Vynikající Anna Bolena v Ostravě

Národní divadlo moravskoslezské uvedlo v sobotu 7. března první díl Donizettiho tzv. tudorovské trilogie, operu Anna Bolena. Sledovat trilogii jsem začal v lednu dílem druhým – Marii Stuardou – a ta mě natolik zaujala a potěšila, že jsem se do Ostravy vypravil i na Annu Bolenu. Konstatuji opět: návštěva stojí bezesporu za to. V první řadě hlavní role jsou zpívány výborně. Jana Šrejma Kačírková odvedla strhující výkon, její hlas působí tak neuvěřitelně jistě a dokáže plasticky znázornit různé Boleniny polohy a hnutí mysli, až jeden nevychází z údivu. Divák přestane vnímat čas a jenom poslouchá krásné belcanto, křišťálové výšky a dramatická gesta hlavní hrdinky. Úžasné. Michaela Kapustová jako Jana Seymourová byla taktéž výborná. Její hlas je zřetelně slyšet i ve sborových scénách a krásně se klene divadlem. Scéna, kdy „zkouší“ královský trůn, a bojuje sama se sebou, byla jednoduše skvělá. Role Jane Seymourové jí sice nedává tolik prostoru k velkým operním gestům jako role Alžběty v Marii Stuardě, přesto lze hovořit o smysluplném herectví adekvátní postavě a prosté gest prázdných. Martin Gurbaľ podává záhadnější výkony. V první části večera jakoby se snažil silou hlasu na diváka přímo fyzicky zaútočit. To je sice částečně efektní, ale vybírá si to svou daň na srozumitelnosti zpívaného. Přehlušený sluchový orgán pak obtížně rozeznává detaily. Takovýto objem hlasu by vyžadoval větší divadlo. V druhé části, jakoby na volumu ubral a zpěvu už nešlo naprosto nic vytknout. Herecky i typově je pro postavu Jindřicha VIII. více než vhodný (až na zvláštní chůzi v první části představení – zaražená hlava a přizvednutá ramena působila komicky. Ale třeba se cosi porouchalo na kostýmu, kdo ví). Role pážete Smetona (Václava Krejčí Housková) byla odvedena velice hezky. Paní Houskové trochu škodil kostým s čelenkou, ale to není její vina. Kvalitní sestavě se poněkud vymykala postava Lorda Richarda Percyho. Zpěv působil nevyrovnaně a ve výškách jakoby nestabilně. V konkurenci ostatních pak hlasová nejistota nepříjemně vynikla.Scéna a kostýmy výstižně doprovázejí toto palácové drama. Křesla po stranách scény jsou jednoduchou, ale účinnou dekorací. Jistě, šlo by vytýkat lesklé kostýmy, na jejichž povrchu se světlo odráží tak, že hercům prakticky není vidět do obličeje. Není příliš jasná úloha vyvýšené plošiny v přední části jeviště (opět potažené lesknoucím se materiálem). Účinkující muselo vyčerpávat její neustálé sledování, aby o ní nezakopli. Ale to jsou detaily. Anna Bolena je funkční a promyšlená inscenace, dokazující, že opera se velice dobře obejde i bez velkých scénických efektů a opulentních dekorací. Anna Bolena, tak, jak je prezentována v Ostravě, je kompaktním útvarem plným krásného zpěvu, přiměřeného výtvarného projevu a především je nabitá emocemi, které jsou všemi prostředky vkusně na diváka přenášeny. Národní divadlo moravskoslezské získává mé sympatie stále více – cesta do Ostravy byla zatím vždy odměněna hodnotným divadelním zážitkem. Těšme se na třetí a závěrečný díl Tudorovské trilogie naplánovaný na prosinec tohoto roku.

I váš text rádi v této rubrice uveřejníme. Naše adresa: [email protected]
Foto NDM Ostrava/Martin Popelář