praha
31 . března a 1. dubna 2010 Smetanova síň Obecního domu
program:
Antonín Dvořák – Stabat Mater, op. 58