110 let od úmrtí Antonína Dvořáka

Jeden ze zakladatelů české národní hudby Antonín Dvořák patřil už za svého života ke skladatelům, jejichž jméno a tvorba byly známé i v zahraničí. A nejinak tomu je i nyní,  již sto deset let od úmrtí tohoto hudebního génia. „Dvořák vykonal pro Čechy tolik, co Chopin pro Polsko, Liszt pro Maďary a Grieg pro Norsko, přiváděje nový výraz do řečiště evropské hudby… Jeho myšlenky a jeho sloh mají rysy, které nám dovolují říci: to je české, aniž bychom to kdy předtím slyšeli,“ napsal s obdivem newyorský Evening Post již roku 1892.Dvořákovu nejznámější symfonii Devátou (Z nového světa), kterou se inspirovala i řada moderních muzikantů, měl kupříkladu s sebou v roce 1969 první člověk na Měsíci, americký astronaut Neil Armstrong. A v roce 2009 se stala vůbec nejoblíbenější symfonií v anketě australské rozhlasové stanice ABC Classic FM, když předstihla na druhém a třetím místě symfonie Ludwiga van Beethovena Devátou (s Ódou na radost) a Šestou (Pastorální).

Ve svém díle vycházel Dvořák často z českých i slovanských inspirací, vždy se ke svému češství hlásil. Prorazit po domácím prostředí také v zahraničí bylo Dvořákovým přirozeným cílem. Nechyběla mu ctižádost a už od svých skladatelských počátků si vždy kladl ty nejvyšší umělecké úkoly. Cesta řeznického synka z chudých venkovských poměrů až ke světové skladatelské proslulosti ovšem nebyla jednoduchá.Antonín Dvořák se narodil 8. září 1841 v Nelahozevsi a jako prvorozený syn měl původně převzít otcovu řeznickou živnost. Byl ale také veden k hudbě a brzy začal hrát na housle. Jeho mimořádný talent rozpoznal učitel v nedalekých Zlonicích Antonín Liehmann (učil jej i hře na violu a klavír), který přesvědčil rodinu, že mladý Antonín by se měl soustavně věnovat hudbě. V roce 1859 pak Dvořák absolvoval varhanickou školu v Praze, čímž jeho formální hudební vzdělání skončilo.

„Výborný, spíše však praktický talent. Veškerou jeho snahou se zdají být praktické znalosti, v teorii je méně zdatný,“ zněl Dvořákův výstupní posudek ze školy. Pro budoucího velikána nastalo krušné období šedesátých let, kdy si na bídnou obživu vydělával především jako violista v Prozatímním divadle, dával kondice, ale také začal se seriózními skladatelskými pokusy. Impulzivní Dvořák škrtal, mazal, pálil partitury – pokoušel se samostudiem zvládnout neutuchající tok hudebních nápadů. Na vše vlastně musel přijít sám, protože ze školy měl jen nejnutnější základy.

První smyčcový kvartet A dur dokončil v roce 1862, brzy ale nebojácně přešel, vedle menších instrumentálních a vokálních kompozic, k vrcholným skladatelským formám symfonií (první dvě v roce 1865) a po vzoru Smetany také k opeře (Alfred, 1870). První velký úspěch zaznamenal Dvořák v roce 1873: „Jest to pravý hymnový styl, lapidární, velkolepý; myšlénky mužné, rekovné, kresba mistra nové doby důstojná,“ napsal kritik Ludevít Procházka v Daliboru 14. března 1873 o jeho Hymnu na slova básně Vítězslava Hálka Dědicové Bílé hory. Nadšeno bylo i obecenstvo.

Tentýž rok vstoupil Dvořák i do stavu manželského a s Annou Čermákovou měl devět dětí.Skládal neustále, i když v letech 1874 až 1877 působil vedle toho ještě jako varhaník na kůru v kostele sv. Vojtěcha v Jirchářích, aby uživil rodinu. Průlom do světa přišel v roce 1878, kdy berlínský nakladatel Fritz Simrock vydal na doporučení Johannese Brahmse jeho Moravské dvojzpěvy a brzy následovala první řada známých Slovanských tanců. S Brahmsem navázal trvalé přátelství.

Dvořáka objevilo Německo, brzy pak Anglie. Skladatel začal psát svá špičková díla, doprovázená desítkami dalších skladeb, intenzivně cestoval a s velkým ohlasem své kusy také dirigoval. „Já mám teď samé velké myšlenky v hlavě,“ psal například v roce 1889 nakladateli Simrockovi. Těsně poté dokončil dvě monumentální díla: osmou Symfonii G dur a duchovní kantátu Requiem (1890). V listopadu 1890 se dočkal v Anglii prestižního ocenění – čestného doktorátu univerzity v Cambridgi. O rok později se Dvořák stal profesorem skladby a instrumentace na pražské konzervatoři.

