Friedrich von Flotow se narodil 26. dubna 1812 v Teutendorfu v severoněmeckém Meklenbursku jako druhé ze čtyř dětí do amatérské hudební rodiny. Jeho otcem byl šlechtic, statkář a pruský kapitán Wilhelm von Flotow (1785–1847), který se ve volném čase věnoval hře na flétnu. Hudební základy Friedrich von Flotow získal od své matky Sophie Rahel von Boeckmann (1792–1862), dcery důstojníka, která uměla hrát na klavír. U místního pedagoga se věnoval hře na varhany.
Na přání svých rodičů měl rozjet právní a diplomatickou kariéru, nicméně klarinetový virtuos Ivan Müller Wilhelma von Flotowa přesvědčil, že by se měl Friedrich pro své nadání věnovat hudbě. V roce 1828 odcestoval do Paříže, kde studoval na konzervatoři kompozici u českého skladatele Antonína Rejchy (1770–1836) a hru na klavír u německého klavíristy Johanna Petera Pixise (1788–1874). V té době byl ovlivněn tvorbou skladatelů Aubera, Rossiniho, Meyerbeera, Donizettiho a Halévyho – tyto vlivy se odrážejí v jeho operách, v nichž je patrný nádech francouzského žánru opéra comique. Během studia se seznámil s francouzskými skladateli Charlesem Gounodem a Jacquesem Offenbachem.
Během revoluce v roce 1830 se vrátil do rodného Německa, kde zkomponoval svá první dramatická díla Petr a Katinka, Rob Roy a Vévodkyně de Guise, která premiéroval v Paříži. Navzdory neúspěchu ho oslovil ředitel Théâtre de la Renaissance, aby vytvořil libreto inspirované obrazem Prám Medúzy francouzského malíře a grafika Théodora Géricaulta. Tato opera byla během pouhého roku odehrána 54x a vynesla mu obrovský úspěch. Posléze tedy zkomponoval další opery: Lesník (1840), Camõesův otrok (1843) a Lady Harriet (1844).
Další úspěchy slavil s romantickou operou o třech dějstvích Alessandro Stradella, která byla poprvé uvedena 25. prosince 1844 v Hamburku. Po další opeře o čtyřech dějstvích Marta aneb Trh v Richmondu, která byla premiérována 25. listopadu 1847 ve vídeňském Divadle u Korutanské brány a stala se jednou z nejhranějších oper ve velkých divadlech, se Flotow dostal do širokého povědomí. Z této opery pochází slavná árie Poslední růže léta, jejíž text vychází z básně irského básníka Thomase Mora (1779–1852). Posléze zkomponoval například opery Velkovévodkyně (1850), Rýbrcoul (1853), Albin (1856), Johann Albrecht, mecklenburský kníže (1857), Vdova Grapinová (1859).
Mezi další jeho díla patří například balety Harriette aneb Greenwichova služebná (1844), Thetidina skupina (1858) a Jedlový král, vánoční pohádka (1861) a skladby pro orchestr Klavírní koncert č. 1 a-moll (1830), Klavírní koncert č. 2 c-moll (1831), „Jubilejní“ předehra F-dur, (1852) a Pochodňový tanec Es-dur (1853). Dále se věnoval tvorbě skladeb pro klavír, komorní hudby a písní.
Flotow napsal zhruba třicet oper. Mnohá z těchto děl se hrála v různých verzích a pod různými názvy, v němčině, francouzštině a někdy i v jiných jazycích. Některá se dochovala, jiná jsou ztracena. Všechny kromě Marty upadly v zapomnění a ani Marta se dnes nehraje zdaleka tak často jako před sto lety.
37letý Flotow uzavřel 21. srpna 1849 sňatek s mladičkou Elizabeth von Zadow, která však o dva roky později během porodu jejich syna zemřela v pouhých devatenácti letech. Po krátké chvíli zemřel i novorozený syn. V roce 1855 se oženil podruhé, tentokrát s dvaadvacetiletou tanečnicí Annou Theen. Společně zplodili tři děti: Caroline (1851–1864), William (1855–1872) a Friedrich (1857–1918). S Annou se v roce 1867 rozvedl a po roce se oženil s Anninou sestrou Rosinou Theen (1846–1925), která mu porodila další dceru. Od roku 1880 žil v Darmstadtu se svou sestrou Bernhardine Rössnerovou.
Zemřel ve věku sedmdesát let, téměř slepý, 24. ledna 1883 v Hesenském Darmstadtu, kde se nachází taktéž jeho hrob a muzeum jemu věnované. Během druhé světové války byla většina jeho rukopisů zničena při požáru archivu berlínského nakladatelství Bote & Bock.
Zdroj info: autorský článek