Když přišla lukrativní nabídka na místo ředitele Národní konzervatoře v New Yorku, Dvořák neodolal a v září 1892 odplul (s jedním návratem domů) na téměř tři roky do Ameriky. Tam složil mimo jiné třeba proslulý Violoncellový koncert h moll, ale hlavně triumfoval se svou devátou Symfonií Z nového světa. O své asi nejslavnější skladbě před premiérou 16. prosince 1893 prohlásil: „Inu vliv Ameriky každý, kdo má ‚čuch‘, musí vycítit.“ Ale také: „Je to a zůstane to pořád česká muzika.“

Po návratu do Prahy a na oblíbenou usedlost ve Vysoké u Příbrami se Dvořák soustředil zejména na symfonické básně a na operu (Čert a Káča, nejhranější Rusalka a vůbec poslední dokončené dílo Armida). Vznikly ale i jeho vrcholné kvartety G dur a As dur. Zaníceně se věnoval pedagogické činnosti. Skladatel zemřel nečekaně na mozkovou mrtvici 1. května 1904.Symfonická díla Antonína Dvořáka jsou i sto deset let od jeho úmrtí součástí repertoáru významných orchestrů a jsou hrána na festivalech vážné hudby po celém světě. Odkaz díla nejproslulejšího a nejhranějším českého skladatele se odráží nejen v hudbě. Po umělci narozeném 8. září 1841 v Nelahozevsi jsou pojmenovány třeba festivaly v Praze, Olomouci nebo v Příbrami, ale také impaktní kráter Dvořák na planetě Merkur a planetka 2055 Dvořák.

Čtyři romantické kusy pro housle a klavír Antonína Dvořáka zařadil 27. dubna slavný violoncellista Yo-Yo Ma ve Španělském sále Pražského hradu do programu jarního benefičního galakoncertu pro festival Struny podzimu. „My jsme v Americe Dvořákovi skutečně moc vděčni. Za to, jak velký otisk své osobnosti a své hudební filozofie tu zanechal a co pro americkou hudbu vytvořil v celé její historii, přestože tu byl v podstatě tak krátce,“ uvedl Yo-Yo Ma ke skladateli, jehož Novosvětská symfonie byla první skladbou, která zazněla po přistání amerických kosmonautů na Měsíci.

V den výročí Dvořákova úmrtí se v rámci letošního Roku české hudby uskuteční písňový maraton v Ostravě a výjimečným koncertem v chrámu sv. Mořice bude zahájen festival Dvořákova Olomouc. Šestihodinový maraton kompletního písňového díla čtyřiadevadesáti písní Dvořáka připravuje Národní divadlo moravskoslezské v Divadle Antonína Dvořáka v Ostravě. Písně budou provedeny v původním znění, maraton se uskuteční ve čtyřech cyklech s přestávkami.

Dvořák se proslavil symfoniemi a velkými vokálně-instrumentálními skladbami, neméně však i komorní hudbou a operami. Je čelním světovým představitelem takzvané klasicistně-romantické syntézy.

Jako řada jiných autorů devatenáctého století se i Dvořák nechal v mnoha dílech inspirovat lidovou hudbou. Díky tomu bývá považován za jednoho z reprezentantů národních škol. Na rozdíl od staršího Bedřicha Smetany, který se soustředil výhradně na českou lidovou tvorbu, Dvořák rozšířil inspirační okruh i na folklór dalších slovanských národů a v době svého amerického pobytu i na původní hudbu černošskou a indiánskou.

Americkému pobytu skladatele je věnován dokument s názvem Antonín Dvořák v Americe. Byl nahrán 21. března 1989 v pražském klubu U zlatého melounu. Nahrávka vedle vyprávění spisovatele Zdeňka Mahlera obsahuje hudební ukázky z jeho archivu. Vypráví o Dvořákovi v Americe, Novosvětské symfonii, o Jeanette Thurberové, krajanech ve Spillvillu, o závisti a malosti, o smutných loučeních a slavných návratech. Zmiňuje i skladatelův zájem o politiku a připomene také, že Dvořák tehdejší poslance označoval jako „hokynáře a syrečkáře“.

Po Dvořákovi je pojmenován i festival Dvořákova Praha, jehož sedmý ročník se v metropoli uskuteční od 8. do 22. září. Nabídne věhlasná hudební tělesa, jako jsou Izraelská filharmonie v čele se Zubinem Mehtou, Velký symfonický orchestr P. I. Čajkovského s Vladimirem Fedosejevem nebo elitní výběr členů Vídeňské a Berlínské filharmonie.

Foto archiv, www.antonin-dvorak.cz